Astronautova žena

Ač se Johny Depp s Charlize Teron snaží, nebylo v jejich moci tento film utáhnout. Jeho zdlouhavost a s tím i spojená nudnost je nad jejich síly. Scénárista i režisér zde prostě naprosto selhal a výsledek je pro mě táhlý scifi thriller, u kterého dopředu víte, jak skončí. Nic zas až tak originálního a už vůbec ne zajímavého. Námět byl správný. Metoda jeho interpretace naprosto chybná. 45% (13.05.2012)

Ze začátku se toho stane hodně, pak se to celé rapidně zpomalí a až pak ve finále je toho děje zase víc. A já si úplně nemyslím, že to takhle bylo nejlepší, ono vůbec to, že to má dvě hodiny mi ve finále nepřijde jako úplně nejlepší nápad. Příběh je sice docela zajímavý, ale zbytečně natažený na dvě hodiny. Víc by mu rozhodně slušela klasická stopáž hodiny a půl (maximálně). Filmařsky to taky zas tak zajímavé není, kamera působí průměrně, herci jsou celkem ok, ale i když byl příběh dost zajímavý, i tak mi z toho ve finále nevychází nic víc, než průměrný film a je mi to celkem líto. I tak to ale špatné není a rozhodně to za zhlédnutí stojí. 3* (08.07.2019)

Astronautova žena je vlastně směsicí krůček po krůčku se stupňujícího napětí směřujícího někam. A divák je až do úplného závěru držen v napětí kam. Ale není to úplně nic tak objevného. Podobný námět jsem již viděl, byť jinak zpracován. Vždy jde o to, že je kosmonaut na chvíli ve střetu s něčím, co ho posléze změní nebo ovládá. Problém taky spatřuji v tom, že nevíme zcela jistě, kam chce ona vesmírná inteligence dojít. Čeho docílit. Porodu a narození potomků, jistě. Ale dál? To se nedozvíme ani těsně před závěrečnými titulky. Chlapci prostě budou piloti. Můžeme si tak jen domýšlet, že jde o postupnou, ale tímhle způsobem i dost zdlouhavou, invazi. Johnny Depp a Charlize Theron jsou oba docela pohledný pár a kvalitní herci, filmařům se minimálně tři čtvrtiny daří, ale konec ani hlavní myšlenku filmu neměli příliš domyšlenou. (12.07.2023)

Johnny Depp se (podezřele) sladce usmívá, Charlize Theron hysterčí a režisér se snaží sám sebe přesvědčit, že z něj jednou bude druhý Alfred Hitchcock. Plíživě gradující hororová historka o latentní emzácké invazi zpočátku sice dost drhne, avšak nepříjemně houstnoucí atmosféra jistě spolehlivě rozechvěje nejeden kruhový svěrač a v samotném závěru by možná poklesla čelist i agentu Mulderovi (o Scullyové nemluvě). (10.07.2009)

No tedy... Tak mám za sebou další film se skvostnou Charlize. A říkám rovnou, tohle je zatím nejlepší kandidát v mém osobním hodnocení o film s nejposran--- závěrem v posledních pěti minutách... Ano, je to jak říkám. Hodinu a tři čtvrtě vás film udržuje ve skvělém napětí, přičemž si logicky říkáte, že to vše se děje jen v hlavě Charlize. Podmínky pro jistou labilitu má ideální. Zažitý stres z nehody manžela, dřívější labilita ze smrti rodičů šmrnclá těhotenstvím, což je kapitola sama pro sebe... Sám o tom vím své a ne nadarmo se tomu odborně říká - jiný stav. Spíš mně zajímalo jak to ustojí chudák Johnny a zda se mu podaří naladit se na vlnu své hormony rozbunzírované manželky což je bezpochyby těžší, než utahovat šrouby na satu na orbitu.... Přesto si celou dobu říkáte - co kdyby se tam u satelitu přeci jen něco stalo? Bohužel, na tuto pro mne zcela nereálnouverzi příběhu nakonec dojde. Poté co u Armacostů začnou po bytě jiskřit Chobotničky z druhého patra (tedy já viděl jen Modrého, ale Zelená asi taky někde běhala s žárovkou) jsem dostal tep jako Spencerův co-pilot na oslavě a začal jsem se bát masivní mozkové mrtvice. Jakoby to nestačilo, Charlize se mně s jiskrou v oku ihned poté pokoušela dorazit.... Přežil jsem, ale ještě se klepu. A to vzteky. Takhle posrat konec, pane Rande Ravichi - to se musí asi umět... Bez toho konce by to sahalo vysoko, takhle je to jen za ty dvě minuty odmlky s řídícím centrem. * * (04.05.2014)