Starý dub

Lidsky jsem s Kenem Loachem jako vždycky v pohodě. Souhlasím s ním, mám rád jeho postavy, líbí se mi zápletka o tom jak příchod syrských přistěhovalců do bývalé hutní vesničky přinese nové impulzy, které umožní rezignovaným domorodcům se opět zase stmelit a snažit se vrátit k původním komunitním ideálům. Filmově jsem ale s Kenem Loachem jako vždycky v konfliktu, protože se nejedná moc o film, jako spíš o besedu. Nadhodí se téma, nabídne se, jak by se mohlo zkusit řešit a následně se zpracovávají všechny ty tradiční poznámky z publika. Vedlejší postavy pak jsou vlastně akorát antropomorfizované formulace o "zdravých mužích s iphony", "nejsem rasistka, ale" či "nejdříve bychom se měli postarat o vlastní". Ten film pak, navzdory angažování naturščiků a zasazení do autentických lokací, působí strašně zkonstruovaně. Připomíná to, jak si Platón vymýšlel fiktivní dialogy, ve kterých vždycky pokořil oponenta. Navíc motiv o tom, že abyste rozhoupali starýho mezka k nějaký akci, musíte mu nejdřív zabít psa, není podle mě pro děti tím správným příkladem. (11.08.2024)

Předvídatelné, často velmi doslovné, možná i lehce sentimentální v pár momentech, ale stále angažované jako vždy. Loach drží prst na tepu doby s obdivuhodným vytrváním navzdory svému věku. Je kritický i empatický zároveň a nepřestává věřit v sílu komunity a soudržnosti. Vše co mi vadilo přehlížím ve světle toho, že Loachovu zápalu a přesvědčení bezmezně věřím. Ukazovat společnosti jak být lepší umí málokdo tak dobře a relativně nenásilně jako on. 75% (09.10.2023)

Méně dramatická a více předvídatelná “sociálka” než Loachův předešlý film Sorry We Missed You, ale pořád lidsky a emocionálně angažující. Střet britské vesnické kultury se syrskými uprchlíky. Loach chápe i konzervativnost starousedlíků, kteří si coby dělnická třída prošli svým. A empaticky snímá kulturu a vnitřní bol přistěhovalců, kteří nejsou v ničem horší nebo méněcenný než “domácí”. Nejsilnější životní příběh má ale za sebou stmelovač obou kultur, provozovatel místního baru, kterému nechybí ani lokální výbušnost, ani pochopení či ochota pomáhat. Vizuálně tradičně jednoduché, ale lidsky úpřimné Loachovo režijní vedení, ze 100% zaměřené na postavy. [Cannes FF] (28.05.2023)

Pěkně natočené, aktuální. Kéž by to takhle fungovalo. Obávám se, že naivní to bylo až moc. Je to vlastně o tom, jak nově příchozí syrská komunita probudí k životu umírající britské městečko. Solidarita, ne charita je takové heslo filmu a nepřekvapivě si nakonec pomohou všichni navzájem. Je to šíleně předvídatelné, ale zase nemůžu říct nudné. Pochopil jsem, co mi tím chce Ken Loach říct. Nicméně, až moc to hladí po srsti a přišlo mi to až příliš zaujaté. Nic proti tomu, ale mě to netrefilo. 60% (13.05.2024)

Hoci sa tu spomína v komentároch, že je to veľmi predvídateľné, avšak ja som bol ako na ihlách až po záverečné titulky. Nie je to síce tradičný Ken Loach a jeho typ sociálnej drámy, pri sledovaní ktorej si to vždy chcem hodiť a u ktorého platí, že "ked jebne plot, nech jebne aj celá chalupa" , ale aj tak som očakával na záver len to najhoršie. Nakoniec som bol dojatý. The Old Oak je veľmi ľudský a veľmi smutný film. (16.11.2023)