Hranica

Po roce či dvou jsem opět vyšel do kina. Na pokladně mě místo paní pokladní však uvítal nápis (opisuji to z mobilu, neboť teprve dnes jsem se dozvěděl k čemu ta věc vůbec je): Od 1. října 2022 prodej vstupenek v Kině Vysočina pouze z prodejního automatu (to bylo černě a nyní červeně) Platba možná jen platební kartou (a opět černě, jenže jiným písmem) Děkujeme za pochopení (a podpis) Kultura. Protože jsem kartu neměl, vypsal mi lístek ručně uvaděč, který mi dal i kartu "Přítel filmu" a tím i slevu 20 Kč. A teď k filmu! A co když ještě ne! Před promítáním jsem se šel podívat ven, kde jsme před 55 lety čekávali na holky. A co vidím! Vidím, že nevidím plastiku, která tam stávala od jeho otevření v roce 1963. Šel jsem se informovat k již známému uvaděči, který mě ujistil, že tam dosud stojí. Ano, byla tam, jenže zarostlá keři a  ve večerním šeru téměř neviditelná... Sám film byl pro mě pocitově hodně rozporný. Individuální příběhy utečenců, jedinců či rodin, jsou seskupovány, redukovány, zřetězovány do určitých akcí. A samozřejmě i protiakcí. Nic se tu nereflektuje, žádná akce není zdůvodněna, je to obnažený akční film. Pokud je reflexe ponechána divákovi, jak má odpovědět na otázky: Skutečně utíká zelenou hranicí (v českém názvu "zelená" chybí, zřejmě známe jen "rudou") tolik žen v pokročilém těhotenství? Tolik llidí se topí v suwalských bažinách? Kolik je v Polsku frankofilních rodin, jejichž děti rapují spolu s emigranty? Pokud je jedinou odpovědí, že Polsko přijalo poté 2 000 000 Ukrajinců, je to odpověď nedostatečná. (22.10.2023)

To je těžké… Hranice patří k filmům, které reflektují něco palčivě současného a jako takový bude vyvolávat emoce, buď pozitivní, nebo negativní. A pokud stojíte, jako já, někde uprostřed, přiměje vás to ještě k většímu sáhnutí si do svědomí. Každopádně, ať už se rozhořčujete, že jde o sluníčkovou propagandu, nebo smutníte nad necitelným obrazem západní civilizace, pochybuji, že vám bude film lhostejný. Už jen proto, že Agnieszka prostě točit umí. (07.07.2024)

♫ Hej, pozrite sa na to jeden, druhý, tretí, všetci trávili čas v lese, ale nemajte strach, teraz sú už v bezpečí, biely a čierny je ako jin a jang, to je náš nový gang, máme dobrý beatbox, síce vás nepoznám, ale spojuje nás hip-hop! ♫ • Mimoriadne SILNÝ, autorský projekt zo strany poľskej filmárky - Agnieszky Hollandovej, ktorá naprosto mikroskopickým spôsobom, následne nazerala na utečeneckú krízu 21. storočia [konkrétne počas covidového roku 2021], kedy vskutku práve chytré telefóny, koľkokrát v dianí zohrávali kľúčovú úlohu, a to teda i s nemenej silným Epilógom, ktorý ma presvedčil o tom, že čosi nie je úplne s kostolným poriadkom! → až som sa zhrozil zo súčasnej dekadentnej spoločnosti, ktorá nepoužíva rovnaký meter, v podstate na ten istý problém... • Toto spracovanie so surovou, čiernobielou kompozíciou obrazu, vrátane celkovej sugestívnej atmosféry, vsádzalo všetky karty nielen na problematiku utečenca, ako takého; trebárs takáto rodinka z Harásty v Sýrii, sa pokúšala získať azyl vo Švédsku kvôli chápadlám Islamského štátu, ale najprv pristáli v diktátorskom režime, à la Alexandr "Bielorusko" Lukašenko, že sa nejako dostanú do Poľska, no namiesto toho si ich začali podávať, ako horúce zemiaky, čiže vidina "Troch koruniek," sa tým pádom začala i pomaličky vzďaľovať(?), ale zároveň im rovnako kontrovala taká pohraničná stráž, čo je ďalšia dejová vsuvka, k čomu sa postupne pridávali aj húževnatí aktivisti, ktorí sa im naopak, snažili hocako pomáhať, ako sa vlastne dalo, a to ani nehovoriac o psychologičke, Júlii [Maja Ostaszewska], ktorá sa napokon pridala na jednu zo zainteresovaných strán; ako hovorím, jednalo sa o pomerne dosť rozsiahlu ukážku širokospektrálneho problému, ktorý Európska únia, neustále akosi hádže rovno do autu? • KU*WA, pardon predsa za trocha viacej explicitnejší výraz, ale poľská autorka - par excellence - doslova zaťala do živého(!), keďže právom [s]kritizovala svoj vlastný tábor, čo je niečo nevídané a neslýchané; Poliaci nakrúcajú také veci, na ktoré my ani zďaleka vôbec nestačíme, môžeme o nich jedine len tak snívať, nakoľko takéto tvorivé kapacity [v rámci sebareflexie], sa u nás absolútne nenachádzajú, oproti nim sme iba obyčajnými amatérmi! • A poneváč mi príslušné obsadenie známe ani bohvieako nebolo [skôr si ho asi len nepamätám], čo mi ale našťastie nezabránilo sa naplno zžiť s týmito rozličnými postavami, ktoré predvádzali autentické herecké prejavy so samými ku*wa nadávkami a podobne, čo ešte priam umocňoval i beznádejný stav z priameho pohľadu diváka, ktorému sa z nasledujúcich naturalistických obrázkov, častejšie robilo nevoľno ← excelentný zážitok v zmysle, ako by som sa normálne ocitol v samotnom "bode epicentra," tak bola Hollandová maximálne nekompromisnou. PS.: ZIELONU GRANICU MUSÍTE OKAMŽITE VIDIEŤ. (03.09.2024)

Nervydrásajúci film no zároveň veľmi lineárny a čiernobiely vo svojom ponímaní dobra a zla. Zvraty sú nahradené zmenami perspektívy, skutočná skúška charakterov sa tu vlastne nikdy neodohrá aj keď niektoré postavy naoko trpia výčitkami. Postavy majú jasno vo svojich hodnotách a tie pevne zastávajú, kričia a plačú, keď sa im to nedarí. Hollandová dojíma a zraňuje diváka, aby sa mu dostala pod kožu, čo sa jej aj darí, ale v konečnom dôsledku len vrství utrpenie. (20.01.2024)

Tak dve koloniálne krajiny Francúzsko a Belgicko participujú na tomto politickom filmovom paškvile. Keby o ich zverstvách natočili film na celuloidový film mal by pár sto kilometrov. Taký Belgický král Leopold II patrí medzi najväčších masových vrahov za éru ľudstva. Za smrť Jozefa Chovanca v Belgickom väzení dodnes nebol nik potrestaný. Miesto prvej pomoci bacharka hailovala ! Čo stvárali Francúzi za barbarsvá v kolóniách je až neskutočné. A takáto bagáž nás bude poučovať. Slovensko má staronového premiéra, nie je to práve moja krvná skupina ale našťastie Orbán už nebude sám. Žiadny emigranti, žiadne kvóty, žiadne peniaze. Nech sa progresívna EÚ spolu aj s PS pojebe. A keď je už aj taký Danko podľa TV MarkíUSzy v prieskume verejnej mienky populárnejší (18.12.2023) ako šéf PS Šimečka tak to čosi o výtlaku Progresívcov svedčí. Asi ten Šimečka vie trúbiť len do vetra a na šofar. A ostatní podobní géniovia. Tak bratia Česi 4. na kandidátke PS Tamara Stuhlová, dnes ctihodná poslankyňa nevie kedy vznikla ČSR a kto bol prvý prezident. A to je 28.10. na Slovensku štátny sviatok.  Tak to je sila. (19.12.2023)