Ame agaru

Až se zvedne déšť, jsem viděl před mnoha lety v rámci nějakého festivalu. Byl v originálním znění s anglickými titulky a live tlumočen do sluchátek. Nevím co to bylo za tlumoka, ale nedalo se to poslouchat, takže sluchátka letěla do držáku na pití a příležitost dostala má "masabob" angličtina. I když jsem rozuměl tak 40%, věděl jsem co, proč, jak... . Nebo jsem si to aspoň myslel. V průběhu těch deseti let jsem si na tento film vzpoměl vždycky, když přišla řeč na nejlepší filmové zážitky. A pokaždé jsem si říkal, že ho někde musím sehnat. Letos se mi to povedlo, takže jsem se na něj podíval i s českými titulky. A víte co? Je to tam pořád. I když jsem před deseti lety nerozuměl zdaleka všemu, co bylo řečeno. Protože tento film je hlavně o pocitech. Je to jemné a přesto silné, je to na první pohled o ničem důležitém, ale vlastně o tom nejdůležitějším... . U tohoto filmu je hloupost psát o kameře, nebo scénáři. Co možná smysl má, je malá rada. Zvolněte a nečekejte,, že se bude všechno dít podle zaběhlých představ o asijských filmech. Ame agaru má svoje tempo a vy se buď přidáte, nebo budete jen koukat na obrázky. Proto nemá smysl psát recenzi v tom "technickém" duchu. Dávám 100% a jsem rád, že nás je víc. (19.07.2011)

Ako keby na sklonku života potreboval Kurosawa písať o pekných veciach. O ľudskosti. A namiesto akcie a tragédie sa utiekal k jemnosti a ľahkému humoru. Mrzí ma že nenatočil všetko čo natočiť chcel. V jeho prevedení mohol tento film zarezonovať ešte viac. Ale Koizumi odviedol dobrú prácu. Snaží sa zachytiť atmosféru a formu majstra a nenásilne prezentuje milý príbeh starnúceho ronina s dobrým srdcom. Prostredie koexistuje s postavami a postavy samé sú archetypmi na ktoré sa dobre pozerá a ktoré spĺňajú presne to, čo sa od nich vyžaduje. Je to príjemný žánrový oldschool. Takých akých veľa nie je. Po dopozeraní zostáva veľmi príjemný pocit. Á tá hodinka a pol ubehne doslova ako voda. Jeden z tých malých veľkých filmov. Pre fanúšikov žánru povinnosť. (13.08.2020)

Namlsán Yamadovými samurajskými snímky, byl jsem tímto chudším bratříčkem mírně zklamán. Stopáž je vzhledem k ději poměrně dlouhá, herci jsou občas toporní a scénář jim hraní rozhodně neusnadňuje. A závěrečná proměna samurajovy manželky z nechápající na chápající šla nějak mimo mě. Zkrátka tento film neurazí, ale ani dvakrát nenadchne. (11.03.2014)

Obecně (resp. formálně) možná nepřináší nic objevného a nového, co člověk znalý samurajských filmů neviděl někde jinde, dříve, ale ten nezměřitelný pozitivní náboj a radost ze života, které přímo sálají z každého pečlivě voleného záběru, to je něco neuvěřitelného! Velmi poetické, lidské, hřejivé, hravé a štědré ve své prostotě. P.S. Nevím, jak bych to přesně popsal, ale mnohé přírodní scény, speciálně ty následující bezprostředně "po dešti", mi svou náladou doslova přičarovali dojem vlahé lesní vůně v chřípí. Bylo to obzvláště uklidňující a harmonické, tak trochu "zen like". (21.12.2008)

Zapomeňte na uřvané agresivní samuraje, které ztělesňoval Toshiro Mifune. Samuraj z tohoto filmu je totiž mírný, skoro až budí dojem starého ňoumy, který se za vše jen omlouvá a samurajské řemeslo neovládá. Pozor na první dojem! Tento film není nijak překombinovaný. Není zde kladen velký důraz na dějový spád. Je zde spousta dlouhých pasáži, věcí, které děj zdržují, retrospektivní vyprávění atd. Tyto tradiční japonské nešvary však vůbec nevadí. Divák se baví citlivou hudbou a stejně jako hlavní postavy si uživá hezký den, slunečné počasí a kochá se nádhernou okolní krajinou. Velmi milé překvapení! (13.09.2010)