Pollock

Velký obdiv pro Eda Harrise, který k mému překvapení film i zrežíroval a produkoval. Doposud si ho nejvýrazněji pamatuji ze Skály, ale tady ukázal, že je to Pan Herec. Byl dokonalý ve všech polohách, jako soustředěný, skromný umělec i jako ožrala a šílenec, který neukočíruje své běsy a přetlaky. Byl nádherný. Jsem barbar, takže malíře Pollocka jsem neznala a jsem ráda za tohle seznámení, už přemýšlím, jak by se mi jeho díla hodila do pokoje nebo do pracovny. Originály ne, bohužel :-), dočetla jsem se, že před pár lety se jeden z Pollockových obrazů stal vůbec nejdražším na světě. Páni! Ty malby jsou mnohdy fascinující. A i ve filmu byly některé záběry jako obrazy, nebylo jich moc, ale dokonale dokreslovaly celkovou kompozici. Moc se mi to líbilo. Uživatel gaudulin píše, že film si nemůže příliš užít někdo, kdo nefandí životopisným filmům nebo třeba Harrisovi a já nesouhlasím. Životopisné filmy mám ráda, většinou jsou dobré, ale není to můj neoblíbenější žánr (a vlastně nevím, který žánr je. Asi pořádné drama) a Harris je jako chlap krásný, ale ve výčtu mých nejoblíbenějších by se neobjevil. A přesto mě film ani na vteřinu nenudil, právě naopak. Už dlouho jsem neviděla nic tak poutavého, stoprocentního, citlivého a kompaktního. Prostě nádhera. (20.08.2011)

V POLLOCKOVI exceluje Ed Harris (zároveň režisér filmu), Marcia Gay Hardenová - a obrazy. Možnože to mohlo byť troška kratšie a existencii niektorých drobností som nechápal (Val Kilmer?), ale príbeh je už silný, pretože Jackson Pollock bol zaujímavá, originálna osobnosť, ktorá, ako mnohí vynikajúci umelci, totálne (z)ničila svoje okolie. O sebe nehovoriac. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/160596/Pollock-80.html (09.09.2005)

Chlast a umění, to k sobě prostě patří. Jeho obrazy byly úžasný. Stejně tak i jeho herecká i režisérská role. Při jeho akčním malování jsem mu věřil každej tah-netah štětcem. Společně s hudbou je výsledek výborně "namalovaný". Nominaci na Oskara pro Harrise se nedivim a Oskar za vedlejší roli pro Harden je určitě zasloužený. Doporučuju. (13.10.2010)

Morton Feldman (nejspíš můj nejoblíbenější skladatel soudobé hudby; jinak bych to nejspíš nevěděl) vyprávěl zajímavou historku" Můj učitel Stefan Wolpe byl marxista a měl pocit, ž moje hudba je na svou dobu příliš esoterická. Své studio měl na proletářské, Čtrnácté ulici a Šesté avenue. . . . Bylo ve druhém patře, dívali jsem se z okna, když poznamenal, "A co takhle člověk z ulice?" V tu chvíli přecházel ulici Jackson Pollock." A když už jsem u citací: Loni zesnulý spisovatel a výtvarník, surrealista Milan Nápravník, píše ve své poslední, dosud neuveřejněné studii: "K těm se přidali z vlastní iniciativy umělci, kteří pracovali už delší dobu na rozvoji „moderní abstrakce", tak zvaní "konvičkáři", v čele s mistrem Jacksonem Pollockem, kteří vyráběli bezobsažné, dekorativní artefakty rozléváním a stříkáním barev a laků z konviček na mléko (anebo z děravých plechovek od konzerv apod.) na ležící plátna." Pro mě je ovšem veškeré (včetně filmového) umění spojeno s vynálezy, experimenty, objevy a hrou. Záleží samozřejmě na výsledku, a některá Pollockova plátna, jak je můžeme vidět ve filmu (na internetu, bohužel sotva v galeriích) jsou prostě nádherná. Samozřejmě jak zmíněný Morton Feldman, tak jeho přítel John Cage (a co teprve ti, kteří s ním žili), měli hrůzu z Pollockových opileckých excesů. Nejvíc tím samozřejmě trpěla jeho manželka Lee Krasnerová, která ho podporovala a podněcovala, byť sama byla neméně skvělou malířkou. A nakonec ještě pokračujme Milanem Nápravníkem: "Byla to „abstrakce“ paradoxně zcela bezmyšlenkovitá, ale v Americe se nazývá každý druhý obchodní trend „filosofií“, proč by se tu nemohly kaňky na obraze vydávat za „abstrakci“?" (23.06.2018)

Ačkoli životopisné filmy nemusím, "Pollock" má své kvality, z nichž ta největší se jmenuje Ed Harris. Chlapík vzhledově podobný Pollockovi si tímto filmem bezesporu splnil svůj velký sen a to se cení. "Pollock" mi v mnohém připomněl jiný životopisný snímek s rovněž lakonickým názvem "Capote" v režii Bennetta Millera z r. 2005. Herectví Eda Harrise i Philipa Seymoura Hoffmana má k sobě v těchto filmech blízko, oba hrají velmi uměřeně bez velkých gest postavu, se kterou se dokonale ztotožnili a které typově odpovídají. Capote i Pollock zápasili s alkoholem a oba se stali ještě za života legendami. Všem zájemcům o život Jacksona Pollocka lze tento film jen doporučit, ve dvou hodinách stihne seznámit s nejdůležitějšími momenty života tohoto slavného představitele abstraktního expresionismu, včetně jeho tragického konce. (13.07.2011)