Vraždy podľa predlohy

Nadprumerny thriller o seriovem vrahovi, ktery napodobuje slavne vrahy minulosti, a protoze tym vysetrovatelu neni schopen ho dopadnout, pozada o pomoc specialistku (Sigourney Weaver ma nejvyraznejsi roli a podava nej vykon) na masove vrahy i presto, ze trpi, po neprijemne konfrontaci s jednim zabijakem, zachvaty ci prisernymi halucinacemi a navic neni schopna opustit svuj byt. Rychle odsipajici dej se nezaskobrtne ackoli nekteri herci nepredvadi velmi presvedcive vykony a styl 90.let je mensim minusem v porovnani z dnesni produkci na kterou jsem si zvykl. 70% (11.11.2008)

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)

Tak dlouho se chodí se znaleckými posudky k soudu, až se smyčka utáhne. Ripleyovou potom nebudí ze spánku noční můry na téma obludek nořících se z její ploché hrudi, nýbrž vzpomínky na špičky jejích lodiček freneticky stepující po okrajích hajzlmísy. Temné útroby vesmírného plavidla vyměnila Sigourney za pochybné bezpečí interiéru svého bytu, místo kocoura má buzika, Gigerovy nápadité stvůry byly nahrazeny obyčejnými vraždícími psychopaty a velkohubé mariňáky suplují tápající detektivové z oddělení vražd. Napoprvé před dávnými lety mě tenhle napínavý thriller dokonale dostal, setkání po letech bylo bohužel vlažnější, hodnocení sem tedy prásknu kompromisní: 75% (30.01.2012)

Mysteriózní thriller, to je něco, co teda hodně můžu. Jen je těžké najít nějaký stejně tak rovný film k legendě jako je kousek Sedm. Vraždy podle předlohy ale byly fajn. Bavily mě. Sigourney Weaver je tady sice trošku divná a nějak jsem jako tu její postavu úplně nepochopil, ale v celkovém kontextu detektivky mi to nevadilo a tři hvězdy si film naprosto v klidu vysloužil. (08.04.2021)

Uznávaná soudní psycholožka Helen má za sebou traumatizující zážitek s psychopatickým vrahem a je už rok vyřazena z normálního života. Znamená to, že nevychází ze svého bytu. Ctižádostivé vyšetřovatelce Mary se žena zpočátku nejeví jako zrovna ideální spolupracovnice. Brzy se však ukáže, že její zkušenosti jsou neocenitelné. Na obzoru je další psychopatický vrah jehož zákeřnost a troufalost nezná mezí. Na jeden thriller se zde sešlo tolik nápadů až je k neuvěření jak je tvůrčí tým prohospodařil. Režisér Amiel se s výborně propracovaným scénářem popasoval spíše v průměrně rovině. Už několikrát ukázal jak nedobře umí zacházet se speciální látkou jakou měl k dispozici i tentokrát. S perfektními herečkami v hlavních rolích jakými jsou Holly Hunter a především Sigourney Weaver mohl roztočit psychologickou osu, která by na sebe postupně nabalila všechny základní znaky dobrého thrilleru. Psychologie postav je ve filmu potlačena a větší prostor je věnován nevěrohodné komunikaci mezi vrahem, vyšetřovatelkou a psycholožkou. Psychopata ztvárnil William McNamara, který nebyl nic extra a jen jsem litoval, že ho nehrál Harry Connick jež na nás a na psycholožku hrozil podřezáním krku v úvodu filmu a šel z něj mnohem větší strach. Vyšel z toho thriller, který volil různá zjednodušení a držel se zaběhaných standardů s několika dobrými a zajímavými momenty, ale rafinovaným a více originálnějším směrem se z neznámých příčin nechtěl vydat anebo se tak dělo jen vzácně. Jon Amiel rozhodně nebyl správným mužem na režisérském křesle. Jeho film smrděl rutinou. Film měl rozhodně navíc. Mé hodnocení: 60% (03.05.2013)