La mesita del comedor

To že, Caye Casas dokáže zdárně kombinovat tragikomedii s hororem mě přesvědčil už ve svým filmu Matar a Dios(2017), kterej mimochodem taktéž doporučuju. A i La mesita del comedor je zdařilou kombinací tragikomedie a PSYCHO hororu. Jde vskutku o pozoruhodnej kousek kterej v divákovi bude střídat pocity jak aprílový počasí. Chvíli se budete usmívat, chvíli žasnout nad absurditou některých situací a v určitý chvíli vám při zásadním zvratu ztuhne krev v žilách. V některých situacích vám bude film brnkat na nervy a vše vyústí v solidní psycho peklo. Za sebe film určitě doporučuju. 5hvězd (10.05.2024)

Puta madre, tak tohle se mnou fakt zacvičilo. Já, cynik par excellence, se teď musím přiznat, že jsem se dobře bavil a pochechtával... jenom do dvacátý minuty. Pak už ne. Pak můj úsměv přešel v křeč (pamatujete třeba na "úsměv" malý Christiny Ricci v Addams Family?) a já už jenom netrpělivě čekal na rozuzlení, abych měl tu nepříjemnost konečně za sebou. Obvykle se na vypjatá a hysterická finále těším a báječně si je užívám, ale na tohle jsem se fakt netěšil. Asi už stárnu a měknu. Naštěstí ono rozuzlení je nečekaně milosrdné a ani celý děj není příliš realistický, takže ho celou dobu vnímáte jen jako svým způsobem pořád komedii, i když brutálně tragikomickou a proklatě černočernou. Ale natočit tenhle námět někdo opravdu realisticky, asi bych se na to dívat ani nechtěl a pustil si radši třeba nějakou mou oblíbenou "komedii" ze série Saw. (12.05.2024)

„Krvavé skvrny jsou opruz.“ - „To jo.“ - „Na to prý pomáhá zubní pasta. Viděli jsme to v krimi dokumentu. Ano, takhle to čistili zabijáci. Je to dobré vědět, až jednou někoho zabiješ.“ Aneb nikdy nevíte, kdy uhodíte hřebíček na hlavičku, ehm…Jeden z těch filmů, ve kterém je neotřelý nápad rozhodující. Ale ani zpracování nezaostává, naopak. Film mě moc bavil, ať už svými dialogy, svéráznými postavičkami, atmosférou či vývojem. Právě fakt, že divák netuší, kam vše míří, je něco, o co se film může plně opřít. Zajímavá je i psychologie postav. S hlavním hrdinou soucítíte, protože odsoudit jeho počínání je svízelné…co byste na jeho místě udělali vy? A v otázce žánru bych snímek označil za psychologické absurdní drama se záblesky toho nejčernějšího humoru. Filmu bych vytkl asi jen ztrátu tempa a šťávy cca 10 minut před koncem (závěr to ale zachraňuje) a fakt, že se Maria tak dlouho dokázala vzdát potřeby kontroly dítěte. Za mě silné 4*. „Zaručuju vám, že tento stůl díky designu a úrovni změní váš život k lepšímu. Naplní váš domov radostí!“ (18.09.2024)

Málokterý snímek mě dokáže tak šokovat. A myslím, že to asi nebude jen můj případ. Čeho všeho je člověk schopný když mu dojde trpělivost? Toť otázka. Člověk je jeden z nejvyzpytatelnějších žijících tvorů. Jak by se v takové situaci zachoval někdo jiný? Myslím, že sebevražda je v tomto případě nejsilnější pocit který člověka ovládá, jelikož je to natolik traumatizující zážitek, že s ním jeden nedokáže žít. A než aby si celý život vyčítal svou vinu a měl před očima něčí smrt zaviněnou vlastní rukou ve chvíli kdy se neměl pod kontrolou, nevidí jiné východisko než opustit svět živých. Z pohledu psychologického je tento snímek brutální třešničkou na dortu. 5/5 (12.08.2024)

Velmi nápaditý a extrémně originální film se zcela nepředvídatelným průběhem a kupou černého humoru toho nejtmavšího odstínu. Hlavní hrdinka mě trošku srala, protože vypadala jako nějaká přestárlá lesba, která byla o 10 let starší než její muž Jesus. Pokud si před zhlédnutím nic o filmu nepřečtete, tak vám garantují, že se budete mít možnost na 90 minut vžít do role člověka, který si prožije jednu z nejemocionálnějších momentů, kterou snad lze v životě prožít. Pocity budete mít ještě více umocněné, pokud již sami vlastníte jedno či více antikoncepčních selhání. Něco podobného se mohlo zrodit výhradně ve Španělsku. [82 %] (18.07.2024)