Záhada modrého pokoje

Ano, pokud se to tak dá označit tak se skutečně jednalo o první českou zvukovou detektivku, pokud se to takto dá označit, její premiéra se uskutečnila už v roce 1933 přesně 3. 2 .1933 a o kousíček tak předběhla jinou detektivku a sice před týdnem vysílanou Vraždu v Ostrovní ulici, která ji měla až 24. 3.1933. Srovnat tyto dvě, tak tato měla určitě nesrovnatelně vyváženější a možná i lepší herecké obsazení a netěžila jen s jednoho výborného výkonu Jindřicha Plachty jako v prvním případě. Zde byli dobří téměř všichni ať už se jednalo o hrabě Hellforda (Karel Hašler) nebo po duo mladých herců Svobody a Novotného. Záhadná Smolíkova postava byla také zajímavá, rovněž jako tichý a večně komandující komorník Fr. Kováříka. Hašlerův scénář byl zajímavý a románová předloha původně z německého filmu od Ericha Engelse "Geheimnis des blauen Zimmers" rovněž. Reálie po vzoru starých klasických anglických detektivek-také pěkné, a film byl i značně napínavý a sám o sobě záhadně-tajemný až do poslední chvíle. První Cikánův počin do velkého filmařského světa, a tak si myslím že docela neprávem opomíjený. Určitě se jednalo do té doby o nezvyklou produkci, a snímek určitě stojí za shlédnutí a to hned z několika různých důvodů, třeba kvůli exteriérům, které se natáčely na hradě Nový Stránov. 2,5/5*. (06.09.2007)

Že je příběh takový očividný brak, mi nevadilo. Mnohem horší však bylo, že z něj scénář udělal hloupý brak. Postavy se nechovají příliš logicky a ačkoliv hlavní záhada je na konci jakžtakž vyřešena, zůstává řada dalších otazníků, které už ovšem nezajímají nikoho kromě diváka, jenž přijde zkrátka. V jakékoliv lepší detektivce by se například přišlo na kloub i tomu, co se na zámku dělo před dvaceti lety. Tady ne. Co se týče obsazení, vyloženě mě zklamal uřvaný Bedřich Vrbský v roli policejního komisaře - nechápu, kdo proboha dopustil, aby mu Jaroslav Marvan hrál jen jakéhosi bezejmenného podržtašku. (20.03.2016)

Česká adaptace jedné z prvních zvukových německých detektivek (Erich Engels) je typickým odrazem doby, v níž podobné filmy vznikaly. Lze sice s povděkem kvitovat nefalšovaný pokus o hororovou atmosféru, ale v ději se postupně vynořuje tolik chyb a nejasností, že jakékoli napětí je rázem pryč. Navíc valná většina herců příšerně přehrává, Šejbalová se leká, Svoboda koulí očima, Hašler je spíš k politování... Nemalou zásluhu na tom, že film alespoň skvěle vypadá, má Jan Stallich, tehdy už kameraman světové úrovně. Snaha byla, ale zlaté časy českých krimi filmů mají teprve přijít. (04.10.2008)

Tenhle film miluju! Už ten začátek, kdy hrdinové mluví o "roztříštěných" mrtvolách svých blízkých a přitom deklamují jak na školní besídce, mě dostal do křečí. A pak ty hlášky, když započne tajemné dění v modrém pokoji: "Nic mimořádného se nestalo. Třeba jen otevřel okno, vychýlil se a..." Vychýlil se! Ha ha. Přestože se tu znatelně ztrácejí lidi, zbývající jsou pořád v pohodě, až na Irenu, která sem tam decentně vyjekne, třeba když na ni někdo skočí na chodbě. V druhé polovině už jsem se tolik nesmála. Jednak jsem byla celá rozbolavělá, ale taky se ukázalo, že zápletka vlastně není vůbec hloupá! Během svižného výslechu padají slušné perly, ten vyšetřovatel je borec. František Kovářík jako komorník se projevuje velmi stroze, ale u něj to bohatě stačí. Nejvíc mě upoutal pohled Miroslava Svobody. Škoda, že se u nás tehdy netočily horrory. Tenhle herec by určitě nouzí o role netrpěl. A pak tu máme roztomilou melodii Po tobě toužím a nejotisklejší otisky prstů, jaké jsem kdy viděla. Jedním slovem SKVOST. (09.09.2007)

Ó, jaké zpestření po romantických veselohrách té doby! Modrý pokoj na zámku nese prokletí, tři lidé tam krátce po sobě vždy po jedné hodině v noci přišli o život. Po dvaceti letech, když tam skupinka přátel slaví narozeniny jedné slečny, se připomene stará historie a tři mladíci (nevím jakého jiného výrazu použít) se vyhecují, že tam postupně stráví noc. Jak to může dopadnout? Pro milovníky detektivek je toto povinnost, protože vedení výslechu je tak originální, až se člověk ohýbá smíchy. Přiznali byste se, že jste něco viděli, když jsou v místnosti přítomni všichni ostatní? Přestože je stopáž neuvěřitelně krátká- člověk je očima málem popohání, protože si je vědom, že za 10 minut už bude konec; je ve snímku vše, žádné cavyky s rozuzlením příběhu se nedělají. (30.12.2011)