Longlegs

„Všetko najlepšie k narodeninám, Lee Harkerová.” • Špeciálna agentka F.B.I., sa niekedy v polovici 90. rokov minulého storočia, vskutku práve ocitla v naprosto nezávideniahodnej situácii, keďže ústredný antagonista, prezývaný ako Dlháň, znovu "úradoval," kdesi na americkom stredozápade, resp. správal sa podobne, ako reálny predobraz v podobe Charlesa "Satanistu" Mansona, ktorý prinútil ostatných, len nie priamo seba, aby páchali ohavné zločiny, a vôbec tento psycho-thriller pracoval so satanistickým podtextom, a to teda konkrétne v desivej štylizácii, keď v 1/2 stopáže, pôsobil daný titul ešte hodne znepokojivým dojmom, zatiaľ čo v tej zvyšnej 2/2, sa miska váh už postupne otočila nielen v priamy prospech prekombinovaného scenára, ale zároveň začala zo seba chrliť i množstvo najrôznejších klišé, čím pomaličky strácala na atraktivite; nepomohlo ani to, že dotyčný autor týchto replík, Osgood Perkins, je synom toho Anthonyho Perkinsa, slávneho predstaviteľa legendárneho antagonistu [Normana Batesa] z nadčasovej klasiky vo formáte P-s-y-c-h-a, čiže aj v tomto prípade sa dostavila určitá "psycho atmosféra," a to najmä vďaka priamej účasti Nicolasa Cagea, ktorý predviedol suverénny a desivý herecký prejav, z ktorého mi koľkokrát naskakovali zimomriavky! Áno, rozhodne klobúk dole pred takýmto mimoriadnym výkonom. Jeho ženský protipól v podaní Maiky Monroeovej, bola na tom avšak obdobne, ale ani jej sa bohužiaľ nevyhli nejaké tie "lapsusy," za ktoré v podstate mohol najviac samotný scenár, ktorý si toho očividne zobral na plecia o čosi málo viacej, než bol schopný nakoniec uniesť, a to ďalej ani nehovoriac o odfláknutom finále, ktoré mi výraznejšie pokazilo predchádzajúce dojmy, čo sa pohybovali na predsa trocha vyššej úrovni; pričom toto spracovanie malo pomerne dosť blízko k Exorcistovi, alebo rovnako bližšie aj ku Mlčaniu jahniat, ako styčnými bodmi naprieč príslušným dianím, no celkový potenciál látky sa v skutočnosti nevyužil presne v takej miere, v akej by sa totiž využiť mohol: Ústredný protivník bol síce vynikajúci, ale akási [pod]zápletka k tomu, pôsobila nevierohodne a komicky, až takmer parodicky. • Za málo peňazí, veľa muziky? → tomuto nízkorozpočtovému projektu sa to z väčšej časti i podarilo; pri okolo 10-miliónovom rozpočte, sú celkové tržby už teraz viac, ako desaťnásobne vyššie, pritom ešte následne istotne porastú, ale i napriek tomu mi na tejto veci niečo podstatnejšie chýbalo, čo by ma naostatok aspoň neprinútilo nad ňou ohŕňať nos! (30.08.2024)

Parádní atmosféru a velmi působivé jednotlivosti Longlegs nikdo neodpáře, ale s výsledným filmem mám vlastně víc problémů, než jsem se obával. Je to celkově tak nějak divně o kousek vychýlené z normálu (Lee Harker je skoro jako Saga Norén), takže film nemá flow tradiční hororově-thrillerové žánrovky, ale zároveň je to doslovné, víceméně průhledné a bez větších překvapení, takže se nepohybujeme ani v mantinelech full psycho bizáru. Celá ta vyšetřovatelská linka mi přišla divácky neuspokojivá a jalová, Perkins v podstatě předstírá detektivní procedurál ... ta data narození a vražd, šifrované dopisy, zní a vypadá to cool, ale co z toho reálně vzešlo a k čemu to bylo? Silně mi tu chybí takové ty "heuréka" momenty, kdy vyšetřovatel na něco přijde a film je schopný divákovi srozumitelně vysvětlil, jak zjištění hrdiny posune blíž vrahovi. Kdežto tady se posuny ve vyšetřování prostě jen "dějí", případně titulní Longlegs pošle hrdince nápovědu... Nicolas Cage výborný, výborný, až najednou být výborný přestane (zhruba v momentu, kdy začne "zpívat"), pak už mě jeho výkon spíše rušil. S hodnocením velmi váhám mezi 3 a 4, už jsem párkrát překlinul. Definitivně to asi bude muset rozlousknout až druhá projekce, která nebude zatížena očekáváními (která teď byla veliká). (27.08.2024)

Tady jsou všichni magoři a kdo není magor, tak je blbec. A tak není divu, že se Perkins musí soustředit na atmosféru a budování napětí, což sice dělá mistrně, ale to samo o sobě nestačí. Pomoc nepřichází ani ze strany herců, ale upřímně řečeno ti za to zase tolik nemůžou, protože postavy jsou jednoduše debilní a všichni zúčastnění pravděpodobně odvedli to, co se po nich chtělo. Je to škoda, protože Maiku Monroe mám docela rád, ale její uťáplá agentka s evidentním problémem se socializovat mi občas lezla nebetyčně na nervy. No Cage si tu střihnul magora, kterého by ve městě nejspíš během chvilky zavřeli do blázince, zatímco na vidlákově by mu nějaký místní redneck ustřelil palici. A přitom to téma zase nebylo úplně blbé a mohl z toho být jak klasický kultistický horor, tak sedmičkový či jehňátkový thriller. Ale bohužel převládla snaha točit umění. Nějak nechápu, jak se Longlegs dostal do multiplexů. Tohle patří tak maximálně na nějaký festival nezávislého filmu. 40% (25.08.2024)

Hail Nicolas Cage (alebo Hail Satan?). Už dlho som v nových hororoch nevidel takého creepy záporáka, akým bol jeho Longlegs. Hlavnou hviezdou, však, samozrejme, bola Maika Monroe. Asi by som ocenil o čosi menej doslovné finále, ale inak film za mňa nemal ďaleko do plného počtu. Sadol mi témou, prostredím, aj formou rozprávania príbehu. Kombinácia skvelého trilerového napätia a mrazivej hororovej atmosféry. (02.09.2024)

Ještě před nástupem VOD bylo obvyklé, že na pozadí přelomových žánrových hitů či v rámci skomírajících frančíz vznikaly jejich stylistické levné kopie. Ty většinou byly dost mizerné, ale sem tam se staly odrazovým můstkem pro audiovizuálně ambiciozní tvůrce, které z nich vymačkávali maximum toho, co jim v rámci daných mantinelů bylo umožněno. Mezi takové projekty lze zařadit třeba Universal Soldier: Day of Reckoning, Mulcahyho Ressurection a projekty imho velkého obdivovatele tohoto druhu filmů, režiséra Panose Cosmatose. Takový typ snímku má svojí svébytnou atmosféru, která často vychází právě z jeho limitů. Nejsou peníze na herce či statisty, takže ty filmy jsou zvláštně prázdné, osamělé a vylidněné. Nikomu se nechce do nich investovat svoje nejambicioznější scénáristické nápady, takže pod tou vážnou, mlčenlivou slupkou se většinou ukrývají šílené hovadiny, které se nám snaží být utajeny pod nánosem efektních, často sadisticky brutálních scén. Budgetová a časová omezení často nutí tvůrce k vynalézavým technickým řešením. Ty pak často budí dojem, že některé věci mají ve filmu důležitější účel než tomu ve skutečnosti je. Tyto filmy si tak, často mimoděk, vytvářejí vlastní podivnou odtažitou atmosféru, která třeba na mě velmi funguje. Longlegs jí je pak přímo prosycený a já regulérně vnímal, jak můj mozek se dobrovolně vzpírá pochopení toho příběhu, abych mohl přestat řešit jaká je to jankovina a naopak si mohl bezelstně užívat tu kolekci creepy výjevů zasazenou do apokalyptické krajiny zimního Oregonu plného prázdných domů u zapomenutých cest. FBI, satan, keramické panenky a spousta hodně moc krvavých vražd. Mám to rád. (24.08.2024)