Honba na vlkolaka

„Niektorí tvrdia, že som bol človek, ktorý sa občas menil na vlka. Ja si myslím, že som bol skôr vlk, ktorý sa občas menil na človeka.“ V prvej polovici 19. storočia španielskymi dedinami (v zovretí temných lesov, ktoré poverčivým dedinčanom na dobrej nálade nepridali) otriasla séria vrážd (prevažne žien). Telá boli nájdené v horách, roztrhané, dokonca zbavené tuku (napr. z oblasti stehien). Niektorí sa prikláňali k názoru, že vrahom je šialenec. Ďalší, že zabíja svorka vlkov (začalo ich masové vyvražďovanie za odmenu, ale nepomohlo). Niektorí sa prikláňali k názoru o vlkolakovi. Nakoniec bol pred súd postavený dobre vyzerajúci (čo mu v nadväzovaní vzťahov so ženami pomáhalo) obchodný cestujúci Manuel Romasanta. Tvrdil, že sa premieňa proti svojej vôli na vlka a v tej chvíli nevie ovládať svoje krvilačné správanie. Niektorí experti, hoci dav si prial popravu, sa pred súdom zhodli na tom, že môže trpieť tzv. lykantropiou, teda duševnou poruchou, kedy pacient verí, že sa dokáže meniť na vlka. Táto choroba bola rozšírená hlavne v „temných dobách“, kedy ľudia mali sklon veriť „rozprávkam“ a ak navyše lykantropia postihla retardovaného jedinca, ktorý bol navyše napr. znetvorený, nebol dôvod myslieť si, že lykantropia neexistuje. Ak aj vás táto téma fascinuje, asi ste videli mizerné BRATSTVO VLKOV - HON NA BEŠTIU. Pojednávalo o čomsi podobnom (o storočie skôr došlo vo francúzskej lesnej oblasti Gévaudan k desiatkam vrážd, no páchateľ nebol polapený). V prípade HONBY NA VLKOLAKA som znudene čakal vlkolačí krvák. Nevedel som, že niečo také sa kedysi naozaj stalo (ale ťažko sa baviť o „histórii“, sú to už skôr mýty a legendy). Výsledok ma tým pádom spočiatku nadchol. Bohužiaľ to rýchlo prešlo - priveľa zlých postáv s čudným priestorom (myslíte si, že postava X bude ústrednou a zrazu je zabitá alebo na 45 minút zmizne z plátna) či chaotické časové skoky (nevedel som, či scéna Y chronologicky nasleduje po predchádzajúcej alebo sa odohráva o 3 roky skôr). Ak necháme bokom zopár fajn nápadov (premena na vlka), je to rozčarovanie, aj keď snaha bola. (17.03.2011)

Námětem tohoto filmu jsou soudní spisy o Manuelu Blancu Romasantovi (narozen - 18. listopadu 1809 vesnice Regueiro, Esgos / zemřel † 1854). Je to první zdokumentovaný případ lykantropie (odkazuje se na duševní nemoc, ne mytologické bytí). Ve Španělsku u soudu byl případ veden pod č. 1778: "příčina Wolfman", SOUD Allariz (Orense)... - Viděno 1x + 2009 - 1/2 filmu - 40% (18.05.2011)

Někdy nechápu zdejší žánrové zařazení filmů (když už to musí být...), protože tento film byl spíše temným dramatem než akčním horrorem - na motivy historicky reálného příběhu a soudního procesu, odehrávajících se v Galicii kolem roku 1850. Trošku mě zklamalo to režijní (ne)uchopení tak zajímavého námětu. I občas zbytečně přehrávající herečky a některé ryze filmařské prohřešky (viz. např. v nočních scénách). Možná se zde zbytečně projevila ta touha o "umělecký" film za každou cenu, což někdy mi pije krev více, než vlkodračí huliwůdská klišé... Každopádně však jde o vcelku zajímavý pohled na historickou postavu masového vraha a přeze všechny výtky o určitě víc než jen průměrný film. Škoda promarněné šance natočit na toto silné téma vynikající evropský film. A docela mě i mrzí, že na dvd v české distribuci nevyšel film alespoň ve Španělštině, protože dle http://www.fnac.es/ zvuk existuje i v Katalánštině a dokonce i v galicijském nářečí. Tři a půl hvězdičky - a zaokrouhlím nahoru pro ty krásné zvířecí záběry, bať vlkodlak se nažral a filmařina zůstala celá... ;-) (14.11.2005)

Být devátým synem není žádné terno, což by jistě mohl potvrdit Manuel Blanco Romasanta (méně než jindy charismatický Julian Sands). Ve skutečnosti byl Romasanta z pěti dětí a z třinácti přiznaných vražd mu jich uznali devět.... Jinak podle folkloru španělské Galicie se mohl stát vlkodlakem sedmý syn. Tolik k číslům. Romasanta měl neujasněnou sexualitu, vraždil a vyráběl mýdla z lidského tuku. Pro film se ale hodil lépe vysoký urostlý muž, který neměl problém svést jakoukoliv ženu. Historické drama s nádechem hororu má místy působivou vizuální složku, přízračnou atmosféru, kopici znetvořených mrtvol a vcelku vydařenou scénu transformace. Zuřiví vlci, hořící kočár řítící se lesem a poslední let malého pěvce patří mezi nejpůsobivější scény. Půvabná Elsa Patakyová se neváhá předvést v plné kráse. Ač se nejedná o klasický vlkodlačí film, své kouzlo má. Hodnocení z dřívější doby ponechávám. (27.08.2018)

Titulok filmu pomerne dosť zavádza, čo rapídne ovplyvnilo očakávania diváka. Nejedná sa o žiadny horor, ktorého príbeh by bol postavený na princípe lovu vlkolaka, no ide o historickú kriminálku, ktorá si berie na paškál udalosti z 19. storočia, kedy v jednej časti Španielska, dochádzalo k množstvu brutálnych vrážd. Nakoľko mali obete známky po atakoch vlkov, tak ako to bolo v danej dobe zvykom, začali sa šíriť zvesti o vlkolakovi, ktorý napáda ľudí. Divák sa síce nedočká žiadneho mimoriadneho gore či násilia ako takého, no tento snímok určite nie je sklamaním, po ktorom by mal človek dojem, že vyslovene zabil svoj čas. Tak nízke hodnotenie si nezaslúži .. (19.04.2018)