Káva a cigarety

Kdyč člověk tvrdne doma na zadku s nohou v sádře jako třeba zrovna já, jednou možnou kratochvílí je konzumace filmů. Taková hromadná konzumace znamená třeba 2 a v extrémním případě tři filmy denně. Člověk je pak otrávený a má radost, když pak natrefí na tak vyjímečný a tak trochu jiný film, jako je tento. Tento film je nacpán jemným Jarmuschovským humorem. Některé scénky jsou geniální, některé průměrné, ale ve výsledku se jedná o výborný nezávislý film. Dost dobrá je scénka s Isaachem De Bankolé, skvělá je ta s Alfedem Molinou a neméně geniální je ta s Billem Murrayem. Na druhé straně je slabší ta s Buscemim, nebo ta s Blanchettovou. (17.06.2005)

.... američtí dentisté už několik let stojí před všemi videopůjčovnami v zemi a vřískají, že kdo si půjčí Kafe a cigára, dostane se de facto na listinu zla, z níž není úniku. Jasně, co na tom, že čmoud z hříšný tyčinky a černý bláto, způsobuje gigantickou přeměnu vašich krásných bílých zubů v nehonosné místo, kde ani Domestos nepomůže od bakterií. Když je člověk vytočen na nejvyšší míru (a vykřičet se ve vašem parku vám zrovna nepomáhá od vystresnutí) je přeci úplně přirozený, že sáhneme po těchto démonických přisluhovačích. A hrom do toho, aby to nepomohlo.___ Docela by mě zajímalo, zda Jarmusch patří mezi ten typ lidí, kteří při pohledu na doutnající listí, okamžitě vytahují krábu, aby souznil s přírodou a nebo tyhle povídky sepsal jen tak z plezíru (holt nechtěl mít své přátele ve fotoalbu a tak si je uložil na pásku...). Protože jestli je pravda ten druhý případ, tak klobouk dolů, poněvadž takové kecy o ničem, ale přesto nehorázně inspirativní, jsou důkazem, že Jim je synonymem ke slovu -wow. A věřte mi, že rozhodně nejste jediný, kdo po pár milisekundách z filmu, metal kozelce ke kávovaru, aby si mohl přiťuknou se svými oblíbenými herci alespoň přes obrazovku. Černým zubům a plicím zdar! (26.10.2008)

Jim Jarmusch je jeden z režisérů, který mi opravdu příliš nesedí, a i přesto že jsem to věděl, jsem se chtěl na Kafe a cigára podívat. Jenže už fakt, že snad ke každému herci, který v tomto filmu je nic nemám, příliš je také nemusím, stejně jako režiséra, což je určitě zásadní problém, ale zase tam stál bod komedie, a ty já mám rád. Jenže to co jsem pak viděl mi přišilo, jako kdyby si film herci točili pro sebe a stačilo jim jedno, že se hlavně pobaví oni sami, takový lehce rozmazlený děj. Herci si hrají svoje, smějí se u toho a příjde jim to hrozně vtipné, ale já u toho sedím a sedím, a naprosto ten jejich humor nechápu a o to víc mě zaráží, že jím to příjde vtipné, jako kdybych žil uplně v jiném světě, kde se absurdnostem člověk směje ale já jenom stojím a kroutím hlavou s tím, že tady bude něco špatně. Tenhle film je naprosto pro jiný svět, než ve kterém já žiju. (21.04.2009)

Povídkový film, kterým se line vůně kofeinu a tabáku je místy přerušen pachem bylinného čaje. Překvapivá je vyrovnaná kvalita jednotlivých povídek. Zklamáním je pro mě příliš malá role pro Buscemiho. Dlužno však dodat, že všichni ostatní se také značně činí, takže ve výsledku jsem velmi spokojena. Povídky jsou vtipné, dobře zahrané a hýří nejen scenáristickými, ale i režijními nápady. Za všechny bych jmenovala asi ten nejzdařilejší, tedy tanec s mopem na Mahlera. Celkově je tahle druhá scéna velice nápaditá, v šeru si možná leckterý divák ani nevšimne nenápadné postavy. Jarmusch zde předkládá filmovému diváku stejný úkol, který číhá na diváky divadelní, sám si vybrat, na kterou část scény se bude soustředit. Já doporučuji soustředit se na uklízeče. (07.01.2021)

Počáteční znechucení trapnou scénkou s Robertem Benignim se nakonec změnilo v příjemnou náladu, kterou může zlepšit asi jen kafíčko a cigárko (jsem nekuřák). Pokud mám něco vydzivhnout, tak je to dvojrole Cate Blanchett a vůbec celá scénka, Jack ukazuje Meg Teslův transformátor, Delirium a jasně nejlepší je Alfred Molina v příběhu nazvaném Bratranci? Jim jede! (10.05.2009)