Waterloo

Na konci 36 týždňa roku 2014 som si povedal s bratom,že sa podujmeme na Bondarčukovu VOJNA a MIER,začali sme v sobotu,po každom dni sme včera ukončili pozeranie kolosálneho projektu,ale 37 týždeň pokračujeme a vidím,že pán režisér má WATERLOO s dvojicou hlavných predstaviteľov ROD STEIGER a CHRIS PLUMMER,čo ako dnes viem,film sa stretol s nepochopením,a tak v kinách prepadol,čo skomplikovalo cestu STANLEYMU KUBRICKOVI,pre ktorého nastal zlom v tom,že mu zarazili projekt o Napoleonovi,ktorý mal rozpracovaný... Nevadí,producent renomovaného mena Dino De Lautentiis určite videl a zatúžil pracovať so Sergejom a vytvoriť historický film,ktorý by sa niečím zapísal do kinematografie... Myslím,že zapísaný je i napriek tomu,že v kinách neobstál,lebo vidím klasické trademarky režiséra,ktorého extrémne baví nakrúcať ťažké scény zaplnené polia komparzistami,kde si Dino povie:„Zaobstarám mu,čo najviac komparzistov,aj keď viem,že stotisíc ich nebude,moje meno znamená niečo veľké,gigantické,dinosaurie,tak anglicky debut Sergeja Bondarčuka sa musí niesť v takomto duchu,samozrejme aj tlmočníci musia byť k dispozícii...” Prechádzam k hercom,ROD STEIGER zahviezdil v 5 oscarovom IN THE HEAT OF THE NIGHT,výnimočný výkon kvalitného herca,ktorý bez problémov sekundoval černošskému borcovi Sidneymu Poitierovi,ale videl som ho aj v iných snímkoch,napríklad ON THE WATERFRONT,ktorý patrí medzi moje TOP filmy,tam si zahral brata hlavného hrdinu,jeho Napoleon je pán Európy,ale záverečná bitka bude doterajšou rekapituláciou za všetkými bitkami a vlastne aj jeho poslednou...Ako BONAPARTE mu nie je fyzicky podobný,možno výškovo,ale nasadenie,ktoré tomu dáva,ma nechávalo zabudnúť,aby som sa zbytočne nesústredil na tieto detaily... CHRISTOPHER PLUMMER,taktiež nie je zelenáč,zahral si v 5 oscarovom SOUND OF MUSIC,ktorého postava vojvoda z Wellingtonu,ktorý 18. júna 1815 porazil Napoleona v bitke pri Waterloo,a tým ukončil jeho doterajšiu kariéru,keď dominoval... Výkony oboch sú dostatočne uveriteľné,kde BONY je skôr vážny ako vtipný a u Wellingtona je to naopak,ale ja osobne vyzdvihujem výkon Roda Steigera,z ktorého kamera nespustí oči. Orson Welles tu má cameo ako zvrhnutý kráľ Ľudovít XVIII.,ktorého šikanoval práve Bonaparte,inak je to film najmä o hercoch,ktorých uvádzam vyššie. Dôležitá je HUDBA NINA ROTY,kamera a výprava a bitka má taký šmrnc ako bitky vo Vojne a Mier,tak Dino si zaumienil,čo chcel,excelentný historický film,u ktorého až čas preveril,aká sa v ňom skrýva kvalita a nadšenie. Bondarčuk je až chorobne závislý v monumentálnych scénach,kde sa bijú tisíce a tisíce vojakov,pričom spomeniem si na predchádzajúci KOLOS a povestné klasické trademarky... (10.09.2014)

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)

Môže si hovoriť kto chce čo chce, ale o Napoleonovi Bonaparte sa dodnes vyučuje na vojenských školách. Zároveň môžme smelo tvrdiť, že Francúzsko už väčšiu slávu od jeho čias nezažilo... Bol som prekvapený, ako historicky verne sa tu vykresľujú dôležité momenty tejto bitky, dokonca vrátane niektorých výrokov. Netvrdím, pár chybičiek alebo slabších miest by sa tu našlo, ale v rámci celku to nebolo nič strašné. Čo sa týka spracovania, ohromila ma predovšetkým veľkolepá výprava, aj keď som bol na ňu vlastne pripravený, keďže u S. Bondarčuka je niečo také veľkolepé a davovo masové úplne normálne (ako napr. v jeho cykle Vojna a mier). Opäť som mohol na tom oči nechať. Silný nadpriemer. 85/100 (21.08.2017)

Vynikajúca výprava a snaha o verné zobrazenie bitky pri Waterloo verne krok po kroku. Škoda, že nebol Napoleonov návrat z Elby rozpacovaný viac, ale chápem, že hlavným cieľom bolo len divákovi ukázať poslednú bitku napoleonskych vojen. Ono totiž ten návrat je absolútnym víťazstvom charizmy a autority. Dobiť Paríž bez jediného výstrelu a ako tu máme možnosť vidieť, keď sa Napoleon spýtal: „Kto z Vás chce strieľať na svojho cisára“ a maršál Ney dal pokyn „Páľ!“ a vtedy nikto nevystrelil, to sa v dejinách nikdy nestalo a asi ani nestane. Nevystreliť na priamy rozkaz nadriadeného sa mohlo trestať aj trestom smrti. A predsa teda ako je možné, že sa zo stoviek namierených pušiek nevystrelila ani jedna, za to z hrdiel sa ozvalo :“Nech žije cisár!“ To je skutočne obrovský príbeh. Ale späť k filmu. Herecky priam majstrovsky vyčnieva Christopher Plummer, jeho Wellington je nesmierne sympatický, zahraný s tou anglickou ľahkosťou a eleganciou. A pritom je to Kanaďan. Naopak, Rod Steiger ako Napoleon mi nesedel na 100%. Snaha tam bola,ale aj ten scenár robí z Napoleona skôr despotu než človeka, ktorý svojim duchom každého predčil a strhol. Bitka ale spracovaná vynikajúcim spôsobom, možno pre nezainteresovaného diváka histórie dosť nudná, ale tento film je venovaný práve predovšetkým znalcom a fanúšikom dejín. (11.03.2016)

Sergej Bondarčuk nezklamal a belgické bojiště zhusta zalidnil, aby ho následně patřičně vylidnil. Srážka tří velkých vojevůdců své doby skončila drtivou porážkou jednoho z nich a vzhledem k tehdy používané taktice byly lidské ztráty obrovské (ne, že by časem vylepšované postupy vzájemné inhumace tyto počty snižovaly). Dnešním dnem jsem uzavřel návštěvy tří časových období a tří různých bojišť a musím říct, že to byly smutné exkurze. Lidé jsou holt nepoučitelní. Filmaři se ovšem ve dvou případech vytáhli, a navzdory tématu mi způsobili kvalitní zážitek. Tvůrci snímku Waterloo mi nabídli v hrubých obrysech dokonalou interpretaci dějinných událostí (detaily už tak dokonalé nebyly, ale to je pochopitelné- čas tlačil a Waterloo by událostmi uživilo seriál), fantastický hudební doprovod i kvalitní herecké výkony. Pokud jde o vojevůdce (ne ty filmové), jednoznačně u mě zvítězil maršál von Blücher (s přispěním Augusta von Gneisenau), který mocně přispěl ke spojeneckému úspěchu ve věku třiasedmdesáti let, a to i v situaci, kdy žil v přesvědčení, že je těhotný a porodí slůně. / Poučení: Nechval dne před večerem. (15.04.2023)