Láska napříč věkem

Vynikající, suverénně zfilmované melodrama s několika fantastickými inscenačními řešeními záběrů a scén (hello Věrná kopie). Sirkovskou zakázanou romanci starší žena-mladší muž z All That Heaven Allows tentokrát Haynes převádí v podchlazeně perverzní studii tvorby vlastního sebeobrazu, v níž předstírání existuje na obou stranách: ve vztahu Gracie a Joea a v postavě herečky Elizabeth, která se na návštěvě u Gracie snaží dopátrat pravdy, ale paradoxně se nedokáže odpoutat od špatně předstíraných sympatií, afektovanosti a cynického záškodnictví. Takřka každá scéna je jaksi vychýlená, znepokojivým způsobem "špatně", a to způsobem, jaký nepamatuju z žádného jiného filmu. Je tam tolik vrstev, rozporů, ambivalencí (a samozřejmě paralel), že se k May December budu chtít rozhodně ještě vrátit. Nejlepší Haynes od Carol. (07.12.2023)

Skutočný príbeh Mary Kay Letourneau je oveľa zaujímavejší a keby šlo len o spracovanie jej osudu, určite by šlo o pútavejšie dielo. Tento film rieši skôr tú psychológiu a manipuláciu a samozrejme láka na vzťah tridsiatničky s 12-ročným, ktorý vyústil do dlhoročného puta, všetko je však zobrazené v dialógovej nezáživnosti. Zvraty ani v komplikácie v zápletke žiadne. A kto sa teší na Natalie Portman, tak sa dočká vynikajúceho nevyspatého výkonu, jedenkrát masturbácie cez nohavice a jednej súlože. No, súlože. Ono to je len taký samoánsky trojvzdych, takže pozorné oko diváka si ani nestihne všimnúť, či sa drahej Natalie zvrásnili chodidlá. (14.12.2023)

No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje i tohle drama Todda Haynese, které ovšem půjde velmi brzy do modrých čísel. Chtělo to totiž v několika ohledech mnohem větší péči a hlavně hmatatelnější emoce. Ale postupně. Bylo to vydatné sousto nejen pro bulvární média. Skandál z druhé poloviny 90. let, kdy vdaná učitelka navázala intimní poměr s dvanáctiletým žákem a dokonce s ním otěhotněla. Odsoudili ji za znásilnění, odseděla si 7 let, vztah ale kupodivu ani vězení nezničilo. Mnoho let poté spolu tihle dva vedou zdánlivě idylický život, do kterého vstoupí ambiciózní herečka, která se snaží získat zkušenosti pro svou roli. Někdejší události má totiž zachytit chystaný nezávislý snímek. Jak už to tak ale bývá, na povrch se začnou dostávat nepříjemné skutečnosti nestandardního vztahu. Zvláštně přehnaně dramatická hudba, podivné tempo, dialogově nestrhující, na Haynese tradičně odtažité a chladné i znovu spoléhající na kvalitní herce. Ti v jeho filmech sbírají ceny (nebo nominace) jak na běžícím páse. Nejvíc se mi líbila patrně nestárnoucí Natalie Portman. (14.12.2023)

Na May December oceňuji nejvíc originálnost. Téma vztahu zralé dospělé ženy s mladým chlapcem, propíraného v médiích, jsem možná kdysi viděla v nějakém televizním filmu, ale určitě ne na velkém plátně. A už vůbec jsem nikdy neviděla téma přípravy herečky na roli ve filmu, inspirovaného skutečnou událostí. Ta má právě ztvárnit onu zralou ženu, a proto se, v rámci rešerše, na chvíli vetře do jejich životů a soukromí. Velmi povedená kombinace. Navíc skvěle zahraná. Nejkurióznější na celém filmu je hudba, protože je možná až přehnaně dramatická. Člověk čeká nějaké brutální drama, vyhrocenou scénu, a nakonec přijde něco zcela běžného… Pro ilustraci: nejvíce mi utkvěla v paměti scéna, kdy Julianne Moore připravuje v kuchyni občerstvení na zahradní slavnost a v momentě, kdy otevírá lednici a začne do ní dlouze zírat, začne hrát ta brutálně dramatická hudba, takže člověka napadne, že tam našla uříznutou hlavu, nebo že se třeba chopí nože a podřeže si žíly… a ona jen prohlásí „asi máme málo hotdogů“… Ve výsledku je to velmi komické a takových scén je tam více. Nějaké to drama tam ale je, Julianne i Natalie jsou tam obě skvělé, a jak jsem říkala, je to celé velmi originální. Také mě velmi bavila role Charlese Meltona, mladého otce, který začne svůj život a vztah se svou výrazně starší ženou analyzovat, zpochybňovat. [Festival de Cannes 2023] (29.05.2023)

V tomto filme je cítiť zmyselné napätie od začiatku až do konca. Príbeh je príbehom dospelej matky a manželky (Julianne Moore), ktorá zviedla trinásťročného chlapca a v dôsledku toho porodila tri deti. A to je len jeden aspekt zmyselného / sexuálneho tónu filmu. Keď o dvadsať rokov neskôr príde do mesta herečka (Savannah), ktorú hrá (Natalie Portman), aby sa dozvedela viac o už dospelom páre (postava Portmanovej chce stvárniť matku v pripravovanom filme), ten pocit sexuálneho napätia sa len zvyšuje, rovnako ako môj záujem o príbeh. Ťažisko filmu tvoria dve postavy, kde jedna z nich postupne preberá osobnosť tej druhej. Čo bolo frustrujúce je, že existuje niekoľko „vedľajších príbehov“, z ktorých väčšina nikam nevedie. Deti páru končia strednú školu (No a čo?). Syn, ktorý sa matke narodil v prvom manželstve, je vydierač (opäť, no a čo?). Ten istý syn tvrdí, že má aféru rovnakého pohlavia a opäť to nikam nevedie. Napokon, ten trinásťročný, dnes už tridsiatnik, má akúsi krízu. Aj keď detaily tohto zápletkového bodu nie sú nikdy skutočne stanovené. Ak vás teda téma aféry zaujíma, možno si tento film užijete. Napriek svojim problémom. 6,5/10 (18.08.2024)