Krátke strihy

Mám ráda mozaikové filmy, obzvláště pokud se jim podaří v závěru vše proplést v dokonalé symbióze do vtipné pointy. Altmanovi se podařilo vést několik paralelních příběhů, které se někdy lépe, někdy hůře potkaly. Na taťku mozaikových snímků, Clauda Lelouche, který s drzostí sobě vlastní střídá nejen různá prostředí, ale i různé časové roviny, to však nemá ani náhodou. Většina příběhů vyšuměla tak nějak do ztracena, nic zásadního se na závěr nekonalo. Zajímavým se ukázal příběh jazzové zpěvačky s dcerou a zemětřesení. (31.08.2020)

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se v té změti postav, načatých témat a situací orientoval, ale jakmile jsem se chytil, docela mne to vtáhlo. Kaliedoskop hloupostí, necitelností, falše a povrchností se točí dlouho v roztříštěných sekvencích, ale nakonec se naráz složí do rozumitelného a výmluvného obrazu. (09.05.2021)

Rozhodně pozoruhodná, pestře rozmanitá filmová kompozice, ale spíše jen pro náročnějšího diváka, je to takový zvláštně nesourodý dějový slepenec drobných epizod, jen tak zdánlivě vznikající jakoby z náhodných prostřihů do mnoha běžných životů obyčejnějších obyvatel Los Angeles, dějové úseky se vzájemně kříží, propojují, překrývají, a to až do absurdních souvislostí, tak nějak jako životní osudy jednotlivých postav, nepochopitelně, nepředvídatelně, vždy ale náhle, překvapivě, takže pozornost vnímavého diváka je stále patřičně po celou dobu vytěžována, film tak plyne a rozhodně se nemáte čas ani chvilku nudit, právě tak při sledování funguje opravdu jen mistrovské dílo. Bravo!!! Zajímavý komentář : Fridecka (09.07.2012)

filmy takéhoto razenia (mozaiky) je veľmi ťažké dramaturgicky ustrážiť - a isté nedostatky vykazuje aj skúsený altman: priveľa príbehov, z ktorých nie všetky sú kvantitatívne i kvalitatívne na rovnakej úrovni, niektoré dokonca veľmi slabé a MNOHÉ neukončené - to sú chyby, ktoré zrážajú inak dobre obsadenú a výborne koncipovanú adaptáciu textov skvelého carvera; tento film bol určite veľkým vzorom a príkladom andersonovi pri magnólii; je to na to, koľko sa tam toho udeje a na počet naozaj zaujímavých scén možno až trochu príliš dlhé; najlepší je aj tak ten rámec (octomilky - zemetrasenie), uvedomenie si toho, že sociologickú sondu obyvateľov Los Angeles v období medzi dvoma prírodnými pohromami - a že bez ohľadu na ne sa ľudia stále točia v začarovaných kruhoch svojich osobných nešťastí a pohrôm: no nepoučia sa a život aj tak ide ďalej; páčila sa mi tiež všadeprítomnosť nahoty (ryšavý moorovej bobor), všadeprítomnosť televízie (captain planet) ako sa narábalo s lejtmotívom jedla (citróny, narodeninové torty, ryby...) (26.08.2012)

Ano, tohle je Altman, ba dokonce Altman+. Film jsem si pustil během pár let podruhé, a zjistil, že jsem si z něj nezapamatoval vůbec nic, a že si ho nebudu pamatovat ani do budoucna. Celé mi to připadalo jako funkce "těla bez orgánů" (Gilles Deleuze). Vnější svět, současná struktura společnosti (především práce a rodina), integrita osobnosti, všechno se to "řítí někam do černé díry"... Četl jsem komentáře, které vesměs vyzdvihují napětí (hitchcockovské suspension) - to je nejspíš ten Altman+. Pozn. 1: Když už jsem dotkl blízkosti Deleuze a Altmana, pak se to týká i problematiky "polopřímé řeči" - tou jsou vedeny všechny filmové dialogy. Pozn. 2: Autor "jazzových prostřihů" je uváděn Mark Isham, ale blízkost Toma Waitse z toho dělá jeho muziku. Pozn. 3: Na co si ale dávat pozor? "To stay away from the dog poop" - ale tady se tomu přece nedá vyhnout... (11.06.2019)