Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti

Velice pěkný dokument o jednom velkém člověku a "jeho dětech"! Přitom jsme se o tomto příběhu ani nemuseli dozvědět, kdyby Nickova manželka nenašla při úklidu na půdě jeho scrapbook. V závěru, při záběrech z reality show To je život, mi vždycky zvlhnou oči při tom, jak zachráněné děti vstávají. (27.05.2011)

Celou dobu to byla špičková reportáž o skromném člověku, který na světě udělal víc dobrého než sto jiných lidí dohromady. Posledních pár minut je ale jednou z nejdojemnějších věcí, jaké jsem kdy viděl a vůbec se nestydím za to, že jsem je obrečel. I teď, když zpětně píšu komentář, se mi hrnou slzy do očí. 100% (12.07.2017)

Zajímavý dokument o skvělým Nicholasi Wintonovi. Jeho nadcházející dokument Nickyho rodina mě baví víc, asi tím, že je novější a je tam více jiných záběru, je dokument delší a připomíná spíše životopisný film. Zde ale také hodně věcí funguje. I nostalgie na konci, kdy vstávají stárnoucí lidé, které Nicholas zachránil. 78% = **** (23.01.2013)

Pod pojmem dokument jsem si vždycky představoval snímek, který podává pokud možno naprosto objektivní zprávu nebo svědectví, přičemž se nesnaží hrát na emoční strunu člověka, aby zvýšil subjektivně kvalitu samotného dokumentu - jak způsobem podání, tak i citovou hudbou užitou na vhodných místech - ve filmovém trháku určitě na patřičných, ale v dokumentu...? Samozřejmě si musíme také upřímě říci, že by snad jen naprostý filmařský antitalent dokázal natočit dokument s takovým silným a dojemným námětem tak, že by z toho vyšlo něco nehodné ani hodnocení. Neříkám, že se mi dokumet nelíbil, to ani náhodou - scéna shledání sira Wintona s jeho "dětmi" je skutečně velmi silná, ale jako celek dokument ani zdaleka nedosahuje mých (možná přemrštěných?) očekávání. Více jak 4* dát nemohu, nadruhou stranu nedám ani méně. (25.11.2008)

Moc rád bych dal víc, už jenom kvůli tomu, že po filmu následovala skvělá beseda s někým, kdo se na všech filmech Mateje Mináče podílel, ale ne, tady hodnotím dokument, besedu k tomu jen tak nedostanete... Ze začátku je z toho cítit taková zajímavá retro atmosféra, bohužel, po čase kamsi vyprchá a dokument začne chvilku nudit. Pak se to tedy zase naštěstí rozjede. Co mě zaráží nejvíc je ten fakt, že tady všichni píšou o hrozně emotivním zážitku, všichni u toho prý brečeli... Podle mě - někteří odpusťte mi - to bylo spíš ještě slaboučké a šlo z toho udělat emotivnější zážitek. Třeba část o přepravě dětí byla podle mě natočená více optimisticky. Nějaká zmínka o pocitech dětí při přepravě tu bohužel není, a ta by mě právě zajímala, jelikož být jedním z Wintonových dětí, asi bych si už třeba v šesti letech uvědomil, že se blíží něco zlého a že svoji rodinu možná nikdy neuvidím... Nějaký emotivnější zážitek se konal dvakrát - při scéně z BBC, která je snad všem známá a pak i vyprávění starého člověka, který povídal o návratu z Británie a o tom, že všichni, které znal, jsou mrtví. Tohle byla nejemotivnější scéna snad z celého filmu, jenže pak nám po ní začne hrát Don´t Worry Be Happy a všechno smutné kouzlo předešlé scény bylo rázem pryč. Někdo by to ocenil, mě to vadilo. Asi takhle bych to shrnul. Ale Nicholase Wintona bych rád poznal osobně. 3* (13.02.2018)