Millerova križovatka

Bratři Coenové se vrhli i na drsnou školu americké detektivky a to tak, že velice zdařile. V atmosféře románů Dashiela Hammetta se jim podařilo prosadit i jejich svérázný humor a není nouze ani o svérázné figurky. Gabriel Byrne v roli sympatického loosera či Jon Polito coby ukrmený boss excelují, ovšem John Turturro v roli slizkého bezpáteřáka Bernieho mne naprosto ohromil. Naproti tomu představitelka Verny je nevýrazná až běda a Albert Finney má bohužel málo prostoru. Scéna, kdy kosí nepřátelské gangstery samopalem za zvuků balady Danny Boy je geniální - zbytek filmu je (bohužel jen) velmi dobrou gangsterkou. 75%. (25.02.2012)

Zajímavý gangsterský snímek, trošku tady Coenovi cítit jsou. Největší zmrd ve filmu je John Turturro. Naopak asi nejvíce úderů inkasuje Gabriel Byrne. Celý film jej někdo mlátí až je mi ho někdy líto. Gangsterka je to slušná, ale například Road to Perdition je určitě záživnější. Na to je tempo Millerovy křižovatky příliš pomalé. 80% (29.10.2008)

Coenovic odpověď na mob movies se nese v duchu jemné nadsázky, pekelného slangu, vtipných citací, výstřední akce a precizní studie hlavní postavy: antihrdiny a losera, který ale dokáže ze své nevýhody udělat přednost a geniálně manipulovat s hlavními hráči v prohibičním ringu. Gabriel Byrne předvádí mistrovskou kreaci, ve které se noirová žoviálnost mísí s temnotou mysli zločince. Panoptikum postav tradičně oslňuje barvami, dikcí i zapamatovatelnými ksichty. Je v tom kus parodie, kus ironie a kus osudovosti. Ústřední hudební motiv shrnuje vše podstatné. Miller´s Crossing je precizní snímek, dokonale promyšlený a vygradovaný ve velkém stylu. (17.02.2009)

„Up is down, black is white.“ Zhruba po deseti letech jsem si znovu střihnul nikam nespěchající gangsterský klenot bratří Coenů, opírající se o velmi chytrý scénář a originálně vzdávající hold literárnímu směru Hard-Boiled School Dashiella Hammetta, jehož romány Rudá žeň a Skleněný klíč z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století je Millerova křižovatka inspirována. Coenové přispěli svým nezaměnitelným rukopisem jako stvořeným pro žánr noir a navíc se mohli tradičně spolehnout na bezchybné výkony celého hereckého ansámblu. Boxovací pytel Byrne, stojící jako dopravní policajt ve středu Miller´s Crossing a manipulující dopravou všemi směry, Femme Fatale Harden, přesouvající sexuálními dovednostmi gangsterům mozky do jiných částí těla a hlavně naivní irské kápo Albert Finney, řádící s Thompsonem o bezedném zásobníku jako John Matrix. Mezi zajímavostí patří bezesporu to, že pro roli Eddieho Dána byl původně zamýšlen Peter Stormare (postava by se pochopitelně jmenovala The Swede), či pár vteřin trvající štěk Sama Raimiho (policejní pistolník před Sons of Erin Club). Vždycky se snažím vložit citát z filmu, který by nejlépe charakterizoval jeho podstatu, či můj vztah k němu, ale dnes bude ten význam přesně opačný: „If I never see him again, it would be soon enough..“ (28.07.2009)

Z tohoto filmu mám poněkud rozporuplné pocity. Pro filmy o prohibici v USA mám lehkou slabost. Představený scénář tohoto filmu nebyl rozhodně vůbec špatný. Bohužel mi ovšem přišel až příliš vykonstruovaný. Největší problém jsem měl rozhodně s tím, že mafiánští bossové byli až příliš velcí důvěřiví šulínci, zatímco obyčejní poskoci zde byli prezentováni jako ti vůbec nejgeniálnější tvorové ve vesmíru. Při takovém rozdílu sociální inteligence se mi zdá maximálně nepravděpodobné rozložení sil, které nám snímek představil. Spíše se jen bratři Coenovi zoufale pokusili tímto způsobem vytvořit snímek, který by byl co možná nejvíce divácky atraktivní. Potěšilo mě na Coenovské poměry nadstandardně mnoho akce, velice sympatické postavy a nesmírně příjemný a zajímavý soundtrack. Z mé odborné strany pálím lepší tři kousky. (21.07.2018)