Seppuku
Harakiri
Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(viac)Videá (1)
Recenzie (171)
Kvůli mně by se vlastně vůbec nemusely točit samurajské filmy. Jsou nudné, místy nechtěně směšné a nebaví mě. Tak tohle asi není samurajský film. Samotný příběh o tom, co to znamená, když čest má větší cenu, než život sám, by byl fascinující. Choreografie souboje je výtečná, vůbec jsem se u něj nesmála, ale zcela nezvykle jsem se výborně bavila a fandila hlavnímu hrdinovi v boji proti přesile. Velmi podařený je vizuál i hudba. Krásná práce. ()
Co k tomu říct, opět brilantní snímek z historie Japonska, opět úplně jiný než ostatní a opět nemám slov, jak na mne zapůsobil. Nejde jen o tu zde naprosto špičkovou filmařinu, přenesení do historického Japonska období Edo, herecké výkony (Nakadai... opět dokonalý, to jeho herectví vůbec nechápu, je v každé roli úplně jiný a tady si to zase dává neuvěřitelným způsobem, to je prostě herectví na té nejvyšší možné světové špicce a dost možná a bez nadsázky byl jedním z nejlepších herců celého světa své doby), pak ty dialogy a hustou atmosféru, ale také o to, jaké emoce vyvolal a zamyšlení zanechal. Prostřední část o rodině je strašně nepříjemná, opravdová a aktuální dnes i zítra... Stejně tak společenské poměry a ukázka pokrytectví Domu Iyi se nese naší historií od pradávna a není tomu jinak ani dnes. Pokud dostanu špičkovej filmovej zážitek co do řekněme zábavy, ze kterýho mám radost ale zároveň ve mě vyvolá silné emoce hluboko uvnitř - protože je v něm kus pravdy/opravdovosti a ještě mě příjměje k různým zamyšlením, tak víc mi snad film ani dát nemůže... a tohle snad nikdy nezestárne - na to, že má snímek již 62 let nepůsobí vůbec v ničem zastarale. Jo a dobře s nima vyje*al. 10/10 ()
Zbožňuju japonské samurajské filmy. Ty nejlepší jsou ze 60. let. A Kobayashi je uměl točit obzvlášt dobře. V minimalistickém Harakiri se začíná příběh filmu rozvíjet nenápadně a s přibývajícími minutami film pomalu, ale jistě graduje až k temnému finále. Režisér dokázal docílit s minimem prostředků maximálního efektu. Scéna samotného harakiri v úvodu je natolik sugestivní, až jsem se chytal za břicho a hlavně divákovi dojde hrůza tohoto obřadu v plném rozsahu. Kobayashi točil úsporně a hlavně nechával vyniknout skvělé herce. Tatsuya Nakadai je coby cynický ronin, který již nemá co ztratit naprosto úžasný. Na druhou stranu, film Vzpoura, je dosti podobný a zapůsobil na mne o něco více. ()
Otevřená – nejen realistickým zachycením titulního aktu – kritika poměrů v japonské společnosti na začátku období Edo. Hladoví róninové páchají harakiri, ženy tiše trpí, děti předčasně umírají. Chudoba, bolest, beznaděj. Kobayashi dokáže vzbudit silné emoce za užití minimálních formálních prostředků. Z pohybů kamery upřednostňuje jízdu. Ať postavy stojí či sedí (častěji), nepotřebuje díky promyšleně zvolenému výchozímu umístění kameru zvedat nebo s ní klesat. Nejenže vidíme potřebné, rozmístění postav v prostoru odpovídá také jejich společenskému postavení. Film je proto radost sledovat i v případě, že vás nezaujme příběh, případně nezvyklý způsob jeho vyprávění (flashbacky objasňující jiné flashbacky). Dominantní část Harakiri tvoří dialogy, které jsou ale díky režii a hudbě Tôrua Takemicua (spolupracoval mj. s avantgardním režisérem Hiroshim Teshigaharou) stejně strhující jako několikaminutové mečové souboje z posledních minut. Když se filmem necháte pohltit, určitě u něj nezůstanete jen kvůli nim. 85% Zajímavé komentáře: dezorz, cimigo ()
Rok 1630 - 13. mája. Do sídla rodu IYI prichádza teraz už len rōnin, predtým samuraj, slúžiaci klanu Fukušima v Hirošime, ktorý sa nazýva, ako istý Hanširó Tsugumo, aby skrátka na tomto mieste - mohol predviesť klasický obrad h-a-r-a-k-i-r-i, pričom, zase takému správcovi tohto domu - Kageyuovi Saitovi, ktorého následne príde o tom bližšie oboznámiť, a zároveň mu i vysvetliť, prečo sa tak skalopevne rozhodol, ho zrazu úplne osvietilo, keďže mu to niečo konkrétne pripomínalo, čo sa stalo už pred touto danou udalosťou, ktorá akurát odteraz nastáva. • Totižto, čosi navlas podobného sa taktiež výsostne dotýkalo i predchádzajúceho 「 nielen pána na páranie 」 , ktorý sa pre zmenu zas volal Motome "Bambus" Chijiiwa, čo sem prišiel s totožnou prosbou. • V podstate, od tohto okamihu, vzniká akýsi príbeh v príbehu, alebo skôr by som to predsa charakterizoval, ako snímok, odohrávajúci sa v dvoch časových rovinách, kedy by sa na úvod mohlo zdať, že títo 「samovrahovia」 , zrejme nemajú medzi sebou vôbec nič spoločného, ale zdanie v tomto 『dianí na druhú』, by mohlo kľudne klamať... • Najprv sa divákovi ponúkla možnosť vypočuť si v priamom, prítomnom, a trochu i kratšom rozprávaní - 1. príhodu, prezentovanú z pozície tej, akože lepšej strany, a to iba medzi týmito dvomi postavami, keď jednou z nich bol náš ústredný protagonista/hrdina versus vedľajšia postava vedúceho, z ktorého by sa kľudne mohol neskoršie vyvinúť, povedzme, zákerný antagonista? • V tomto ponímaní to najskôr vyzeralo iba tak, ako typický prípad - odstrašujúceho príkladu, kde to vypadalo zrovna tak, ako by ho dotyčný charakter chcel odhovoriť od spáchania tohto skutku. Čo sa teda týkalo tej, trošku dlhšej, rovnako súčasnej, 2. príhody, tak vtedy sa daná osoba, ktorá sa momentálne vskutku ocitla tiež v naprosto neriešiteľnej situácii, identicky snažila strhnúť pozornosť na svoju stranu pred všetkými, prítomnými svedkami, pretože by sa dalo povedať, že ani vlastne nemala príliš na výber = podľa toho sa snáď ponúka i samotná príležitosť pochopenia obidvoch súvislostí, ktoré medzi sebou pravdepodobne spája absolútne zhodná paralela, čím dostával tento japonský film - jidaigeki, pod taktovkou režiséra Masakiho Kobajašiho, ďalší podstatný rozmer, ktorý ho robil oveľa zaujímavejším, než v opačnom prípade. • Netrvalo mi príliš dlho, pokým som si zvykol na zvláštnejšiu formu tohto mimoriadne znepokojivého počinu, kedy som si užil naozaj množstvo 「prestrihov」 z aktuálneho diania na to minulé, kde obidve roviny boli kvalitne vyvážené, za čo sa môžem pekne poďakovať predovšetkým i samotnému scenáru, ktorý ma udržiaval v maximálnom napätí až do záverečných tituliek - s určitým kameňom na srdci - zo všetkých scén, ktoré som doslova hltal, ktorý mi nakoniec ale nespadol zo srdca. • Herec v hlavnej úlohe - Tacuja Nakadai, ktorý sa mimochodom zaskvel v mojich obľúbených 『kurosawovkách』 , typov Kagemuše & Ranu, dovolím si tvrdiť, že práve v Seppuku, predviedol vari jeden zo svojich najlepších hereckých výkonov počas jeho bohatej kariéry, kedy by som ju zaradil k tým「naj legendárnejším」 . Dosť už bolo množstva slov, toto proste treba raz vidieť, a už na to človek nikdy nezabudne! () (menej) (viac)
Galéria (53)
Zaujímavosti (13)
- Režisér Masaki Kobajaši byl nekompromisní při naplňování svých představ o filmu. Přes týden čekal na správná mračna než začal točit souboj na pláni Goji-in mezi samurajem domu Iyi Hikokuro Omodakou (Tecuró Tanba) a roninem Hanshiro Tsugumem (Tacuja Nakadai). (alonsanfan)
- Klan, ktorý vo filme vystupuje, Ii (niekedy hláskovaný Iyi), vyprodukoval jednu z najdôležitejších a najkontroverznejších postáv modernej japonskej histórie: Tokugawa Shogunate, ktorý je známy podpisom Harrisovej zmluvy so Spojenými štátmi, umožňujúcej prístup do prístavov na obchodovanie americkými obchodníkmi a námorníkmi a extrateritorialita americkým občanom. (Bilkiz)
- Nápad na scénář dostal Šinobu Hašimoto při spolupráci s Akirou Kurosawou na filmu Sedm samurajů (1954). Původně se mělo jednat o příběh o jednom dni v životě samuraje, který spáchá harakiri. Při návštěvě filmového festivalu v Cannes 1961 inspiroval scenáristu plakát ve tvaru velkého bílého kříže na film Matka Johana od Andělů (1961) polského režiséra Jerzyho Kawalerowicze. Hašimoto si představil, jak by asi vypadal plakát pro jeho námět a jakmile dorazil zpět domů, začal psát scénář, který dokončil za pouhých 11 dní. (alonsanfan)
Súvisiace novinky
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (viac)
Reklama