Votrelec: Romulus

V úvodu jsou načrtnuty nepříliš zajímavé postavy, přesně podle trendu, který velí podbízet se teenagerům. Co na tom, že série Vetřelec měla vždy dospělé postavy. Jakmile se ale tato partička poprvé dostane do problémů, je vše zapomenuto a užijete si drsnou atmosféru opuštěné stanice a beznaděj ve střetech s vetřelci. Ve filmu je hodně originálních nápadů, v čele s kyselinou ve stavu beztíže. Když tato nejlepší část filmu skončí, následuje ještě bohužel zbytečné a debilní finále s mutantem, který jako by vypadl z nejhoršího filmu série - Jeunetova Vetřelce: Vzkříšení. Slabší čtyři. (21.08.2024)

In space no one can hear you cringe. Disneyfikace Vetřelce proběhla úspěšně. A podobně jako u Predátor: Kořist z paralelní foxovské filmové série je s tím očividně většina diváků v pohodě, ale já nejsem. Že se Fede Alvarez vytasí pouze s přímočarým slasherem s chabými postavami, které zde jen kopírují schéma triviálních charakterů jeho předchozích snímků, bylo jasné od začátku. Že film však nenabídne zhola nic navíc snad kromě povedené scénografie a praktických efektů, i když ty taky jen zručně kopírují a účelově připomínají retro originálu, a bude pouze variovat již dříve viděné, postrádat veškeré napětí, režijní invenci a zkrátka i postavy, do kterých bychom mohli investovat své obavy, v to jsem věřit nechtěl. K tomu se naplnily moje obavy, že dojde na bezduchou repetici prvků a hlášek z původních filmů, což je mor veškerých současných navázání na klasické franšízy a zde vyloženě bolí. Úvod se ještě drží, ale pak prakticky ve filmu můžete identifikovat zlomový okamžik, kdy to celé začne jít do háje. Loňská Havěť byla lepším navázáním na Vetřelce, než je tenhle korporátní fanservisový produkt, a i jednu ze zde klíčových rádoby akčně-hororových scén zvládla udělat efektivněji. Nápaditou inspiraci velikány hledejte v nezávislých vodách a mimo zajeté série, u Disneyho ji nenajdete. (14.08.2024)

Dějově nabušenější než Prometheus a Covenant dohromady, ale ne o moc chytřejší než Alien vs. Predator. Ridley Scott pochopil, že když chce zaujmout novou generaci diváků a úspěšně pokračovat ve vetřelčím tažení, musí svěřit žezlo říznějšímu řemeslníkovi, například tomu, který pro mladé diváky intenzivně restartoval sérii Evil Dead. Postavy Romuluse jsou teenageři, což je pro nás - milovníky původních, seriózních žánrových pilířů kinematografie - už samo o sobě nepřijatelné. A dynamicky smíchal dohromady jejich ikonické momenty, které znalce nepřekvapí, ale mladé neznalce strhnou. Snahu upgradovat inovacemi (fajn vsazení Iana Holma) můžeme ocenit, ale bez jejich promyšlené funkčnosti v okolním dění jsou pouze prvoplánově na efekt. Film mě takřka přestal zajímat, když postavy za sebou nezavřeli obří dveře do místnosti s facehuggery, ve které nejdříve zvýšili teplotu, aby jí mohli bezpečně projít. A podobně odfláknutých hloupostí, které popírají i nováčkům čerstvě ukázané zákonitosti vetřelčího světa, je v něm více. Škoda. (18.08.2024)

Draze získané zdroje je potřeba dojit, i kdyby z toho měl vzejít jen nějaký zparchantěný mutant. Což platí pro Weyland-Yutani i její reálný ekvivalent, korporaci Disney. Na "Vetřelec: Romulus" nejvíce překvapí jeho anti-originalita. Disneyfikace franšízy tentokrát nemá nádech refreshe s novými postavami (jako u "Síla se probouzí") ani nefunguje jako kultistický fanservice po vzoru sériových klonů od Marvelu. Fede Alvarez a Rodo Sayagues ochotně zaštítili CGI remix vetřelčích greatest hits, který vybízí k hraní binga na téma "jakou další kultovní scénu, populární hlášku, výraznou proprietu či ikonický záběr z předchozích položek franšízy bude nadcházející scéna parafrázovat". Kouzlo (i unikum) původní vetřelčí tetralogie spočívá v tom, že ji tvoří diametrálně odlišné a stylově vrcholně osobité filmy (nedám dopustit ani na fantasticky střelenou čtyřku). "Vetřelec: Romulus" je pouhý derivát série, respektive filmový ekvivalent zábavní atrakce na její téma v Disneyworldu - pasivně projíždíme sledem známých výjevů v nablýskaném, ale neživotném provedení, občas nás něco pobaví či poleká, ale na konci odcházíme zcela nedotčeni. "Prometherus" byl sice jurodivá hovadina a vyvolával až rozhořčení a nenávist, ale i to je pořád lepší, než tahle řemeslně precizní definice pojmu "obsah" ze slovníku mediálních korporací. (16.08.2024)

Mohlo to dopadnout podstatně hůř, to ale nic nemění na skutečnosti, že Alvarez zmrší každou značku, na kterou sáhne. Tu a tam Romulovým tvůrčím éterem proletí nějaký slušný nápad, ale jinak se jenom nahodile krade u Scotta s Cameronem. Fanouškům se urputně podbízejí známé rekvizity, pomrkává se na konkrétní díly, včetně jejich hudebních motivů, a to v takové míře, až je to vysloveně otravné. Začátek měl přitom našlápnuto poměrně slibně, jakmile ale dojde na titulní xenomorfy a snahu rámovat příběh časovým limitem, veškerá atmosféra vezme za své. Ať už si o Prometheovi s Covenantem myslíte cokoliv, Scott s nimi do série přinesl aspoň zrnko novoty a pocit, že sledujeme něco velkého. Romulus dělá přesný opak. Přináší jen ubíjející béčko, které okatě vykrádá své předchůdce a utápí se ve zbytečném nadužívání hororových klišé. (15.08.2024)