Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem

Tak tady se přiznám, že jsem byl připraven na nejhorší. O Daft Punk jsem v životě neslyšel a japonské čmáranice nemám vůbec rád, nejedná-li se o čmáranice pro dospělé, takové mi nevadí. Mile mě překvapilo, že hudba mi vůbec nevadila, ba naopak se mi některé skladby velice zamlouvaly, a dokonce jsem si uvědomil, že mnoho z nich neslyším poprvé. Horší to bylo s hranou částí. Ta, podle očekávání, stála za hovno. Příběh byl hrozně ubohý a strašně nudný. Myslím, že mohl oslovit snad jen bezvýhradní fanoušky. Ani tu hodinku jsem neudržel oči a pár minut před koncem jsem si musel dát vynucenou spací desetiminutovku. Celkově bych hudbu označil i jako "super". Bohužel, tyhle čmáranice jsem nikdy neměl rád. Nejvíce mi na nich vadí obrovské časové rozestupy jednotlivých obrázků. Absolutně to nepůsobí na moje citlivá očička souvisle. Obraz je trhaný a koukání nepříjemné. Hodně nesnáším třeba, když některá postava pseudo běží. To je úplně hodno odvrácení zraku. Celkově to na nějakou tu hvězdičku vidím, protože, naposledy se zmiňuji, hudba je vážně dobrá, přestože to není ani omylem můj styl. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. (02.09.2015)

Naprosto fantastických 68 minut! Když jsem poprvé viděla klipy ke skladbám jako Harder, Better, Faster, Stronger nebo k One More Time, něco mi už tehdy říkalo, že jsou součástí něčeho většího, že nejsou k těm fantastickým skladbám vytvořeny jen tak. To se mi potvrdilo ve chvíli, kdy jsem na tenhle film narazila ve filmografii Daft Punk zde na ČSFD. Řekla jsem si, že se na něj někdy musím podívat na celý. Zlobím se na sebe, že jsem se k tomu dokopávala tuším několik let, protože jde o jeden z nejlepších a nejzajímavějších filmových počinů, které jsem dosud měla možnost vidět. Příběh The Crescendolls, nejlepší vesmírné kapely, je opravdu nádherný a dojemný, jak je uvedeno v jednom ze zdejších obsahů, pro jednou to není jen laciné lákadlo. Okamžitě jsem si jej zamilovala, dlouho mě žádný tak neuchvátil a nezasáhl. Co je nejlepší a nejvíce na něm obdivuji, je to, že je mistrně vyprávěný beze slov (tím myslím, že postavy nepromluví, ne text ve skladbách) jen prostřednictvím krásné animace a geniální hudby od mé nejoblíbenější kapely vůbec. I beze slov jsem se sžila s postavami a fandila jim. A díky hudbě cítila emoce, spoustu emocí... Navíc tu Daft Punk mají velmi zábavné cameo. Trochu škoda, že se Interstelle 5555 (podle počtu zdejších hodnocení) nedostalo tolik pozornosti, kolik by si zasloužila, mimo jiné i kvůli zjevným narážkám na hudební průmysl, ty snad pochopí každý. Výborná záležitost nejen pro fanoušky Daft Punku - pokud vám nevadí houseová nebo elektronická hudba a dokážete překousnout anime, vřele doporučuji zhlédnout. P.S.: Sledujte třeba na Dailymotion - na YouTube není Interstella 5555 celá ani jako seznam všech klipů se skladbami, některé klipy nejsou v Česku dostupné. 10/10 (17.06.2018)

Legendární elektronické duo Daft Punk je jedna z mých absolutně největších srdcovek, která mě provází už od mého dospívajícího dětství: Discovery bylo první hudební CD, které jsem si kdy koupil. Téměř dokonalosti toto dílo dosáhlo tím, že si hudebnící napsali svůj vlastní filmový příběh a nechali si ho zanimovat jako videoklipy ke všem songům na tomto albu. I když tuto hudbu bych mohl poslouchat na nekončném repeatu až do mé smrti, tak při prvním shlédnutí jsem nebyl opojen kvůli tehdejšímu nezájmu k japonskému výtvarnému stylu. Až nyní si uvědomuji, že toto spojení a jeho výborné provedení je úkaz, který v rámci originality nemá obdoby a měl by se vyvažovat zlatem. Co se týče němých kinematografických projektů, tak vůbec stojí na mém osobním pomyslném vrcholu. Lehce subjektivních 5*. (09.10.2017)

"Music's got me feeling so free" aneb jeden dlouhej pseudo-artovej animovanej videoklip ke kultovnímu albu Discovery (nebo chcete-li audiovizuální personifikace oněch ikonických songů) od legendárního francouzského dua Daft Punk, nejikoničtější dvojky od dob Evy a Vaška. Nejde však o obyčejný konvenční videoklip, ale plnohodnotný diskotékový intergalaktický dobrodružství, které vypráví o mimozemské kapele Crescendolls, a které je jakousi pohádkovou alegorií o korporativismu/exploataci hudebního průmyslu. Takže sledovat tenhle imaginativní barvičkovitý spektákl na drogách (ať už trávě či LSD) je prostě povinnost – což ostatně i platí o kvalitním ozvučení (mít naplno ohulený repráky však bohatě stačí). Verdikt? Neskutečně zábavná meta-žánrová oslava electro-funkové muziky, tance a tvůrčí svobody, kterou jakožto muž kultury a fanoušek těchto dvou galských robotů nemohu hodnotit jinak než 5555 kosmickými muzikanty z 5555. TOTÁLNÍ BANGER...... Viva la Daft Punk! 💙 (24.06.2020)

Dětsky nostalgické retro ani ne tak pro diváky jako pro Daft Punk, kteří si projektem splnili sen spolupráce s tvůrci anime seriálů, na nichž vyrůstali. V porovnání s festivalově subverzivní iniciací Electroma a audio-vizuální symbiózou Tron: Legacy je Interstella prostě jen nezávazný chillout on the dancefloor. - Více euforický pohled v letité recenzi na Manga.cz. (30.05.2011)