Kokaín

Jak prostě a jednoduše vypadá podle Kokainu "profese" drogového dealera. Stačí mít kamaráda pilota, ukrást letadlo, v Kolumbii vyzvednout pár balíčků kokainu, přistát uprostřed pouště a pak si za odpoledne vydělat pár desítek tisíc dolarů, protože vám každý za trochu "moučkového cukru" utrhá ruce. Pak už vám zbývají jen starosti typu "všechny místnosti jsou narvané bankovkami, kam dáme tyhle tři milióny dolarů?"... Nejsem žádný Deppomil a můj vztah k drogám se určitě nedá označit za vstřícný, ale Kokain se mi prostě líbil. Pochyboval bych o té formulce "podle skutečné události", neb mi řada scén přijde poněkud přitažených za vlasy, ale co, já se bavil... 80% (21.06.2010)

Vzestup a pád drogového magnáta se sladkou tváří Johna Deppa a bujnou kšticí správné máničky. Nebudu zatloukat, že jsem se u fimu kvalitně ponudila, celý průběh mi byl volný asi jako Deppovi hábit Ethana Supleeho. Takže se nebudu zdržovat sáhodlouhým komentářem, třetí hvězdičku do průměru šoupnu jen díky solidnímu obsazení a nehodlám se v budoucnu s těmito kšeftaři s mařkou a sněhem znovu setkat. Nudit se dá i užitečněji - třeba při úklidu kočičího hajzlíku. 50% (09.11.2012)

Nikdy som nebol fanúšik filmov o drogových karteloch, o samotnom biznise s bielym práškom, či na "skutočné" príbehy jednotlivcov, ktorý následne vďaka tomuto hazardu so životom, spadli až na samé dno. Je mi trápne súcitiť s takýmito osobami a tým pádom tak plnohodnotne vnímať takúto story natoľko, aby ma citovo zasiahla. ALE! .. čuduj sa svete, záver ma predsa len mierne dojal. Takže už to len zhrniem. "Blow" z pohľadu kvality spracovania, kamery, hereckých výkonov, proste nemá zmysel zo žiadnej stránky kritizovať. Je to mnou, divákom, ktorý takýto druh zamerania príbehu nevie doceniť a tým pádom tak nedokáže, ako iní užívatelia, úžasom onemieť. (05.10.2015)

„…a všichni byli zhulení“ Životní příběh člověka, který začal zásobovat Spojené státy prvotřídním kokainem je pojat trochu jako pocta jeho osobě, což není až tolik překvapující – vždyť vznikl v Hollywoodu (šňup, šňup…). Hlavní role byla prozřetelně svěřena miláčkovi davů, kterého z té změti zrádných bastardů instinktivně vyeliminujete coby toho „hodného“. Nemáte na vybranou. K naštvání, takováhle manipulace s divákem. Ale pravdou je, že po zhlédnutí Kmotra jsem se pro změnu chtěl stát členem Cosa Nostry, čili taky nemohla být řeč o nějakém dobrém vlivu na morálku. George Jung navíc po bizarním závěrečném rendezvous odchází jako poražený (což prosím neberte jako spoiler, ale jako konstatování skutečnosti), ač se slovy, že celý svůj život žil naplno, což by vratší jedince mohlo zviklat, ale dost už – kdo chce udělat kariéru jako drogový baron, ten stejně udělá kariéru jako drogový baron a sebepřesvědčivější film na to bude mít jenom minimální vliv. První minuty Kokainu (okolo kterého se všechno točí) jsou na pohodovou vlnu naladěným retrem, jež v rytmu dobových hitů svižně odsýpá. V druhé polovině se láme do patetického rodinného dramatu o vině a odpuštění, kdy se ukáže, jaká je George nespolehlivá svině, ale stejně mu to odpustíte a po citově vyděračském titulku v samém závěru možná i nějakou tu slzu uroníte. Ted Demme zemřel krátce po dokončení (následkem požití malé dávky kokainu dostal infarkt – jak vidno, osud má smysl pro morbidní humor) a když už nic jiného, zanechal po sobě jednu úhlednou lajnu, jejíž sjíždění skýtá (až na pár hrbolků) solidní zábavu. Tahle dávka by nezabila ani mistra svého oboru („Pro člověka je toxická dávka kokainu 1 až 1,5 gramů, podle toho, kolik váží… já bral 5 gramů denně“), natož méně trénovaného jedince, ona dokonce ani moc neposílí, jak je neškodná, ale vzhledem k její legálnosti nevidím důvod, proč ji alespoň nezkusit. 65% Zajímavé komentáře: Isherwood, Triple H (11.12.2007)

Nádherně vykonstruovaný životopisný film jednoho informacemi opravdu nabušeného překupníka, který jak to bývá začal u trávy ale skončil u kokainu, což je logické už podle názvu. Jediné co mu nemůžu vytknout, že si svůj život na plno užil, setkal se s řadou lidí, o kterých by si sám ani nesnil a aniž by chtěl byl neobvykle respektován a je prakticky až do dnes. Jedna z rolí mě, ale dokázala v jeho příběhu překvapit. Byl to jeho otec, kterého hrál starostlivý Ray Liotta a můžu říct, že opravdovější a citlivější roli jsem snad ještě neviděl a sledovat jeho zlomeného otce bylo tak nedostupné a přitom smutné až mi z toho bylo opravdu k pláči. Doporučuji všem milovníkům biografických filmů, kteří si nad tímto neobvyklým člověkem smlsnou, jako nad málo kterým. (06.10.2006)