Super prehnití

Devatenáct let od snímku ´Prohnilí´ (1984) a třináct let od volného pokračování ´Prohnilí proti prohnilým´ (1990) se režisér a scénárista Claude Zidi vrhnul na třetí film poukazující na další životní etudy Reného Boironda a Françoise Lesbucheho. Vpodstatě vlivem tak dlouhého časového odstupu je nám dána možnost se podívat, jak si v životě oba dál počínají. A hned na začátku se dozvídáme, že se v jejich charakterech nezměnilo vůbec nic. Postavení každého z nich se však za tu dobu výrazně posunulo a tak je René v důchodu a François šéfem, který dostává za parťáka nováčka, stážistu Juliena, který do toho všeho svým způsobem přináší mladistvou svěžest. No, a všichni tři se očekávaně ocitnou v kolotoči událostí, které my diváci už moc dobře známe. Ano, originalitou se snímek zrovna nepyšní, ale vlivem vstupu třetí postavy to přeci jen má o něco jiný ráz. Děj je plný zvratů, úsměvných situací, Vše je podmiňováno nostalgickou atmosférou prvního snímku a ční z toho určitá zralost hlavní dvojice, což vůbec není na škodu. Snad i na to byl kladen důraz, což mohla být i tvůrčí myšlenka Claude Zidiho. Takže nic proti ničemu. Právě z onoho nostalgického hlediska snímek svou nezměněnou atmosférou pobavit ještě dokáže, ale pro jistotu raději z toho nic převratného neočekávat. (11.10.2020)

Trojka se vydává trochu jinou cestou než předchozí dva díly. Místo korupce se příběh soustředí na jeden podfuk a jednu velkou krádež. Změnu tématu jsem ale docela uvítal, protože z uplácení už by se toho moc kloudnýho nejspíš vymyslet nedalo. Superprohnilí měli šanci se svojí zábavností vyrovnat pohodovýmu prvnímu dílu, kdyby nebyl scénář zbytečně překombinovanej. V podstatě jsou tu tři dějový linie, který spolu moc nesouvisej (nostalgicky a dramaticky laděnej úvod, kde se oba parťáci opět potkaj; komediální podivaná se stážistou a "dcerou"; akčně laděnej závěr). Chtělo to aspoň jednu ze tří částí vynechat a rozvinout dvě zbývající, pak by snímek působil mnohem komplexnějším dojmem. Pořád jde ale o žánrovej nadprůměr, tři silnější hvězdy. (06.05.2012)

Francúzska komédia je už desaťročia tak trochu mimo formy a Zidi s Noiretom na tom nič zásadné nezmenia. Sympatické je, že sa aspoň pokúšajú a snaha to nie je úplne márna. Zápletka je samozrejme jeden veľký nezmysel a to aj na úrovni vzťahov. Všetko sa rieši hladko, i keď sa stále niečo komplikuje. Ja tu cítim určitú rezignovanosť tvorcov, ktorí si asi uvedomujú, že ďalšiu klasiku už nemajú šancu nakrútiť. Z nostalgických príčin však film iste mnohých potešil a asi ho ako také príjemné nenáročné retro treba aj chápať. Z rovnakého obdobia u mňa víťazia Reno s Depardieuom v snímke Drž hubu! (22.08.2015)

Treti diel prehnitych sice uz nie je tak excelentny ako prve dva ale napriek tomu si udrzal vysoky standard. Ked sa to tak vezme vzhalom k tomu ze bol natoceny o takmer 20 rokov neskor ako prvy diel tak vlastne urcitymi zmenami aj musel prejst. V kazdom pripade opat som sa bavil, opat som si vychutnaval plynulost a lahkost deja. Takze opat mi neostava ine ako ho odpurucit. (25.02.2013)

Poněkud rozpačité setkání se starými...v případě P. Noireta hodně straými známými. Aspoň první půle působila docela těžkopádně. Hodně pomohly nové postavy, mladá čerstvá krev a ano, občas zafungovala nostalgie. Jenže na tom se celovečerák postavit nedá. Navíc je ten příběh hodně přitažený za vlasy...sklouznutí všech postav ke zločinu... .  Scénář je velmi slabý. Kdybych byl jen o trochu víc nostalgiivzdorný, možná bych se tady rozepsal dost na to, abych v zápalu šlehl jen dvě hvězdy. Ale bylo by to zbytečně kruté a navíc se mi moc líbil závěr. (15.07.2024)