Pod palbou

Goldsmithův soundtrack k Under Fire patří k mým nejoblíbenějším vůbec, znám ho nazpaměť, a na film, pro který vznikl, jsem byl velice zvědavý. Dost mě proto udivilo, jak dlouho po úvodních titulcích trvalo, než hudba vůbec začala znít... Snad půlhodinu, možná i víc. Do té doby se děj odvíjel velice pomalu, zdlouhavě a nedělo se příliš záživného. Pak se ale hrdinové dostali do města Leon, Goldsmith začal konečně vyhrávat, film nabral spád a atmosféra houstla a houstla. Závěr byl mrazivý a řekl bych, že i dost realistický a s myšlenkou, jež je bohužel stále aktuální. Žádní opravdoví hrdinové zkrátka neexistují. A pokud si myslíte, že ano, vsaďte se, že by se našla spousta jiných lidí, kteří by vás přesvědčili o opaku. (31.12.2013)

Nick Nolte v plné síle. Roger Spottiswoode zachycuje jednu z jihoamerických revolucí, zároveň se zamýšlí nad pozicí zahraničních novinářů v nehostinných oblastech. Slovo pochopitelně dostane i morální zodpovědnost, tvůrci zase připomínají, že každý má právo na osvobozenecký boj i na sebeurčení. U nejrůznějších politicko-válečných kousků bývá zároveň problém, že tvůrci svůj film staví z poměrně zjednodušených cihel a diváka tlačí na svou stranu barikády. Tady to tak není. Spottiswoode a jeho tým nabízejí několik úvah, Nolte přidává slušivé charisma. Ač film na jedno podívání, jsem rád, že jsem měl tu čest. (27.03.2016)

Fotografie a články, jejichž účelem je upozornit celou (četnářskou) veřejnost na války, revoluce, a teď na teroristické akce. Ten však, kdo párkrát viděl opravdu hnusné fotomontáže na obálce časopisu Reflex, ten v dokumentárních fotografiích vidí sotva něco víc, než estetické obrazy, bez místa a času, bez názvu. A ani obecně není válka, revoluce atd. projevem něčeho zavrženíhodného (jinak by nebyly), ale možností toulat se, tělesně se vyřádit a řádně se unavit, prostě zažít něco, co běžně není možné (střelbu na cíl a zneužívání druhých nechme stranou). Že člověk přitom může přijít i o svůj život, je smutné, ale nějak to patří k věci (vždyť i Goering prohlásil v Norimberku, že těch 12 let za to stálo). S tím je spojená také otázka osobní neutrality a obecné pravdy, kterou film explicitně pokládá. Fotomontáž, jako fantasmatický obraz pokroucené reality (a byť i jakkoli záslužná), je virtuální maskou, pod níže se dá pouze "běžet o život". Poznámky: 1. Periodista je kouzelné slovo, ale někdy mu není dobře rozumět. 2. Co je vrchol novinařiny? Rozhazování letáků! 3. Pro odlehčení - Frank Zappa: "You should never smoke in pajamas/ You might start a fire 'n' burn yer face/ Maybe you'll return to Managua/ You could go unnoticed in such a place". (23.05.2017)

Zaujímavá, i keď nie objavná téma, kvalitní herci, strhujúci záver, ale dovtedy ... Dosť som sa trápil, kým som sa dostal k pasážam, ktoré boli naozaj dobré. Veľká škoda to však nebola, pretože z toho filmu by ani šikovnejší strihač neurobil žiaden zázrak. Akurát by sa z vleklej nudy stala svižná nuda. Napriek tomu dávam tri hviezdičky, pretože som nebol pobúrený, ani naštvaný, iba poriadne otrávený zmarenou príležitosťou. (19.03.2011)

V žádném případě akční ani dobrodružný, spíše rezervovaně politizující pohled na komplikovanou situaci v Nikaragui koncem 70. let. Jak bývá u obdobných snímků (Salvátor, Vražedná pole, Střelba na psy) zvykem, hlavními hrdiny jsou neutrální novináři. Jenže jak dlouho lze nezaujatě sledovat před očima probíhající svinstva? Z fiktivního příběhu Spottiswood vytřískal širokou škálu emocí a úvah nad smyslem podobných revolucí a úlohou žurnalistů v nich. Když vás omrzí iluzorní charisma Nicka Nolteho a příliš moderní (i když stejně skvělý) soundtrack Jerryho Goldsmithe, budete mít stále nad čím přemýšlet. 80% (24.09.2008)