Krstný otec II

Filmy Kmotr (třetí jsem ještě neviděl, takže..) jsou jako olivy. První chutná strašně trpce a říkáte si, že už si snad ani druhou nevezmete. Jenže pak neodoláte a už žvýkáte druhou. Je pořád trpká, ale už vám začíná chutnat a při třetí už tuto pochutinu považujete za drogu. Chcete víc a nemůžete přestat. A přesně takhle to mám s Kmotrem. První díl s Marlonem Brandonem je sice úchvátný, ale prostě mě to neposadilo na zadek. Dvojka je ale přesně to co jsem chtěl vidět. Emoce, hádky, přestřelky, nenávist, pocity úzkosti atd. Nejvíc se mi líbilo prolínání se s dětstvím Vita, to prostě mělo švih a De Niro tomu všemu vévodil (ten jeho hlas byl skvělej). Ovšem přehlednutí Al Pacina akademií byla opravdu ostuda: "Styďte se!". Za nějakou dobu se určitě budu chtít podívat na finální díl a nesmím zapomenout koupit si k němu olivy :D "Pasuji tímto režiséra F.F. Coppolu do královského stavu ! ". (30.08.2007)

Filmové veledílo, které rozšiřuje příběh rodiny Corleonů do vyšších sfér provázanosti s politikou a ještě temnějších zákonitostí mafiánských praktik. Zatím co v jedničce byl rozklad rodiny coby jediné skutečné hodnoty existence protagonistů naznačen, druhý, nejdelší díl je celý o něm. Jedna časové linie - o dětství a dospívání nejmagnetičtější postavy prvího filmu (Marlon Brando) v perfektním podání Roberta De Nira - zobrazuje charakterní jádro osobnosti Vita Corleoneho v jeho počátcích v New Yorku, zatím co druhá časová linie rozebírá jeho rozporuplnějšího a temnějšího syna Michaela, který se vypracoval na nejmocnějšího amerického mafiána své doby. Skvělá role pro charismatického, respekt vzbuzujícího Al Pacina, kterého Michael je schopen čehokoliv. Více postav, zajímavější rozkrývání fungování nejmocnějšího podsvětí a ještě více mezi řádkami vyslovených dějových posunů ke složení myšlenkové mozaiky, ze které mrazí. Při vší úctě k Martinu Scorsesemu, je dobře že u režie této trilogie zůstal Francis Coppola. Jeho poetičtější forma vyprávění jí svědčí dokonale. (05.06.2022)

"Jestli nás historie něco naučila, tak že zabít lze kohokoliv." Bez Branda, až moc podobné předchozímu filmu a zbytečně dlouhé. Linie s mladým Vito Corleonem v podání usměvavého de Nira výborná, hlavní linie s Michaelem ale po úvodní čtvrtině celkem nezáživná (pasáž na Kubě a slyšení v senátu). (16.05.2018)

Jeden z těch filmů (potažmo trilogií), který se nepodřídí divákovi, to on k němu musí dospět. Asi nemá film smysl vidět v brzkém věku, proto jsem se na něj šetřil, abych si ho náležitě vychutnal, pochopil a docenil (a stejně to s postupícím věkem je jenom lepší). Dále asi netřeba rozepsiovat tisíckrát provařené, tehdy se zkrátka vše povedlo a film zraje jako víno. Je vlastně jedno jak je starý. Že je to právě 40 let? Jestli se film natáčel před sto lety, 60ti (děj filmu) nebo právě 40ti stejně nijak zásadně neodhadnu a naopak to pomáhá navodit pocit autenticity. PS : Pacino, De Niro? Prostě bohové...100% (09.09.2014)

Prvním dílem vydělal Coppola těžký prachy a na "dvojce" je to znát. Rozmáchlá výprava, stovky stovky komparzistů, ale někam se vytratily emoce. Zejména v první půli je dějová linie s Michaelem Corleonem poměrně nezajímavá. Naopak vzpomínky na Vita Corleona jsou působivé, je požitek sledovat tehdy ještě málo známého De Nira. Všechny mé výčitky vzaly za své závěrečnou třetinou a emočně vypjatým koncem. Nezapomenutelný je poslední záběr na tvář Michaela Corleoneho, na muže obtěžkaného tíživým svědomím s vráskami pod očima a šedivějícími vlasy, na muže, který získal moc, ale ztratil lásku. (19.10.2003)