Vládca temnôt

Prince of Darkness byl první z Carpenterových filmů pod hlavičkou Alive Pictures, ke kterým přistoupil ze znechucení s podmínkami velkých hollywoodských studií. S Alive uzavřeli dohodu, že na každý film dostane 3 mega a naprostou tvůrčí kontrolu. Tím se ocitnul prakticky ve stejné situaci, v jaké natočil filmy Halloween nebo The Fog. I u těch měl na výběr, že se buď vrhne do ambicioznějšího projektu za hodně peněz s producenty za prdelí nebo shrábne pár stovek táců a může si dělat co chce. Pro Alive Pictures to byl smysl dávající tah při vzpomínce na to, jak Halloween za 320 000 vydělal téměř osmdesát mega, obzvláště když Carpenter nejevil stále známky tvůrčího úpadku (jakkoli si tehdejší kritici, kteří ho mimochodem totálně pohřbili s The Thing, mysleli opak). Na Prince of Darkness lze docela dobře sledovat to režisérovo uvolnění, to zbavení se tlaku, který tak nesnášel. Bohužel pro diváka pak bohužel obsahuje mnoho chyb, které ho stály takovou námahu v The Thing eliminovat a lze odsud cítit tu lehkou deziluzi, že se nehodlá se zpracováním zkrátka tak srát jako tomu bylo v jeho etalonu, když to tehdy nikdo nedocenil. Zatímco v The Thing trávil měsíce přepisy scénáře, výběrem castingu, na tu dobu nezvyklými dvoutýdenními hereckými zkouškami i přetáčením scén a doplňováním situací, zde jde zkrátka vidět, že už tyhle elementy měl trochu na salámu a jel si zase metodu ze svých prvotin "hlavně že se už točí". Casting je pak příšerná sbírka osmdesátkových pacientů (pravý horor nastává kdykoli, co se protagonista usměje pod knírem), většina informací se předává během sezení v jedné místnosti a kdo v ní zrovna není, tak ten asi bloumá někde po jedné ze dvou chodeb, kde už na něj čeká transformace ve služebníka zla. Papírově ale stojí Prince of Darkness na vynikajícím, originálním a správně radikálním námětu, kde nejde o nic menšího než o vyvolání NegaBoha do čehož jsou zapletena stará bratrstva, cestování časem, zapomenuté jazyky, metasvěty či vesmírné anomálie. To je přece skvělý. Nějakej schopnej remake by nebyl? (02.10.2020)

Spojenie najnovšej vedy a okultizmu pôsobí sviežo a nevyvoláva (v rámci zábavného žánru) úsmev ani dnes. Problémom je posledná tretina snímku, v ktorej sa všetko napätie a očakávania vytratia v nenápaditej sérii súbojov "nakazených" s tými ešte "nenakazenými" a namiesto narastajúcej nervozity sa dostavuje skoro až nuda. Záver síce celkový dojem z veľkej časti napraví, ale už to žiaľ nie je úplne ono. (01.11.2011)

Nezvyklé ztvárnění Satana v kapalné podobě. O to je to děsivější, protože nevíte co se stane. Vědci z různých oborů, přístroje s kterými pracují, ale ani kněží nedokážou to zlo zastavit. Venku na ně čekají bestie v lidské podobě, proto musí zůstat uvnitř kostela a i když si je Satan bere jednoho po druhém, několik jich ještě zbýva a hned tak svůj boj se zlem nevzdají. (11.10.2008)

Rudé slunce zapadá za obzor a uvolňuje prostor temným silám. Ve sklepení starobylé kaple ožívá sám Satan a připravuje se na rozhodující boj proti lidskému rodu. Zabránit se mu v tom pokusí katolický kněz v podání výtečného Donalda Pleasence a profesor fyziky se skupinou svých studentů... Carpenter si svůj třetí nejlepší film snažil podržet, a tak se opět ujal režie, hudby (její ústřední motiv je nesmírně silný a několikrát vám dokáže pocuchat nervy) a scénáře, u něhož se podepsal pod svým pseudonymem Martin Quatermass. Už tak hutné a klaustrofobické atmosféře přidává na nejistotě spousta červů, brouků a samozřejmě kostel obklopující vyznavači Satana s Alicí Cooperem v čele. Prostředek snímku sice trochu kolísá a to hlavně postradatelnými vedlejšími odbočkami, ale v závěru vše opět krásně graduje. Vládce temnot byl ve své době trochu nedoceněný, ale to byl nejspíš důvod obzvlášť silného roku na kvalitní horory. (02.07.2011)

Když ještě někdy v hlubokém středověku Nova pamatovala i na horrorové fandy a fanynky a mezi spoustou horrorového balastu (dneska kdyby dávala alespoň ten balast) nám občas naservírovala i horrorový skvost, tohle patřilo k tomu nejlepšímu co jsme mezi nimi mohli vidět. Vládce temnot obsahuje naprosto všechno, co má vynikající horror obsahovat - zajímavou zápletku, již od samého začátku budovanou a gradující atmosféru, dobrý postavy (posedlí bezdomovci v čele s Alice Cooperem nebo smějící se černoch jsou fakt brutal), dobrý režijní vedení, dobrý scény, grandiózní lekačku, při který chybělo jen málo abych si nepustil bláto na hřiště, úchvatnou a děsivou hudbu a parádně vypointovaný konec - a John Carpenter moc dobře ví, jak z toho všeho namíchat jeden z jeho nejlepších filmů. Myslím, že se nebudu ani moc rouhat, když prohlásím kam se na to hrabe Halloween. Kdyby šlo dát hvězdiček víc, ještě bych jich jistě pár využil. (02.03.2009)