Vraždy podľa predlohy

V roce 1995 přišly hned dvě odpovědi na MLČENÍ JEHŇÁTEK a sice neméně parádní instantní klasika SEDM a pak VRAŽDY PODLE PŘEDLOHY, slušný serial killer thriller, ale bez Fincherovy stylovosti. Tak si říkám, jestli Sigourney Weaver v roli traumatizované agorafobické specialistky na sériové vrahy taky nepokukovala po Oscarovi, každopádně film si svým suverénním výkonem krade pro sebe mrňavá a roztomilá fízlyně Holly Hunter, do které jsem se tu nevyhnutelně zamiloval stejně jako chudák Will Patton. (28.09.2011)

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)

Nadprumerny thriller o seriovem vrahovi, ktery napodobuje slavne vrahy minulosti, a protoze tym vysetrovatelu neni schopen ho dopadnout, pozada o pomoc specialistku (Sigourney Weaver ma nejvyraznejsi roli a podava nej vykon) na masove vrahy i presto, ze trpi, po neprijemne konfrontaci s jednim zabijakem, zachvaty ci prisernymi halucinacemi a navic neni schopna opustit svuj byt. Rychle odsipajici dej se nezaskobrtne ackoli nekteri herci nepredvadi velmi presvedcive vykony a styl 90.let je mensim minusem v porovnani z dnesni produkci na kterou jsem si zvykl. 70% (11.11.2008)

První filmový scénář Ann Biderman, kterýžto námět vypadá slušně, ale při dvou hodinách ho zabíjí opravdu nelogické, nebo minimálně totálně pitomé chování policistů. Jak toho, který se vydá k houkajícímu alarmu ven, když má hlídat byt Helen Hudsonové, tak i následně inspektorky Monahanové. Mimochodem, alarm po chvíli slyšet není a polda pořád nikde. Zločinci to měli dost jednoduché. Vyšetřování se táhne a veškeré napětí se pořád točí kolem bytu soudní psycholožky. Vedle takových filmů jako Sběratel polibků či Sedm snímek s podobným námětem neobstojí. (20.09.2023)

Ukážka toho, ako sa dá z nadpriemerného námetu odfláknutým scenárom a réžiou spotvoriť celý film, je jasné, že chlapi nevymysleli žiadnu originalitu, ale potenciál bol sľubný, vydaril sa aj kasting, tak nechápem, čo tam mali znamenať také amatérčiny, ako prezradenie hlavného hrdloreza v prvých minútach (komuže by už ušiel mierne pridrbaný ksichtík McNamaru v dave poslucháčov), zopár nezmyselných prešľapov v strihu, klasické céčkové scenáristické bludy so strážiacim policajtom zamieňajúcim si svoju povinnosť s povolaním automechanika, či okatá neschopnosť jeho kolegov ustrážiť hlavnú obeť, alebo donekonečna sa opakujúca ignorácia základných pravidiel polišov netrepať sa sám do pazúrov o tri triedy inteligentnejšieho a predsa sprostého vrahúňa, a ďalej už nejdem, lebo by som písal dlhšie, ako celý film trval, jednoducho premárnená šanca, takže 55%. (09.07.2010)