Hospoda Na mýtince

Pre mňa, čo do počtu asi tá najslabšia Cimrmanovka, čo som videl. Ani zďaleka, ale nie je zlá. Seminár výborný, gagy a hlášky tu lietajú ako Jmelí v Afrike a v podstate je to naozaj super Cimrmanovka. Len ja som sa až tak moc nesmial. Nemôžem, ale dvojici pánov Smoljak a Svěrák odoprieť ich scenársitickú genialitu a príbehovo si ma upútať aj navzdory všetkým zmieneným Cimrmanovským kiksom a faulom. No skrátka takto to dopadne keď spravíte operetu o najnudnejšej časti v Proso :D . Takže, aby som to zhrnul Hospodu na mýtince neberiem za absolútny vrchol toho, čo sme od Cimrmana dostali, ale je to dostatočne skvelá i geniálna hra, aby som si to niekedy v budúcnosti znova pozrel (ideálne v ľavej časti hľadiska Žiškovského divadla). Tam, kde sa väčšina publika smiala som sa ja nesmial, ale i tak mi sem herci dokázali vopchať zopár poriadnych "bômb" od ženských pohybov Zdeňka Svěráka až po sexuálneho predátora Miloňa Čepelku. Ďalej napríklad: „No moment, ne tak hr, na takový návaly tady nejsem zařízenej.”, „Řekla pij.” „To že řekla? To musí být ženská...”, „Mám v batohu turistický oblek, nechcete?” „Ale jo, já sním všechno...”, Za mňa len 78% a Známka: B- ... (03.07.2020)

„Jára da Cimrman, tento český protějšek Leonarda da Vinciho, zasáhl během svého života snad do všech oborů lidského usilování. Byl to osobitý dramatik, filosof, gynekolog – samouk, konstruktér i pedagog.“ Jára Cimrman a opereta. Stratená opereta Proso. „Mým úkolem bylo poslouchat celé dny smazané magnetofonové pásky, jestli jsou skutečně smazány!“ „Chtěl jsem se uchytit jako košíkář. Ale. Košíky jsem nikdy nepletl!“ „Naštěstí, v nouzi nejvyšší, přinesl mi listonoš radostnou správu: dědeček zemřel.“ „Ludvíku, hosti jdou!“ To je také skvelé, tento humor! Zatiaľ najlepšia hra, čo som videla. Páni sú úžasní. (19.05.2020)

Říká se, že o mrtvých jen dobře, ale Ladislav Smoljak zpívá opravdu strašně, byly to pro mě nejhorší pasáže hry. Hra je samozřejmě humorná a sem tam vám střelí facku povedený vtípek, ale připadala mi tak nějak celkově suchá, mnohdy byl humor jakoby nucený (ve stylu, teď by tam měl být nějaký vtip, musíme nějaký vymyslet). Vcelku to na mně působilo jako jakýsi recyklát již u cimrmanů viděného a použitého. Navíc je to asi poprvé, kdy mi připadalo, že jindy výborní Svěrák a Čepelka tady místy až neuvěřitelně přehrávají a snaží se (v konečném důsledku na úkor jeho samotného) ten vtip jakoby ještě popotlačit, aby byl zjevnější a důraznější. Ale dá se to a je to i zábavné. Naše staré hodiny, bijí čtyři hodiny. (30.07.2010)

Seminář má své geniální momenty (ostatně jako vždy) a nutí mě zvednout hodnocení na víc (ale jsou i lepší), jenže když si vzpomenu na hru, je mi líto, s výjimkou několika okamžiků ( jako třeba tanečků Smoljaka), jsem žasl nad obsahovou prázdnotou a nezajímavostí toho, co je mi předváděno. S dalším zkouknutím se to ale zvedá, hlavně některé hlášky. Ovšem jak vy tu někteří žasnete nad "děvkou", to mi přišlo skoro nejtrapnější... (25.04.2008)

Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! (21.02.2008)