Zámok hrôzy

"Ste pani Dudleyová?" pýta sa Lili Taylorová alias Eleanor staršej ženy. Tá si utiahne cez ramená prehodenú šatku a sarkasticky poznamená: "Zatiaľ". Divák začína tušiť, že niečo nie je v poriadku. A tuší správne. Iste, ide o klasický gotický príbeh (ľudia v strašidelnom dome) s klasickým repertoárom desenia (vŕzgajúce drevo, mŕtvi vystupujúci z portrétov, krvavé stopy, oživené sochy, duchovia vyzerajúci tak, ako sa to od nich odnepamäti očakáva atď.). Ak si to uvedomíme, strašenie v "Strašení" (doslovný preklad originálneho názvu) nám začne pripadať pôvabné, šarmantné. A štýlové. Divák má prirodzenú radosť z evokácie bizarných fantazmagórií a je mu jedno, či sa bojí alebo nie. Kto by tomu odolal? Drevené obklady stien a stropov pozostávajúce z panelácie preplnenej gotizujúcimi kružbami sa pomaly pohybujú, vŕzgajú a štiepia, nadobúdajúc antropomorfné črty. Špicaté ozdobné fiály z baldachýnu postele sa viditeľne i počuteľne predlžujú a ohýnajú, evokujúc čosi nepríjemne zoomorfné. Nápad vyjadriť protipohyb jednotlivých kružbových obrazcov prostredníctvom ich skutočného rozhýbania a následného logického zlomenia je takmer geniálny - nečudo, že si ho dokáže skutočne vychutnať azda len historik umenia. No i pre historika umenia (ktorým som) je to na dobrý film málo. Do mierneho nadpriemeru Zámok hrôzy posúvam kvôli výprave a teda anglickému zámku Harlaxton Manor, Lincolnshire z rokov 1832-55 (ktorého skutočný staviteľ Gregory de Gregory bol v mnohom podobný svojmu filmovému náprotivku), ďalej kvôli Catherine Zeta-Jonesovej (v prvej tretine filmu naozaj žiarivo prekrásnej, v ostatných dvoch dľa možností prístupu ku kozmetickému balíčku) a napokon kvôli sound designerovi Gary Rydstromovi (skúste za hlbokej noci počúvať hlboké pravidelné dýchanie čohosi neorganického dlhšie než minútu). PS: Imaginárny filmový Hill House skutočne existuje. Nájdete ho v škótskom Helensburghu. Keďže ide o malý zámoček, len ťažko mohol poslúžiť filmárom na spektakulárnu show. (17.10.2004)

Je známo, že člověk se nejvíce bojí toho, co není vidět nebo něčeho netušeného. Jan de Bont je buď hororový neumětel nebo ignorant, který tento poznatek s ďábelským smíchem splachuje do záchodové mísy. Každopádně divákům servíruje film, kde duchové ohlašují svou přítomnost div ne tlampačem a ukazují se v celé své digitální kráse. Nejhorší ale je, že ten film nefunguje nejen jako horor, ale i jako cokoliv jiného. Na parodii je to málo vtipné, na to, aby se tomu divák chechtal zase málo blbé. Takže ta hvězdička jde na vrub některým architektonickým vychytávkám domu a jednomu vtipnému momentu na začátku a víc ani ťuk. (01.12.2005)

Remake původního filmu z roku 1963, předělaný na thriller. Scénář je trošinku vylepšený, hlavně snahou dát nějaký pozitivní smysl závěru. Jinak asi největší pochvalu zaslouží zajímavé exteriéry a interiéry, točené převážně na zámku Harlaxton Manor v Anglii (historizující pseudorenesance z 30. let 19. století). Ale scénář se mi celkově nelíbi, stejně jako u prvního filmu (který je rozhodně umělečtější, nicméně nudný), takže sebelepší vizuální vylepšování či zvyšování "akce" tomu nepomůže. Prostě začíná to zřejmě už u literární předlohy. Propadák to sice není, ale slabší tři hvězdičky. (06.01.2011)

To nebyl horor, to byla reklama na triky ILM! Všem doporučuji si sehnat originální film Haunting (1963), který nemá žádné vizuální triky, ale je tisíckrát napínavější. Duchové "plavající" pod prostěradlem mě maximálně znechutili, stejně jako většina dalších nesmyslných a samoúčelných vizuálních exhibic. FUJ! (02.01.2003)

Už to není jako kdysi, když jsem byl malý soplák a tento film mě vyděsil natolik, že mě málem trefilo. Bohužel, jak stárneme a dostáváme rozum, některé pocity jako strach u hororů se pozvolna vytrácejí, je to škoda. Viděno mýma dnešníma očima, je to jen velice zle udělaný strašidelný dům, plný fajn efektů, ale jako celek naprosto zchátralý a nefunkční. Navíc, hlavní hrdinka nebyla vůbec fajn a hudba Goldsmitha tradičně mdlá a k ničemu. Zásadně jsem změnil pohled na tento film, je to brak. (24.01.2012)