Votrelec: Romulus

Fede Alvarez to dokázal. Navrátil tuto legendu na filmová plátna, aniž by to byl průser. Děj se odehrává 20 let od prvního filmu v nějaké odlehlé těžařské kolonii. Vizuál je dost analogový a připomíná 80. léta, což je dobře. Najdeme zde partu teenagerů, kteří se snaží dostat ze spárů zlé korporace. Opuštěná vědecká stanice na oběžné dráze je pro ně východiskem. Rozhodnou se ji navštívit, to ale netuší, co se skrývá uvnitř. Začátek je dost pomalý, ale pak se to rozjede. O vetřelčí řežbu tady není nouze. Také oceňuji použití praktických efektů. Celé to připomíná spíš jedničku a konec zase dvojku. Najdeme tam i pár originálních scén. Jinak je to vlastně jeden easter egg za druhým. Hlavní postavy jsou taky celkem sympatické a nejsou tak hloupé, jako vědci v Prometheovi. I na něj se povedlo filmu slušně navázat. Dost se mi líbil i android Andy. Trochu mi jen vadil celkem přepálený konec. Snad se do tohoto světa ještě brzo podíváme. Jo a atmoška je taky super. "Konám v zájmu dobra společnosti." (19.08.2024)

Kedže som nečítal tunajšie komentáre, nevedel som, do čoho idem. Dosť som sa nudil prvé dve tretiny filmu. Nové mladé tváre mi síce neprekážali, ale ani som k nim nič necítil. Film sa tvári skôr ako sci-fi o obrovských pavúčich parazitoch, ktorý nemal s Votrelcom nič spoločné. Avšak záverečná tretina nemala chybu, to musím priznať. Guľometná mydlenica s vypnutou gravitáciou a finále s mutantom bola totálna pecka, takže jednu hviezdičku k svojmu pôvodnému zámeru dať dve, prihadzujem! Ešte na záver dodám, že sa mi lúbila zachovaná retro atmosféra pôvodných Votrelcov. A ked som sa vracal z kina domov, svietil na teplom letnom večernom nebi červený Mesiac! Totálne efektné zakončenie Votrelca a celého dňa. (18.08.2024)

Dějově nabušenější než Prometheus a Covenant dohromady, ale ne o moc chytřejší než Alien vs. Predator. Ridley Scott pochopil, že když chce zaujmout novou generaci diváků a úspěšně pokračovat ve vetřelčím tažení, musí svěřit žezlo říznějšímu řemeslníkovi, například tomu, který pro mladé diváky intenzivně restartoval sérii Evil Dead. Postavy Romuluse jsou teenageři, což je pro nás - milovníky původních, seriózních žánrových pilířů kinematografie - už samo o sobě nepřijatelné. A dynamicky smíchal dohromady jejich ikonické momenty, které znalce nepřekvapí, ale mladé neznalce strhnou. Snahu upgradovat inovacemi (fajn vsazení Iana Holma) můžeme ocenit, ale bez jejich promyšlené funkčnosti v okolním dění jsou pouze prvoplánově na efekt. Film mě takřka přestal zajímat, když postavy za sebou nezavřeli obří dveře do místnosti s facechuggery, ve které nejdříve zvýšili teplotu, aby jí mohli bezpečně projít. A podobně odfláknutých hloupostí, které popírají i nováčkům čerstvě ukázané zákonitosti vetřelčího světa, je v něm více. Škoda. (18.08.2024)

// Ten pomalý rozjezd je fakt extrémně pomalý a byť jsem si užíval tu snahu za každou cenu z nového Vetřelce udělat vizuálně osmdesátkový film (je to na celém snímku pravděpodobně to nejzajímavější), chyběl mi na úvod silnější háček a od počátku lepší práce s napětím, které by se pak přetavilo ve více pohlcující druhou, už znatelně svižnější, akčnější a celkově nápaditější půlku. Cailee Spaney se navíc rychle stává moji oblíbenou herečkou a Alvarez čerpající z celé ságy (včetně herního Isolation, ale i třeba Dead Space) se očividně snažil zavděčit všem fandům, možná bych ale raději viděl více jeho vlastních nápadů. Těch pár, co předvedl, totiž bylo celkem fajn. Na opakovaná zhlédnutí to ale bohužel moc nevidím. (14.08.2024)

Sliby o crossoveru mezi jedničkou a dvojkou Vetřelce se podařilo naplnit, ačkoli blíž má nový Romulus určitě k jedničce a nějaké momenty si bere i z pozdějších dílů. Občas jsou ta pomrknutí trochu na sílu, což platí i pro trochu nesmyslnou tvrďáckost několika pokusů o cool hlášky a především zbytečné, odpudivě digitální „oživení“ jedné postavy, ale… je dost snadné to tomuhle filmu odpustit. Dělá totiž velmi dobře dvě věci: Jednak se výpravou i atmosférou vrací do 80. let a jeho přímočaré vypravěčské postupy by šlo označit za zdařilé retro možná až na úrovni sedmé epizody Star Wars. Rychle se proto seznámíme s postavami, které jsou docela sympatické a mezi nimiž se promptně vybudují vztahy, díky čemuž si nemůžeme být jisti, v jakém pořadí je budou xenomorfové napichovat (i když je samozřejmě jasné, že většina z nich platila důchodové připojištění zbytečně). A to vede ke druhé přednosti, totiž poctivému thrillerovému napětí, jež se přelévá ze scény do scény a udržuje diváka příjemně zaujatého a zabaveného. Bezesporu se jedná spíše o zakázku nežli svébytný autorský výtrysk originality, cíl v podobě vytvoření nekomplikované žánrové zábavy, která vetřelčí universum neposouvá do zbytečně podivných teritorií jako Prometheus a místo toho nabízí nejen pro skalní fanoušky dostatek odkazů a svižné vyprávění, se však pro mě naplnit podařilo. (16.08.2024)