Dobrodruh

Ve Francii ve velkém bují drogy a Jean Paul Belmondo přichází, aby svoji zemi vyčistil od tohoto neřádu. Jeho drsný divizní komisař Jordan nejde pro ránu pěstí daleko, má nekonvenční a amorální praktiky, přičemž je svým policejním sborem vnímán jako Dobrodruh. Na jeho svízelné cestě zločineckým podsvětím ho provází hudba proslulého Ennia Morriconeho, který se ale tentokrát nikterak skladatelsky nevytáhl a jeho jeden rutinérský hudební motiv je omílán urputně donekonečna, dále nechybí americkými produkcemi ošlehaný Tchéky Karyo a aby na své cestě za spravedlností bylo podpořeno i hrdinovo libido, je dán prostor i pro dámskou společnost, v tomto případě ji zajistila brazilská krasavice Carlos Sotto Mayor. Belmondo předvádí svoji osvědčenou buldočí zatvrzelost, což mu jde náramně dokonale. A je i přes decentně pokročilý věk také v dobré fyzické kondici, načež se jedná o film s výraznějším akčním nábojem. To znamená, že nebude nouze o přesně mířené údery pěstí, načasované přestřelky a zasviští i kola aut v automobilové honičce. Z dnešního pohledu už sice tyto akční kejkle působí poněkud ordinérně, ovšem divák stavěný na tyto obstarožní kriminálky si v nich svůj půvab stále najde. Do éry samotářských strážců zákona Belmonda vklínil v jistou dobu jeho herecké kariéry režisér Jacques Deray, kterému se francouzská legenda odměnila tím, že si podobný typ role zopakovala ještě jednou ve snímku Samotář, který zavítal svého času i do českých kin. Toto dynamické zúčtování se zločineckou cháskou má švih a spád, kvalitní režijní vedení a Belmonda ve formě. 8/10 (19.07.2022)

Belmondo v úlohe policajta, ktorého metódy sa nepáčia jeho šéfovi. Drogy, prostitúcia, nedosiahnuteľný zločinec, na ktorého si trúfne jedine Belmondo. A jedna solídne natočená automobilová naháňačka. Chcelo by sa povedať, že viac vedieť nepotrebujete. Lenže ono je to tentokrát trochu slabšie, akoby už Jeana tieto úlohy nebavili a ani nevedel, že ku ktorému filmu sa to učil posledný večer repliky scenára naspamäť. Podobný pocit má aj divák pred televízorom, jednotlivé filmy starej francúzskej školy mu časom začnú splývať. Mierne sklamanie ale prisudzujem atmosfére 80. rokov, ktorá tomuto svojskému žánru príliš nesvedčí. Stará francúzska krimi škola, to sú hold roky sedemdesiate. 50%. (02.11.2014)

Nic proti drsným poldům, ale nic se nemá přehánět. Když tady naběhne kamkoliv Belmondo a vytáhne pistolku, všichni jsou strachy bez sebe, vyndávají pašované drogy a vůbec se předhánějí, aby komisaři vyšli vstříc. Když nevyjdou, dostanou pro jistotu přes držku, nebo někdy i preventivně. Ale je tu pár šéfíků, kteří tu hru na pistolky a pěsti moc nemusí, a tak se snaží Belmonda, vlastně komisaře, sesadit nebo jinak zlikvidovat. Až na asi dva vtípky Belmondo nijak nehláškuje, celé je to bez vtipu a nadhledu, a o to víc vyniká neuvěřitelně přehnané machovství tohoto filmu. Hrát tam někdo jiný, třeba Van Damme, ok, tam bych nic jiného nečekal, ale u takového režiséra a takového herce je to čiré zlo a těžký podprůměr, navíc zcela nezábavný (vždyť to ani nemá pořádnou zápletku, kromě toho, že chce Belmondo dostat drogového bosse). Jinak mám pocit, že to celé vzniklo jen proto, aby Belmondo ukázal, jaký je dobrý kaskadér, a tak se scénář přizpůsobil té spoustě vymyšlených honiček, asi jako se scénář 3D filmu přizpůsobuje nutnosti 3D efektů, a ne logice příběhu. (Jinak nefunguje ani vnitřní logika filmu - nejprve Belmondo policajtovi ukazuje, že vést výslech fackami je nesmyslné, a pak sám vede výslech fackami.) Hudba Morriconeho je na takový film až moc dobrá, až vlastně nesouzní s viděným o několik délek. (29.12.2016)

Belmondo zkrátka tyhle role uměl, a je jedno, že by jeho komisaře Jordana zcela po právu svlékli z uniformy a zavřeli až by zčernal. Sázet na to, že podobní kovbojové mají dostatek morálky a sebeovládání, aby si dělali co chtějí vždy jen v zájmu dobra tam, kde se zlu podařilo zcela si podmanit systém, se v reálu zatím pokaždé vymstilo - můžeme nicméně obdivně vzdychat nad Dobrodruhem a podobnými snímky, kde sebevětší rvačka neznamená pro výše popsaného hlavního hrdinu jedinou modřinu, kde kterákoliv žena padá do mdlob ve chvíli, kdy On vkročí do dveří, a kde se čistí feťácká doupata, navštěvují SM gay kluby, (všechno vyobrazeno tím nejstereotypnějším způsobem, dnes už možná ani ne "téměř" směšně), odehrávají se dobře nazvučené automobilové honičky a mezi segmenty Morriconeho hudby se střílí o 106, respektive 93 podle Beretty 93R, která tu zaznamenala možná první výskyt na filmovém plátně;) Je to sice konzistentně hloupá, ale přesto stylová francouzská drsná kriminálka, na kterou se dobře dívá... tedy, hodně občas, a pořád si ji pletu s jinými Belmondovými filmy, ale stejně nemůžu říct, že Dobrodruh by měl mít jinou než červenou barvu. 70% (02.11.2014)

[2,5*]     Ťažko povedať, čo to chcelo byť. Klasická komédia s Belmondom to nebola, humor chýbal. Tvárilo sa to vážne, niečo ako Francúzska spojka (1971), lenže tá bola založená na realite a tento film mal od reality ďaleko (aj od kvality spomínaného filmu). Najväčší problém, ako sa spomína v mnohých komentároch, bol s neohroziteľnosťou hlavného hrdinu, ktorý sa správa ako superman, zo všetkých bitiek, prestreliek, a havárii vyviazne bez škrabanca. Ženy mu padajú k nohám pre jeho neodolateľný šarm (niečo ako James Bond), kašle zvysoka na všetky predpisy a pravidlá (niečo ako Drsný Harry), pri honbe za zločincami ho nejaké zákony nezaujímajú (samozvaný žalobca, sudca aj kat v jednej osobe). Čo je ale podstatné, ten film jednoducho nie je dobre nakrútený a má slabý scenár. Dokonca ani maestro Morricone nedokázal film pozdvihnúť a hudba patrí k najslabším v jeho tvorbe. (12.08.2021)