DogMan

Akčná jazda Luca Bessona v plnej paráde. Psychologický thrillerový horor som už dlho nevidel a musím priznať, že som z neho nadšený. Caleb Landry Jones zvládol rolu Dogmana na jednotku, hoci je od prvej scény zjavné, že sa nechal inšpirovať Jokerom v podaní Joaquina Phoenixa. Ale aj tak ani chvíľu film nenudí a v mnohom diváka prekvapí. Jediná škoda je toho prvoplánového konca, inak by som hodnotil za plný počet. (14.05.2024)

„Pokiaľ ide o mňa, psy majú len jednu chybu. Veria ľuďom." Týraný chlapec, ktorý sa zmenil na krysařa s hafanmi a netransfóbnou hviezdou medzi kabaretnými Jokermi. Herecký výkon Caleb Landry Jonesa je absolútne fantastický, pokiaľ teda nerobí drag queen alebo nemá radiátorové tendencie aj v skutočnosti, no a v tesnom závese je hudba Erica Serru a skvelo vybrané piesne, ktoré pôsobia ako ôsobí doslova ako druhý dialóg, texty piesní presne zapadajú do pocitov postavy či diania. Škoda len, že v celom tom zaujímavom príbehu sa Besson nevyhol tomu, aby bol poplatný novodobým naratívom, ktorý má upevniť nový sociálny model zdanlivo prebudených, ktorí sú však paradoxne v hlbokej kóme. (27.01.2024)

Predstava "inakosti" v plnej "kráse", alebo ako z "iného" spraviť hrdinu (aspoň) na plátne. Neliberálny divák bude ťažko prekúsať. Nuž ale keď môže Netflix do životopisných seriálov, DOKUMENTOV (!!) či filmov o skutočných postavách dejín jebať ľudí tmavej pleti a potom sa tváriť, že nerozumie kritike, tak už je možné naozaj všetko. Film ako taký, vyslovene špatným, sociálnym pokusom nie je, no tá "travesty show", do ktorej to celé pán režisér obalil, rozhodne každému nesadne. Ak z toho chceli spraviť "Jokera", tak to teda príliš nevyšlo. Ak to mala byť reklama pre liberálnu dobu, respektíve akési poludčenie "nezaradených", ktorí majú taktiež city či môžu mať aj zdravý pohľad na svet, tak to za mňa osobne až tak nevyšlo. Potešili puňťovia, o filmársku tragédiu sa nejedná, už tomu dať len Oscara. Za živší záver tretia. (26.03.2024)

Psi maji pouze jedinou chybu- Důvěrují lidem !! Milé překvapení ke konci roku od šikuly Luca Bessona! Luc Besson má sice éru svých nejlepších filmů za sebou ( v 90. letech byl na koni), ale i tak až na Valeriana, mě zatím žádný jeho film neurazil a vždy jde o zábavné akční popcornovky. Dogman však není jeho typickým rukopisem, nejde o akční řežbu, je to spíše psychologický Thriller řízlý Drama evokující Jokera, ale je to sakra výborná věc, která vtáhne diváka od úvodu a vyplivne až v závěru. Hlavní hvězdou je né úplně známý Caleb Landry Jones, už jsem ho viděl párkrát, ale nikdy pořádně v paměti neutkvěl, věřte, že po tomhle filmu se Vám z hlavy už nevykouří. Předvádí tu životní herecký výkon hodný oscara ( za mě to nejlepší na herecké scéně, co jsem letos viděl), od mimiky, emocí, samotného projevu a dialogů, to byla velká hitparáda. Hlavní hrdina je osamělý chlap žijící s hromadou psů, se kterými je dokonale spřízněn- ( to jejich spojení, kde psi reágují na hrdinovy myšlenky bylo impozantní), svět i společnost se k němu obrátili zády. ( Flasbacky z dětství jsou jak z těch nejšílenějších exploitationů!! Jeho otec je čirá zrůda poháněná nenávistí,násilím a zlem. Tady může být slabším povahám nepříjemně, je to syrové až na dřeň! Hlavní hrdina se snaží žít poklidně, ovšem ho občas vyruší nezvaní hosté, kteří neskončí úplně nejlépe. Zajímavé je, že je také Transgender, ovšem má to svůd důvod k opodstatnění příběhu ( není to nacpané nasílu na splnění kvót, ale je to opravdu zajímavý prvek, který vytváří hrdinovou osobnost i charakter). Krom tedy skvělého hereckého výkonu, příjemného vizuálu a parádní atmosféry, musím vychválit i skvěle napsané dialogy, opravdu co dialog, to úvaha k zamyšlení nad životem, to co tu hlavní hrdina říká je fakt mazec ( příště beru papír A4 a píšu všechno!) a potěší i akční finále- potyčka s mexickým kartelem vs inteligentní hafani a je to zábavná a hravě natočená vybíjená ( gore moc nečekat). Chválím, že k úhoně nepříjde žádný pes, což vzhledem k námětu je až s podivem. Velmi dobrý film, který nemá daleko k 5 hvězde, ale při další projekci možná přehodnotím. 85% (18.12.2023)

Patlal se v tom Luc Besson roky opravdu slušně. Režisérsky si nás za poslední dvě dekády sotva získal, svůj talent rozmělnil scénáristicky a producentsky a potěšil nás alespoň akčními sériemi Taxi, Kurýr či 96 hodin. A pořád platil tak nějak za nevypočitatelného chlápka, protože zatímco pár úletů tam rozhodně bylo, přišly v daném žánru i opravdu výjimečné kousky jako Polibek draka nebo Utržený ze řetězu. A teď znovu dokázal, že pořád umí i režijně předložit osobitý snímek, jež odkazuje k jeho devadesátkovým počinům. Jedná se o temné drama o muži, se kterým se život nemazlil. Tradičně (a zcela zásadně) to začalo rodinou, respektive agresivním otcem, který četné bití vyměnil za zavření synka do psího kotce (zatímco slabošská matka raději pláchla). Po dalším otcově emočním kolapsu skončil částečně upoutaný na invalidním vozíku, lepší časy pak zažil ve výchovném ústavu, kde si zamiloval divadlo i učitelku posedlou Shakespearem. Jenže pořád ho čeká ještě ten život tam venku a odmítání ze strany potenciálních zaměstnavatelů bude zanedbatelným problémem. Jedinou jistotou zůstává armáda čtyřnohých chlupáčů. Caleb Landry Jones (nedávno jsem s ním viděl komorní a alarmující drama Nitram) je coby oběť dysfunkčního rodinného zázemí skvělý. Toho času „podivín“ v ženských šatech sice není úplně tím hrdinou, kterému bezmezně fandíme, ale Besson rozvíjí pár zajímavých motivů. Škoda, že dotáhne jen některé. Do srovnávání s Jokerem se pouštět nechci, žánrově bych to ale víc tlačil jinam než do lehce thrillerových vod. Vyznít to mohlo (mělo) jinak. Celkový dojem pak mohl být (řekněme) uspořádanější. Přesto spokojenost. (17.02.2024)