Vyhnání z ráje

Neříkám, že bylo všechno špatný, jen že to bylo hrozně laciný. Laciný tolik, že by se dal za to koupit rohlík. Přitom nemohu popřít, že film měl drive, a závěr se dvěma mrtvolami se zdařil.  - Nahé opice, Desmond Morris to myslel vážně a doslovně. I já odmítám brát viděné jako alogerii, čehokoli. - Dávám vyšší hodnocení, než jsem zamýšlel (průměr), jelikož  hamletovská otázka, která tu má aktuální podobu: dívat se na film nebo jít vyhazovat sníh, se rozřešila ve prospěch filmu. (21.12.2022)

Já tak nějak chápu, co Chytilová chtěla říct. Je to vlastně podobenství o podstatě člověka a o tom, že jsme se od opic moc nevyvinuli a ani neposunuli. A do 45.minuty to funguje ještě docela dobře, je to chytře vedené, se spousty symboly (někdy teda až zbytečně doslovnými) a zajímavými myšlenkami, ale od 45.minuty to jde pomalu do háje, symbolů a myšlenek rapidně ubude, celé se to zabrzdí a takhle to trvá a strašně nudně plyne až do závěrečné scény, která to naštěstí trošku vytáhne nahoru, ale to nic, co bylo předtím, nezachrání. Přitom ten námět byl hodně zajímavý a ze začátku to ještě Chytilová (i když... kdoví, kde se na tom podílela spíš ona a kdy spíš Bolek) dobře vedla, ale pak se to celé rozpadlo jak domeček z karet. Je to škoda, jelikož jinak by se jednalo o jeden z nejzajímavějších (i když je vizuálně (záměrně) odpudivý) českých filmů po roce 2000, ale takhle to vyšumělo do ztracena. Ne úplně, něco tam je, ale i tak. 22% si to podle mě sice nezaslouží ani náhodou, stejně jako umístění v černých číslech, ale nevidím důvod nadhodnocovat, takže zůstanu u lepších 2*. (05.07.2020)

IIuze, se kterými vstupovala naše země do posledního desetiletí XX. století, byly až dětinské. Ze sloganů touhy se poměrně rychle stal ring, v němž rozhodčí měl jedinou povinnost: sankcionovat výběrově založené porušování pravidel a bránit jejich následným trestáním. Z počátečních řečí o potřebě hlubokých myšlenek se postupně vyvíjela stále hořčí a hlubší deziluze, proslulá havlovská "blbá nálada". Z tohoto pohledu lze VYHNÁNÍ Z RÁJE chápat jako alegorii, skutečné zobrazení skutečné odvrácené tváře našich dnů. Natáčení ambiciózně pojatého klubového filmu, který je tak trochu teatrum mundi této země, plně zrcadlí zhnusení asi nejen své autorky a obou scénáristů. Passolini, jehož kritika hnusu postupně přerostla v uhranutí zrůdnostmi a chorobností, je asi to jméno, které vytane na mysli při sledování VYHNÁNÍ. Zdá-li se někomu, že hovadné zobrazení natáčení hovadného filmu je mrhaní penězi producentů i časem filmového diváka, je nutno upozornit na seriálovou "špagetovou" úlitbu nejrůznějších ULIC, ORDINACÍ V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ či reality show. Zobrazení a postižení hodnotové i idské bezvýchodnosti doby - pokud to byl skutečný Chytilové záměr - vlastně ani nevyžadovalo plnohodnotné herectví; protagonisté filmu se se svými kreacemi nejlépe vyrovnali záměrně topornými výkony, v nichž jim namnoze stačilo hrát sebe samy. Nad rámec takto pojatého kopíráku určitě dosáhli alespoň někteří z nich (Polívka, Steindler, Poullainová, Pitínský hrající sebe sama). Rozporuplné přijetí filmu za těchto okolností nemůže překvapit. Stejně tak je pravdou, že se ve VYHNÁNÍ dosaženou úrovní Chytilová svým zralým dílům sedmdesátých a osmdesátých let (KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM, PANELSTORY) v nejlepším případě jen přiblížila. Jako kdyby i tato autorská režisérka propadla chmurám a obavám naší doby natolik, že jimi i jí byla pohlcena a jen příležitostně v případě zvláště hlubokého místa (platí to o pasážích s klasickou hudbu) tento urputně až umanutě hájený prostor znovu a znovu klopotně dobývá s velmi proměnlivým zdarem. Snad právě proto pohled Chytilové proniká za kulisy do zákulisí, do prostředí, v němž pozlátko neobyčejně rychle opadává, a pod vznosnou klenbou za několika dveřmi zavřených prostor prolíná skutečné poznání. Poznání drsného primitivismu, neurčité směsi současné touhy po kasovním zisku i hlubokých myšlenkách v módně "adrenalínovém" balení. V tomto ohledu dílo, které při prvoplánovém sledování spíše odpuzuje svým vnějškovým diletantismem, ale při bedlivějším sledování naznačuje poměrně jednoznačně svou skutečnou, právě popsanou ambici, dosahuje zřetelně výš než většina české filmové polistopadové produkce. (09.03.2009)

Nechápu tak příkré odsouzení filmu. Mám rád Věru Chytilovou, která, přestože mě někdy dokáže svými názory rozčílit, jako snad jediná u nás ještě umí provokovat (jak filmy, tak těmi názory) a Vyhnání z ráje se mi líbilo, možná proto, že jsem byl ze všech stran varován, co mě čeká za hrůzu. Mě nakonec vadila jen dvouhodinová stopáž a podivný závěr. Jinak to beru jako originální uměleckou výpověď, která mi přišla chytrá i vtipná a nemám s ní problém. Myslím, že časem bude film doceněn. (04.11.2009)

Nemyslím si, že Vyhnání z ráje je nějak katastrofální dílo, spíš prostě v tom nikdo nechce nic hledat. Režisérka obsadila povětšinou normální lidi, na které už stahovači silikonového porna z internetu nejsou zvyklí a servíruje nahotu asi jako čerstvý vzduch, takže vám je po chvilce fuk, čí vidíte koule nebo prsa (takže šmíráci se naštvou a budou hodnotit jako odpad). Problém vidím ve zbytečně dlouhé stopáží, poněkud volnější koncepci, prostě režisér Polívka točí uměleckou kravinu, u které ani sám neví, co chtěl říct a řadový divák má to samé mínění o tomhle filmu. Jasně, prvky Chytilové z toho srší, její humor, provokace společenských témat, smysl pro absurdní dialogy a situace nebo cit pro neznámé tváře, ale na tu stopáž je toho málo a skoro tomu chybí nějaký nosnější příběh nebo kostra. Hodně toho zachrání Polívka. Na tři hvězdičky zvyšuju právě kvůli své úchylce na Chytilovou. Diváci plytkých filmů Hřebejka tenhle film budou nenávidět, ale umístění v nejhorších filmech? To mi přijde zase jako nějaká davová hysterie. (18.02.2010)