Utajený

Ikona současného francouzského filmu Daniel Auteuil rozehrává společně s formálně působivým Michaelem Hanekem jímavou hru na nervy jedné středostavovské rodině. Haneke minimalistickými prvky narušuje bezpečnou ulitu na první pohled šťastného manželství, libuje si v nedořečeném a v dlouhých, frustrujících záběrech, jejichž pomalé tempo naruší šokující sebevražda. Komorní ladění snímku pak dává vyniknout hereckým výkonům, a to vedle Juliette Binoche pak zejména v případě brilantního Auteuila!! (29.01.2007)

Not for me. Haneke asi nebude má parketa. Na můj vkus je to celé až moc civilní a všední, celé natočeno snad jen v bytě a ty dlouhé statické záběry mě vyloženě sraly, protože jsem se vždy lekl, že se mi seknul film, nebo dal omylem pauzu. Má to hodně pomalý tempo, nic moc extra zajímavého se tam bohužel celé dvě hodiny neděje, napětí vůbec, pointa nejednoznačná a ta vychvalovaná "šokující" scéna mi přišla být spíš komická. Hodně light psychickéj terror, kde jsem bojoval s tím ať neusnu. Dokonce jsem si při sledování vzpomněl na tu hrůzu Anatomii pádu, která je podobně civilně natočená a získává stejný evropský ceny, tak ať si to ti Nerdi užijou. 4/10. (12.03.2024)

Prvá polovica filmu naozaj pripomínala obal a jeho pútacie slogany. Toľko napätia, že by z neho vystačili dva horrory. Potom sa ale do deja primiešala mierne nehodiaca sa časť rodinnej drámy a dojem sa skazil aj pomerne smiešny, neopísateľný koniec, ktorý by akoby sám ani nebol. Márne som čakal, či niečo nebude ešte po titulkoch. Možno mierne preháňam, no bezprostredne po filme je pocit takýto. Ale ešte nesmiem zabudnúť na bezchybnú prácu réžie a kameramana, ktorého úderná, občas napätie stupňujúca statická kamera spravila z filmu viac. 80%. (29.07.2007)

Podnětná intošina na jedno podívaná. Ne tolik "user friendly", místy až příliš neatraktivní a vlekoucí se, přesto cenná na zhlídnutí. Zajímavý (i když nekonkrétní a těžko shrnutelný) politický kontext se protíná s nezvykle řešeným komorním thrillerem s puntičkářskou psychologizací Auteuilovy postavy. 67%. (10.02.2006)

Michael Haneke na sebe upozornil několika dobrými filmy. A tak napadlo Francouze aby pozvedl jejich pokleslou filmovou školu. Kde jsou ty časy, kdy Francie točila dobré filmy, tak dobré, že byly vyhledávané a bavili i poučovali. Francouzská kinematografie ale už dávno je vzadu, a stačí užít slov A.Delona: "Jsem rád, že jsem zažil dobu, kdy mě a lidi kolem filmování bavilo, zatímco dneska už to beru, že film je." K podstatě tématu tohoto filmu: proč by se měl někdo třást strachy, že o něm někdo něco ví? A ten co něco ví, tak není určitě tak důsledný, aby toho věděl hodně, protože jeden čloěvk se o druhého zajímá tak málo, že většina lidí nezná ani sebe samé. A když je většina lidí tak líná poznat sám sebe v různých možnostech, které život poskytuje, nabízí, tak proto raději jen koukají na špatné filmy. Tenhle se dá ale jednou vidět. Někdo to zvládne i víckrát, protože nemá paměť, takže zase to vidí po čase jako novinku. A někteří filmaři a televizní pracovníci to ví, a tak toho využívají... (10.04.2011)