Následník trůnu (S01E01)

Netflix fakt umí uplést z hovna bič. I ze zcela, pro mě nezáživného nebo cizího tématu, dokáže udělat dokument, který mě vtáhne a začne zajímat. Předpokládám, že v dalších dílech to opět dotáhne k dokonalosti. Tak jak dotahují k dokonalosti sprinteři svoje starty. Už nejde o učení se, jak běhat rychle. Už jde jen o dokonalý start. Je vždycky příjemné nakouknout pod pokličku a vidět věci z širší perspektivy. Moc mě nezaujala typická pyšná maminka, která je celá hrrr do vychvalování svého synka a povídání o jeho úžasnosti. Tohle mě nikdy moc nebralo. Tak snad se Netflix dalšímu sentimentu vyhne... (haha). Zpracování je opět bravurní. Hodí se mi k tomu toto video s vysvětlením, proč jsou sprinteři čím dál rychlejší. Nejvíc mě pobavila hláška manželky po neúspěšném běhu zlatého medailisty: „O nic nejde, zlato, poslední jsi přeci nebyl.“ (18.07.2024)

Nejsem někým, koho byste nazvali sportovním fanouškem, protože z kolektivních sportů sleduji s nadšením jen profesionální, patnáctkové ragby, ale pokud se na obrazovce objeví nějaké to atletické podujatie, většinou na ně mrknu jedním okem, abych po hodině zjistil, že jsem do něj totálně zažraný. Na oválech fandím Jamajce, protože neadoptuje zahraniční novoobčany, protože mi naprosto vyhovoval styl Usaina Bolta (v zaměstnání i mimo ně) a protože jsem si převelice oblíbil neonového diblíka Shelly- Ann Fraser- Pryce. Po úvodní epizodě nejsem tak úplně nadšený, jelikož jsem nepřišel na chuť Noahu Lylesovi, nepochopil jsem, proč mám obdivovat těhotenský test jeho matky, a protože se k mému velikému zklamání nezastavitelné lidské stroje mimo dráhu měnily před mýma očima v inteligencí nepříliš obdařené modelky. / Poučení: Nechceš-li přijít o iluze, nepátrej ve sportovním zákulisí. (02.07.2024)