Rocky V

Pátý díl se už nese zcela na béčkové vlně a to ve všem. Ve scénáři, hercích, provedení. Rocky, muž, který měl slávu a vybojoval ty největší zápasy v ringu, bojuje finální zápas se sráčem (no, né ta docela, ale oproti němu jo) na ulici. Tak někdy končí legendy. Tři hvězdičky díky nostalgii, protože i když tento díl někdy pomlouvám, dívám se na něj a bavím se. (21.08.2006)

Po osmdesátkově epické čtyřce se bitvou století působila komorní pětka vracející se k sedmdesátkovým kořenům rozpačitě. Ale s odstupem ji hodnotím jako moc fajn uzavření série (po kterém jsme dostali ještě fajnový epilog). Sly se tu vyrovnává se svým celoživotním strachem z pádu z hvězdných výšin zpátky na dno a celý ten hořkosladký návrat na začátek, druhou šanci i zklamání se v trénování nového boxera, krizi se synem i závěrečný pouliční souboj bez rukavic, to vše Sly vymyslel pěkně. Stejně jako poslední scénu filmu, v níž Rocky symbolicky zjišťuje, že schody po kterých v rámci tréninků vždycky běhal vedou k muzeu umění. V kinech ale film propadl, což spolu se slabým ohlasem třetího Ramba přimělo Slye nechat obě postavy dalších 15 let spát. (31.07.2005)

Tenhle Rocky se mi líbil asi nejvíc ze všech. Hlavně proto, že tu nejsou žádný přehnaný souboje, ve kterých by oba dva umřeli už po pěti minutách. Myslím, že tenhle je ze všech nejpromakanější. Nejkomornější. Žádnej akčňák a mlácení hlava nehlava. Sice je to tu trochu překombinovaný co se týká Rockyho pádu až na dno, a co si budeme říkat, pět kino-filmů s jednou hlavní postavou a jednou zápletkou je dost, ale pro mě to má svý velký kouzlo. Jak už jsem řekl, tenhle je podle mě nejlepší. A kdyby byl natočen jako první, souhlasilo by se mnou mnohem víc lidí. (31.01.2006)

Trio Avildsen-Conti-Stallone nezklamalo, tušila jsem to. Tento díl je snad nejemotivnější, nejlidštější, nejopravdovější ze všech, vidím ho jako jasnou sebereflexi Rockyho i Slyova soukromí. Děj krásně pomalu plynul, citlivá kamera snímala každý detail, scénář obsahoval všeho tak akorát - emocí, vzpomínek, bitek. Nikde jinde jsem necítila tolik rodinné pospolitosti, tolik opory a vzájemné lásky. Čeho tu nejvíc přebývalo a mě to naopak vůbec nevadilo, byly životní moudra, morální poslání, obrovský nadhled a vnitřní disciplína: "Je to jako když ty se každý den něco nového naučíš a já něco zapomenu."☺Krásné, nadčasové, obecně navěky platné. Když mi netypický závěr napumpoval čerstvou krev do žil a novou pozitivní energii, jako bych si i já prožila jednu velkou vzácnou výhru. Přesně tak vypadá v praxi znovupostavení na nohy. (30.07.2012)

"Jediný rozdiel medzi zbabelcom a hrdinom je v tom, že hrdina si pre tú ranu dôjde." Návrat k atmosfére prvej časti, čo ale divákov (prekvapivo?) príliš nezaujímalo. Séria Rocky, to nie je len výstižná ukážka 80. rokov v americkej kinematografii, ale aj exkluzívna ukážka toho, ako si žil Sylvester Stallone: od zadumaných a skromných prvých dielov, sa čoraz smelšie preboxoval do namyslených a zbytočne mamonárskych epizód, kde išlo už len o scény z ringu a nerealistických, "komiksových" súperov (Mr. T, Hulk Hogan, Dolph Lundgren). V nenávidenom Rockym 5 sa herec i jeho hrdina (a vlastne i režisér Avildsen, ktorý mal po skvelej jednotke robiť aj dvojku, ale nakoniec sa k sérii vrátil až práve v päťke) pokorne vracajú na začiatok. Znova sú odpísaní, znova od nich nikto nič nečaká, znova nosia klobúk, znova je všetko smutné a špinavé. Nie je to najlepší diel ságy, ale patrím k tým, ktorí v nej vyhľadávajú skôr tie melancholickejšie (originál, dvojka, šestka) než akčnejšie časti (trojka, štvorka). Diváci na začiatku 9O. rokov stále frčali na nenáročných akčných jazdách, takže ich radikálna zmena štýlu (či skôr návrat ku koreňom) neoslovil, i tak ale snímka, o ktorej sa sem-tam zvykne hovoriť ako o prepadáku, v skutočnosti celosvetovo trhla temer 12O miliónov dolárov, čo pri rozpočte 42 naozaj nie je zlý kontumačný výsledok. Sly do scenára o.i. zakomponoval dosť zo seba resp. zo vzťahu k svojmu synovi Sageovi, ktorý žiaľ napokon predčasne zomrel vo veľmi mladom veku. (02.12.2007)