Prepadnutie 13. okrsku

Chtělo to trošku rozvažování, ale nakonec jsem se rozhodl pro tu čtvrtou hvězdu. Co mě zdrželo? Chtěl jsem přijít na to, jestli vůbec, a když, tak proč se na 13. Okrsek chci podívat znovu. Odpověď na první část otázky zní ANO. Ta druhá část mohla spočívat ve zkratce politická nekorektnost, jenže to by nebylo zdaleka všechno, co Carpenter do Přepadení dostal. Především je tu poměrně nečekaný vývoj příběhu, nebo alespoň osudy některých postav, ze kterých si nelze nezapamatovat především sympatického vrahouna Napoleona Wilsona. Potom je tu (i přes nablble nejen nastříhané obléhání stanice) báječně dlouho chutnající hutná atmosféra doplněná mrazením v zádech, kdykoliv se na obrazovce objeví ta ústřední feťácká čtveřice v čele s blonďákem-smrťákem. Úprk tmou před neběhajícím zpodobněním zla pan režisér naplno rozbalil až v Halloweenu, ale i tady má svoje kouzlo. Přidáme si pár slušných hlášek a pak si uvědomíme, kdy že byl tenhle film natočen. A pak až přijde na řadu ta nejen politická nekorektnost. Postavení tichého kultu se rázem zdá zcela zasloužené. (23.11.2006)

Nápaditá Carpenterova režie (přímočará, bez zbytečných odboček) a dá se říct: praotec všech ´obléhacích´ filmů. Svého času mi docela sednul i remake z Hawkem a Fishburnem, který na to šel trochu jinak. Ale v čem originál jasně vítězí je, takové to začátečnické nadšení všech zůčastněných (a soundtrack, pochopitelně). (27.03.2020)

Carpenterův druhý film, je pro něho nejvíc stěžejní v jeho kariéře, zde se naučil pracovat s charaktery, vytvářet napětí a zároveň se naučil být nesmlouvavý. Nemluvě o tom že do hlavní role, obsadil afroameričana, což by dneska nešlo a pokuď by se to přeci jenom realizovalo, tak se to neobešlo bez rasistických a nenávistivých keců, které by začínali "Nejsem rasista, ale...". Carpenter v první polovině vytváří hororové dusno, kdy čtveřice šílenců projíždí městem a hledají svoji první oběť, kterou si záhy najdou a tak se v druhé polovině, může rozjet klasickou vybíjenou. A Carpenter tady poprvé použije svůj vzorec, který v budoucnu ještě několikrát zopakuje a to, "Uzavřít skupinu postav, do nějaké budovy a postavit proti nim nepřítele, který je nad rámec lidských sil" a právě v takových to filmech, je Carpenter nejsilnější. Absenci krve a velkého násilí, je zde šikovně maskováno a to tím, že je zde tma, ale vše je dobře nasvíceno, takže je velice dobře vidět, co se zrovna děje. A i ona hudba, co zde hraje, má jednoduché tóny a přesto jenom z té hudby, jde mráz po zádech, jako by se mělo něco z té černé a hluboké tmy, co obestírá policejní stanici, mělo vynořit něco víc, než jenom kriminálníci, ale to je zase jiný příběh. (31.01.2020)

Na dnešní dobu už notně strnulé a pomalé, nicméně v dlouhém úvodu se aspoň dostatečně seznámíme s postavami a ani na chvíli nás neopustí nepříjemně hutné tušení, že tady se něco ošklivého semele. "Spektakulární" útok na stanici v prostřední pasáži se žel zvrtne v mechanické odstřelování řetězově nabíhajících terčů bez špetky napětí, aby pak bezvýchodnost v klidové pauze zakončilo fádní, nevygradované finále. Asi jsem čekal víc, ta třetí hvězdička se chvěje v základech. (18.09.2015)

Klasická nájezdovka, kdy se skupinka lidí neschovává před zombíky, mutanty ani jinou havětí, ale před lidmy. Přitom začátek evokuje rozvláčnou detektivku sedmdesátých let. Po nevídané scénce se zmrzlinářským vozem ale film nabírá úplně jiný směr a za pomoci pár scénáristických berliček napětí graduje až do očistného konce. Prototyp béčka, ze kterého se stává kult. (27.06.2006)