Super prehnití

Poněkud rozpačité setkání se starými...v případě P. Noireta hodně straými známými. Aspoň první půle působila docela těžkopádně. Hodně pomohly nové postavy, mladá čerstvá krev a ano, občas zafungovala nostalgie. Jenže na tom se celovečerák postavit nedá. Navíc je ten příběh hodně přitažený za vlasy...sklouznutí všech postav ke zločinu... .  Scénář je velmi slabý. Kdybych byl jen o trochu víc nostalgiivzdorný, možná bych se tady rozepsal dost na to, abych v zápalu šlehl jen dvě hvězdy. Ale bylo by to zbytečně kruté a navíc se mi moc líbil závěr. (15.07.2024)

Hned na začátek musím ocenit tu úvodní jízdu kamery uličkama Montmartru s hudbou Francise Laie k tomu. Něco tak krásnýho musí prostě potěšit srdce každýho fanouška Prohnilích. Snad v každým záběru jsem viděl přítomnost, pokrok a moderní rozvoj Montmartru, ale současně jsem viděl Montmartre i tak, jako když se v něm poprvé před dvaceti lety ukázala jedna užasná dvojka "prohnilích" chlapů, Philippe Noiret + Thierry Lhermitte. Na to vlastně ani zapomenout nejde. Claude Zidi to moc dobře věděl a do třetího dílu se mu podařilo dostat tu lásku k těm oprýskaným barakům, malinkým uličkám plných pofiderních obchodníčků se vším možným i nemožným, zlodějíčku větších i menších, holek s živností na "lásku", ale hlavně dokázal, alespoň na chvíli vrátit chlapy, kteří jsou možná prohnilí, ale taky jsou okouzlující, zábavný a stále neskutečně sexy. Ano, jednou prohnilí, navždy prohnilí a z tohoto setrvalého stavu se v tomto případě raduje celé mé srdce. (26.12.2008)

Devatenáct let od snímku ´Prohnilí´ (1984) a třináct let od volného pokračování ´Prohnilí proti prohnilým´ (1990) se režisér a scénárista Claude Zidi vrhnul na třetí film poukazující na další životní etudy Reného Boironda a Françoise Lesbucheho. Vpodstatě vlivem tak dlouhého časového odstupu je nám dána možnost se podívat, jak si v životě oba dál počínají. A hned na začátku se dozvídáme, že se v jejich charakterech nezměnilo vůbec nic. Postavení každého z nich se však za tu dobu výrazně posunulo a tak je René v důchodu a François šéfem, který dostává za parťáka nováčka, stážistu Juliena, který do toho všeho svým způsobem přináší mladistvou svěžest. No, a všichni tři se očekávaně ocitnou v kolotoči událostí, které my diváci už moc dobře známe. Ano, originalitou se snímek zrovna nepyšní, ale vlivem vstupu třetí postavy to přeci jen má o něco jiný ráz. Děj je plný zvratů, úsměvných situací, Vše je podmiňováno nostalgickou atmosférou prvního snímku a ční z toho určitá zralost hlavní dvojice, což vůbec není na škodu. Snad i na to byl kladen důraz, což mohla být i tvůrčí myšlenka Claude Zidiho. Takže nic proti ničemu. Právě z onoho nostalgického hlediska snímek svou nezměněnou atmosférou pobavit ještě dokáže, ale pro jistotu raději z toho nic převratného neočekávat. (11.10.2020)

Tak a konecne mam dokoncenu a napozeranu dalsiu trilogiu Prohnili 1984 - Prohnili proti prohnilym 1990 - Superprohnili 2003. A suverenne je to najslabsi clanok trilogie. Noiret /L´Africain/ je aj tuna pritomny, ale osobne nemam rad Lhermitta. Komedialnych situacii je asi najmenej, casto dialogy vyznievaju do prazdna : 74 % (22.08.2015)

„Prehnití raz, prehnití navždy.“ SUPER PREHNITÝCH som videl niekoľko rokov pred „jednotkou“ a dvojkou, no napriek tomu ma i bez znalosti predchádzajúcich dielov uchvátila nádhernou parížskou atmosférou, príjemne pomaly plynúcim, nikam sa neponáhľajúcim skoro-kriminálnym dejom a príjemnými hereckými výkonmi Philipa Noireta a Thierryho Lhermittea. Prekvapivo snímke so starosvetskou atmosférou neublížila ani na prvý pohľad rušivá „moderná línia“ s ázijskou mafiou (čo sa hodilo skôr do SMRTONOSNEJ ZBRANE 4), ani s novým mladým parťákom. A keď sa mi po rokoch konečne podarilo prvý raz vidieť jednotku a dvojku, bol som šťastný, že je to taká dobrá séria. (30.11.2005)