Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Laco DecziHrajú:
Bolek Polívka, Dagmar Bláhová, Zdeněk Svěrák, Václav Švorc, Antonín Kubálek, Bronislav Poloczek, Štěpán Kučera, Jana Synková, Marie Pavlíková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Pestrý, epizodicky bohatý dej filmu je organizovaný okolo candidovského príbehu mladého muža, ktorý sa snaží v živote plnom úplatkárstva a promiskuity, preraziť podľa svojej cti a svedomia. Opúšťa vysokoškolské štúdium, aby nadviazal na rodinnú tradíciu ako strojvodca horskej lokálky. Zmysel pojmu "kalamita" rezonuje takmer vo všetkých jeho ľudských kontaktoch: jeho predstavy o poctivosti, nezištnosti a úprimnosti neustále vstupujú do konfliktu s realitou. Záverečná skutočná kalamita, keď jeho vláčik zavalí horská lavína, poskytne satisfakciu jeho viere v krásu života: ľudia uväznení pod snehom precitnú zo svojej mravnej letargie a pri záchrannej akcii naplnia činom pojem solidarita (vtedy prestane v kalamitnej krajine snežiť a utíchne vietor).
Film pulzuje ironickým humorom, zvedavo živou kamerou, ostrým strihom a znamenitou zvukovou rovinou. Rad estrádnych výstupov, gagov, mrazivých satirických čísel, smiešnomilostných dialógov, slovných klauniád a izolovaných mikrosekvencií neslovných etúd (v ktorých Decziho útočná hudba podkladá triešť mihotavých záberov), vytvára výrečne znervózňujúci pohyb Šlapetovej kamery, Brožkove útočné strihy a nekašírované dialógy s bohato odtieňovanou intonáciou reči. Svet Kalamity nemá horkokrvnosť toho v Panelstory - tu sú už skoro všetci "zabývaní vo svojom kupé", len Polívkov usmievavý hľadač cestuje v hlbokom zmysle tohto slova. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (221)
První hlavní role Bolka Polívky a jeho první spolupráce s Věrou Chytilovou pro mne znamená hrubě nedoceněný film. Překrásná atmosféra Jizerských hor a hlavně atmosféra nádraží tady dýchá každým pórem a pulsuje pod mistrovskou taktovkou Laca Décziho. Výkony herců tehdy ještě liberecké Ypsilonky jsou přímo excelentní a pohyblivou kameru Ivana Šlapety si děj přímo vyžaduje. Žádná velká moralita na které jsme u první dámy CS filmu zvyklí, ale bravurně sestříhaný obyčejný příběh mladého muže, který „ví co chce“. Tohle je pro mne Věra Chytilová a její nejlepší film. ()
Jak jsem na Chytilovou původně nadával, tak teď mě naopak velmi příjemně překvapuje. Kalamita je zajímavý a zábavný film ze železničářského prostředí (které mi je sympatické, už jenom těmi vlaky, nádražími a nádražkami - btw, jedna, která tam byla a jedli v ní, vypadala jako nádražka v Přerově), který je dost dobře zrežírovaný a díky tomu i skvěle funguje. Chytilové se tohle fakt povedlo, sice se "zklidnila" s kamerou, ale vůbec to nebylo na škodu. Dokonce to i fungovalo jako komedie (a to prosím pěkně od začátku do konce), dokonce jsem se u toho párkrát zasmál nahlas. Ve finále se z toho sice stane podobenství, ale ta komedie v tom je naštěstí pořád. A i tak, finále patřilo k nejlepším scénám filmu. Jako celek to na mě působí tak, že tu máme sled spolu navazujících scének, ale úplně ucelené to přesto nebylo. I tak se na to ale dá v pohodě dívat a Kalamitu můžu prohlásit za dobrý film. 4* ()
Slušná komedie s vynikající zimní atmosférou (nepamatuji si, kdy naposledy jsem viděl tak nádherný popis tohoto období), škoda, že přítomnost jinak bezchybného Bolka Polívky ubližuje filmu v tom, že jsem si i díky moravskému bardovi často vzpomněl na jeho životní roli v Dědictví, která je ale charakterem úplně odlišná než tahleta - Bohuš rozhodně nebýval takový nešika a smolař. Oproti pozdějšímu dílu Chytilové je navíc tento film odlišný v tom, že ta hořkost, propojená zde ruku v ruce s prim hrající komedií, je zde značně cítit. Ovšem když na to tak přijde, tak srovnání s Dědictvím je trochu mimo mísu, i když hlášky jako "Pivo podáváme jen k jídlu" vyvolávají vzpomínky (nadto si myslím, že ta věta tady není zrovna vtipná). Mimo vtipných scén je film zajímavý i jako ojedinělé setkání pánů Polívky a Svěráka, kteří představovali vždy odlišný typ herectví a humoru. Sice jsem už před filmem věděl, že Chytilová dokáže běžný život převést na plátno přijatelným způsobem, ale i tak té půldruhé hodiny nechci nějak litovat, už kvůli osobitému Polívkovi, který, jak vidno, se už v mládí jevil jako výrazná postava tuzemského herectví (a i dnes ze svého naturelu nic neztrácí). ()
Kalamita začíná jako ironická komedie, postupně se však přidává hořkost a konec se už nese skoro v psychologickém dramatu; každopádně celý film je prostoupen satirickým podtónem. Humor, přestože ho zde není zase tolik, nestojí na vtipných hláškách, ale až absurdních a přesto lehce uvěřitelných scénách (nejvíce mě stejně rozesmála návštěva na Informacích nebo také hned ta úvodní při objednávání pití). Na jedné straně stojí civilní a naivně idealistický Polívka, na druhé hlouček směšných postaviček s hezky pokřiveným náhledem na svět. Ten se ukáže v celé své kráse v závěru snímku, kdy všem těmto lidem, takřka bez špetky empatie, začnou šíleně téct nervy a jediný hlavní hrdina dokáže zůstat nad věcí a rozumně jednat. Tuto nenápadnou morální sondu oceňuju slušnými 4* a dost dobře nechápu, že se ke mně dostala až po tolika letech. ()
Věra Chytilová je žel mizerný psycholog. Klady filmu, jimiž je zajímavý scénář a také dojmem bezprostředního popisu působící obraz i zvuk zprostředkovaný pohyblivou ruční kamerou, dynamickým střihem, (patrně) kontaktním zvukem, žel zcela zazdívají ploché, nicneříkající, nechtěně trapné dialogy a takřka nulové postižení psychologie jednotlivých postav. Na plátně jsme většinu času nuceni sledovat spíše než věrohodně popsané figury jejich nepovedené karikatury, což výsledný dojem z filmu zcela neutralizuje... Bohužel, víc než tři hvězdičky si Kalamita jednoduše nezaslouží... ()
Galéria (11)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (24)
- V úvodní scéně, kdy Honza (Bolek Polívka) jede ve vlaku a nakukuje z chodbičky, ve směru do vagónu lze spatřit v odraze ve skle dveří ruku kameramana, držícího kameru. (ledofredo)
- Přestože je v závěrečných titulcích filmu uveden Jiří Pecha, ve filmu se neobjeví. Při schvalování filmu bylo vystřiženo okolo třiceti scén nebo situací a Pechova sedmiminutová role byla jednou z nich. Vystřižený materiál se nedochoval, poslední části filmového pásu byly vyhozeny počátkem 90.let při privatizaci Barrandova. (BoredSeal)
- Cenzoři nejprve udělali četné škrty ve scénáři, nicméně pak nebyli pokojeni ani s natočeným materiálem. Nelíbilo se jim, že voják hraje karty, místo toho, aby odhazoval sníh a provokovala je slova a slovní spojení jako "myslet", "perspektivy" nebo "jenom se nepředposrat". (Silencia90)
Reklama