Krv na perách

Love Lies Bleeding je thriller řízlej s lesbickou Love Story. Thrillerová stránka nepřináší nic moc novýho pod sluncem. Trochu to aspoň okořenila Love Story napumpovaná steroidy. Z hereckýho obsazení stojí za zmínku jen ústřední trojice. To jest Kristen Stewart, Katy O'Brian a Ed Harris. Po audiovizuální stránce je to slušně odvedená práce. A jestli jsem byl s hodnocením na vážkách mezi 3-4hvězdami tak ten WTF konec vystřiženej jak z jinýho filmu mi dal jasnou odpověď na jakou stranu se přiklonit. (29.04.2024)

Love Lies Bleeding jde naprosto kolem mě. Tahle jižanská redneck queer odysea možná splňuje požadavky dnešní doby (nebo alespoň skupiny lidí, která udává trendy). Pro mě je to nuda k uzoufání s poměrně zajímavým elementem vycházející z tělesné schránky Katy O'Brian. Jeden z mnoha, který se tváří, že není. (15.07.2024)

Kristen Stewart mě nikdy neomrzí, v žádném filmu, i tom, který mě tak moc neuchvátí. První třetina výborná, pak se film nějak začne zvrhávat a rozplizne se v šílenost a bláznivost, která nechává více otázek než odpovědí. Pak hrozí, že kromě Kristen si z filmu zapamatuji šílený účes Eda Harrise, jenž aspiruje na jeden z nepříšernějších filmových účesů všech dob. (04.08.2024)

Prostě na to běžte (do české distribuce to vtrhne nejpozději po Varech) a nekoukejte na trailery, které bohužel dost spoilerují a mohou utvářet zavádějící očekávání. Uvnitř "Love Lies Bleeding" tepe srdce neo-noiru, které pumpuje krev do orgánů postmoderních posunů, jež zahrnují dějiště pouštního zapadákova, svěží nekřiklavou 80s retro stylizaci (žádný kýč typu "Stranger Things") a zastřešující gender+queer twist. Naštěstí tu ale neožívá žádná kostnatá houžev, protože vše pohání masivní muskulatura uhrančivé fyzičnosti, sugestivní stylizace a osobitého autorského pohledu. Rose Glass stvrzuje svou příslušnost mezi tvůrce intenzivně senzorické kinematografie, přičemž tento doposud převážně mužský klub (v čele s Gasparem Noém, Jonasem Åkerlundem, Jonathanem Glazerem či Harmonym Korinem) rozšiřuje o svěží unikátní hlas, který se v určitých ohledech drží více při zemi, ale současně zvládne pojmout mnohem širší pole motivů. Stejně jako jmenovaní tvůrci pracuje Glass s přepjatou vizuální stylizací, vyhrocenými charaktery a moderní vizualitou nespoutanou limity mainstreamového hyper-realismu, přičemž z jejich symbiózy pro diváky spřádá uhrančivě fyzický zážitek. Její práce s noirem se v souladu s tím neomezuje na obvykle vyzdvihovaná schémata jako je koncept femme fatale či vyprávěcí struktura vyšetřování. Jde k pudové a temné podstatě žánru, až se dokonce spíš noří do temných viskózních vod kategorie southern gothic. Vyzdvihuje vášeň, posedlost, hrozivou přitažlivost násilí i mocenskou manipulativnost pokrevních vazeb. Také zvládne do hlavního příběhu zaplétat řadu postranních motivů od zrůdnosti ega až po mýtus země neomezených možností. Při tom všem ale pořád vypráví o lásce a její síle cupovat na cucky vše kolem i nás samotné. (19.02.2024)

Hodně stylová artovina, která mě slušně bavila jak svým tématem, tak svým prostředím, tak designem postav. Trochu vroubků měl určitě příběh, kde je prostě přítomná taková ta nereálnost a divné chování postav. Až do určité doby jsem chtěla dát čtyři a pořád malinko váhám, ale některé ty snové a bizarní (či metaforické?) sekvence se mi tam dost nehodily. Takže zařazuji do šuflíčku weird kousků, u kterých si nejsem jistá, jak je zpracovat. Ale pocity z toho mám spíše určitě pozitivní. (26.06.2024)