Réžia:
Jiří StrachScenár:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠecHudba:
Michael KocábHrajú:
Jiřina Bohdalová, Lenka Vlasáková, Pavla Beretová, Jan Vondráček, Alena Mihulová, Elizaveta Maximová, Matyáš Greif, Josef HervertObsahy(1)
Olga (Jiřina Bohdalová) je devadesátiletá vitální důchodkyně, která žije v postarším domku společně se svojí dcerou, učitelkou Hanou (Lenka Vlasáková). Jejich vzájemný vztah je poněkud napjatý a nejspíš poznamenaný nejedním šrámem z minulosti. Olga přežila hrůzy gulagu a dnes o tom píše knížky a vypráví na besedách. Své posluchače dokáže přesvědčit i zaujmout, díky čemuž se o ni začínají zajímat taky novináři. Mezi nimi je i reportérka Dastychová (Pavla Beretová), která, zdá se, ví o Olze v danou chvílí víc než kdokoliv jiný v této zemi. A chystá se s tím jít ven. (Česká televize)
(viac)Recenzie (205)
Herecký koncert Bohdalové, které neméně skvěle sekunduje Vlasáková. Scénáristicky místy poněkud děravé, ale režijně pevně rukou ušatého Stracha. 80% ()
Před Jiřinou Bohdalovou musím opravdu smeknout klobouček. Role jí byla ušitá přímo na tělo. Takže to byla vlastně jen její šou. Proto si ji taky mohla užít až do poslední kapky. Moc dobrá byla i Lenka Vlasáková, která hrála její dceru. ()
Dočista bych na něj zapomněl, ale Svatá mi sáhla do paměti a řekla, že se musím znovu podívat na Kieślowského Dekalog, osm. Podíval jsem se a nezalitoval. V tom měla pravdu. / Text od tomtomtoma. ()
Dokonalá lež někdy pomáhá pochopit pravdu! Tak by se dal stručně shrnout námět filmu Jiřího Stracha s exelentním hereckým výkonem Jiřiny Bohdalové, která ve svém věku předvádí vynikající herecký výkon. Její Olga v jejím podání je opravdu postavou, které věříte opravdu vše a na jejím výkonu stojí toto celé komorní drama o jedné velké lži. V roli dcery velmi zdárně sekunduje Lenka Vlasáková. ()
Bohdalová ve svém věku 93 let podává úctyhodný výkon a na jejím hereckém umění film samozřejmě stojí a padá. I samotný námět podle skutečné události je rozhodně zajímavý, ale dobré herečky a dobrá vstupní zápletka bohužel nejsou všechno. Scénář víceméně jenom klouže po povrchu problému, nenabízí žádné silné scény a závěr (odlišný od skutečnosti) je z morálního hlediska docela diskutabilní. Čekala jsem trochu víc. ()
Líbil se mi scénář, především dialogy, režie je umírněná, možná příliš věcná. Problémem tu je hudba, která nám přímo přikazuje, co máme cítit a co si máme myslit. Připomíná mi to doprovod (samozřejmě sofistikovný) němých filmů. Pociťoval jsem ji jako nemilou a nepříjemnou. Jiřina Bohdalová, to by byla kapitola sama pro sebe. Snad ještě poslání filmu, čili morálka: lež ve službách pravdy, vyzdvihování pravdy pomocí lži, z toho nikdy neplynulo nic dobrého; lež se předvádí, pravda se spíš schovává. ()
Nebýt Strachových slov o tom, že láska je víc než pravda a že mnoho pravd může zabít lásku (Jiří Strach: Díky filmu Svatá utekla Jiřina Bohdalová hrobníkovi z lopaty - Deník.cz (denik.cz)), nebyl bych bral tak vážně onen děsivý a ve filmu jasně přítomný přístup k historii, jako funkčnímu nástroji pro pomáhání dobru, ale nikoli pravdě (!). Jakkoli nesouhlasím s ostrými odsudky, jež film označují za mizerný počin po všech stránkách (Recenze filmu Svatá s Jiřinou Bohdalovou - Aktuálně.cz (aktualne.cz)), ta nechuť po posledním rozhovoru Térové s novinářkou ve mně zůstává i po zvážení všech plusů, jako byly herecké výkony, vynesení na světlo story Věry Sosnarové či vyprovokování domácí diskuse po zhlédnutí. Láska určitě je víc než pravda a dovede odpustit i lež, ale je mi líto, láska je především pravdivá a pravda je vždycky lepší než lež, o tom jsem přesvědčený já. Na druhou stranu, Strach tohle své zvláštní přesvědčení neventiluje ve filmu tak okatě jako v rozhovorech, hvězdičkami šetřím spíš proto, že tahle komorní dramátka nejsou obecně kdovíjaké terno, i když ho ze sebe dělají. ()
9/10. Kdybyste mi řekli že dám v roce 2024 plnej počet TV filmu s Bohdalkou, nevěřil bych Vám. No ale ono se to fakt stalo a Jiřinka se ke svému úctyhodnému věku dočkala skvěle natočeného kousku, ve kterém strká do kapsy i o půl století mladší herečky. Herecké výkony hodny českého lva. Nemohu opomenout ani bravurní režii, kameru a výběr hudby od Kocába. Většinu filmu jsem seděl jak přibitej a užíval si celou tu atmosféru. Zkrátka jsem byl mile překvapen a ano, toto si za koncesionářské poplatky nechám líbit. Škoda že to byla jen jedna vlaštovka, a teď se ČT vrátí zpět k reprízám chalupářů a četnických humoresek. ()
Bohdalku moc nemusím, ale rozhodně se jí nedá upřít že je to paní herečka a jak jde o vážnou dramatickou polohu, tak je schopna svůj výkon posunout do závratných výšin. Ve Svaté to možná není její nejlepší výkon, ale takhle zahrát (s drobečky sebe sama) ve třiadevadesáti letech? Klobouk dolů. Hodně tomu pomáhá i samotné téma opřené o skutečnou postavu, které nadhazuje zajímavé myšlenky a i když na první dobrou působí jasně, realita zas tak jasná není a dokáže donutit diváka k přemýšlení. Jestli něco zamrzí, pak je to překvapivě smířlivý konec, který neřekne tak ani tak a Strach tady prováhal šanci udělat ze Svaté víc než jen dobrý televizní film....70% ()
Kawasakiho růže light version. Účelová lež, která vede ku prospěchu jejího nositele, narušuje rodinné vazby, ale má silný pozitivní vliv na široké okolí. Postoj novinářky versus postoj dcery. Vnímání reality z různých úhlů pohledu je zajímavé. Téma není ale tak silné, jako v úvodu citované podobné dílo. ()
Bohdalová i v tom věku hraje super. Strach předvedl dobré televizní řemeslo. Ale nejsem si jistý jestli to pořád dneska stačí... Ten příběh je sakra zajímavý s přemýšlivou katarzí a tady se to dost odbylo. Tohle se mohlo natočit hodně popcornove s flashbacky a lepší dramaturgii. Tady bylo hrozně rychle hotovo co se týká děje. Taková průměrná šestka. Tohle prostě mohla být natriskana minisérie na Netflixu. Jak vedle chválím Sobika, tak tam je děje minimum oproti tomuto. ()
Petr Blažek (2024.05.23): "Lež má krátké nohy - Film Svatá vzbudil oprávněnou pozornost. Ve snímku režiséra Jiřího Stracha zazářila herečka Jiřina Bohdalová. Předlohou byl příběh Věry Sosnarové, která vystupovala na besedách řadu let jako československá občanka unesená do Sovětského svazu, aby byla odhalena jako podvodnice, která si drastické vzpomínky vymyslela. Její příběh odhalil jako první Vladimír Bystrov, jehož otec byl v roce 1945 unesen do Sovětského svazu. Velmi pečlivě konfrontoval její vzpomínky s archivními prameny a svědectvím skutečných vězňů sovětských koncentračních táborů Adam Hradílek. Zjistil, že Věra Sosnarová pracovala v Sovětském svazu jako civilní zaměstmankyně. Scénárista Marek Epstein popsal odhalení jinak - Sosnarová v táboře byla, i když ne jako vězeňkyně a zprostředkovala skutečné zážitky, jen někoho jiného. Její příběh neodhalí ani syn skutečného vězně, ani historik, ale novinářka, která se nakonec rozhodne mlčet, protože šířit vzpomínky je bohulibé. Ve filmu dostane hlavní postava dva a půl milionu korun odškodnění od českého státu a dokonce vyznamenání od prezidenta. Ve skutečnosti naopak byla její žádost o odškodnění odmítnuta jako neoprávněná a vyznamenání, na které ji navrhl současný člen Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a bývalý poslanec Jiří Mihola (řadu let po Bystrovově odhalení), od prezidenta nedostala. Podobné zásadní rozpory a pochybné vyznění se objevují také v dalších filmech podle Epsteinových scénářů. Například ve filmu Šarlatán režisérky Agnieszky Holland byl souzen léčitel za údajné zinscenované vraždy, ačkoliv byl Jan Mikolášek ve skutečnosti odsouzen za nedovolené podnikání (pochopitelně i to bylo nestoudné). Jako poradce jsem na tento rozpor paní režisérku upozorňoval, marně. Ve filmu Bratři režiséra Tomáše Mašína vystupuje podobně jako jedna z hlavních postava sudetoněmeckého kriminalisty, který vůbec neexistoval. Snímek je hraný a respektuji právo na změny proti historickým příběhům. Jsem rád, že tento film nemá tak divný konec jako Svatá. Lhát se zkrátka nemá." Nebo Kamil a Julie: Baba co lže pravdu ()
Herecký koncert Bohdalky, která opět válí a boduje a ve svém věku předvádí, že pro ni nikdy není pozdě na to si sehrát hlavní roli. Příběh sice těžce předvídatelný, ale to asi není úplně tak podstatné. Podstatné je, že je to natočené tak, že vás to zaujme a do konce už nepustí. Nejsou tam žádné zbytečné omáčky a stopáž uteče jako voda. Velmi povedený, úderný Strachův kousek. ()
I kdyz divak tusi, ze na tom vypraveni je neco spatne. Urcite napeti a vyvoj v chovani postav tam je. Film stoji za pozornost. A to nejen diky hereckemu obsazeni. Vsechny tri herecky patri mezi me oblibene a svych roli se ujaly na vybornou. Neuveritelne, ze Bohdalova uz je ve filmu od tricatych let minuleho stoleti. Na televizni tvorbu vice nez dobre... ()
Co to mělo znamenat?Lež není lež, aha, tak to jsem nevěděla. Odpad jsem nedala jen z úcty k režisérovi. Musel to natočit s pistolí u hlavy, jinak to není možný. A láska není handl. ()
Kdo viděl Vzpomeň si, nemůže být z tohoto filmu nadšený. Spokojený ale určitě jo, zejména díky Bohdalce, která je v !93! vitálnější než já po ránu, i když má oproti mně deficit šedesáti let. Na české poměry ale zase kvalitní věc. 75% ()
Velká část průměrného hodnocení je věnována hlavně Bohdalce, protože takhle zavdat v 90ti, klobouk dolů. Jinak náplň je celkem jednoduchá a dá se rychle prokouknout. Mohlo se trochu zapracovat na technické stránce, ale zas to nijak neuráží. Zvrat prakticky žádnej pro mě a vyvrcholení očekávající, bez nápadu. 3* a.k.a 55% ()
Televizní film Svatá nabízí velmi silné a navíc značně kontroverzní téma, které se tvůrcům povedlo skvěle zpracovat. Tohle malé komorní drama se pyšní zejména famózními hereckými výkony Jiřiny Bohdalové a Lenky Vlasákové. Bez povšimnutí by neměla zůstat ani hudba, jež umně dotváří napjatou atmosféru. (85%) ()
(7/10). Jiří Strach patří k mým nejoblíbenějším tuzemským režisérům, takže jsem si jeho nový TV projekt nemohl nechat ujít. Ukázky vypadaly velice slibně a kontroverzní premisa tomu přidávala příjemnou elektrizující auru tajemna. Jiřinu Bohdalovou považuji za legendu českého herectví a ačkoliv hrubě nesouhlasím s okruhem lidí, kolem kterého se pohybuje, tak jsem musel po filmu uznale pokynout, že se jedná rozhodně o hereckou bohyni. V devadesáti třech letech zahrát takto komplexní roli je velké umění. Hlavně celý film stojí hlavně na jejich bedrech a její filmové dcery Lenky Vlasákové. Co musím na filmu taktéž vyzdvihnout, tak to bude určitě hudba, o kterou se postaral Michael Kocáb. Svatá je na české poměry nadprůměrný film a pro režiséra další zářez na jeho pažbě kvalit. Líbí se mi jeho nejednoznačnost co se týče mravní stránky a jsem si naprosto jistý, že zejména českou společnost bude tento snímek rozdělovat na dva tábory. "Chtělas pravdu? Tak si ji vyžer. Celou!" ()
Oce%nuji nejvíc civilní a přitom skvělý výkon Lenky Vlasákové. Co se týče svaté Bohdalky, už jen to, že si ve svém věku zapamatuje text, ji do toho nebe nejspíš dostane. ()
Reklama