Boj o oheň

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)

Film už sice notně zestárl, což se týká třeba Sardeho hudby, ale stále jde o nejlepší film z doby, kdy člověk sotva dospěl k přídomku sapiens. Primitivní nástroje, kostýmy i samotní protagonisté, hrdelní zvuky a skřeky coby předchůdci složitějšího jazyka, jednoduchý příběh, ve kterém šlo z pohledu jeho hrdinů o všechno. Mamuti sice vypadají hůře, než to předvedl o čtvrt století dříve Karel Zeman, ale jinak je vše v pořádku (70%). (23.03.2015)

Annaudova vize pravěku je taková, jaký s největší pravděpodobností byl, drsná, neučesaná, nekompromisní a krutá. Jeho precizní režie, společně s prací maximálně soustředěných herců, kteří si místo slov museli vystačit pouze se základními zvukovými a výrazovými prostředky, vytvářejí naprosto jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru, ve které se kromě jednoduchého děje najde místo i pro pár odlehčujících momentů, přes několik poeticky laděných sekvencí až k naprosto fascinujícím zážitkům mezi něž je třeba rozhodně započítat setkání se stádem mamutů. Nezvyklý, ale o to více působivý divácký zážitek! (22.10.2006)

Boj o oheň je podle mě velmi zajímavým snímkem jak co se týká herců a děje, tak i několika věcí k zamyšlení, které divákovi předkládá. Je to totiž boj nejen s přírodou, ale i s osudem. A musím říct, že podle posledních záběrů filmu ten boj s osudem prohráli. Hlavní hrdinové totiž jsou neandrtálci, tedy vývojová větev člověka, která na svém stupni vývoje stagnovala mnoho statisíců let. A pak si jednoho dne příroda řekla "A dost, tudy cesta nevede." a vytvořila novou mutaci člověka. A tento člověk během následujících tisíciletí nahradil neandrtálce, tak jako oni předtím nahradili své předchůdce, kteří zase nahradili někoho jiného. Ve skutečnosti neandrtálec nemá vyvinut čelní lalok tak, aby měl i abstraktní myšlení, kvůli čemuž se přizpůsobuje velice dlouho a těžce oproti modernímu člověku. Takže by pravděpodobně nic jako smích nebo lásku cítit nemohl. A ani si nejsem jistej, jestli by vůbec mohl neandrtálec a moderní člověk mít potomka, protože když vezmu akvarijní rybičky, který se liší minimálními detaily, tak mezirodové páření nejde, případně potomek pak není rozmnožování schopen. Exteriéry jsou nádherný, jeden vedle druhýho je ráj na zemi a přijde mi, že z každé země vybrali ten nejhezčí kousek. Připomínalo mi to trochu Lovce mamutů (a nebylo by na škodu, kdyby je taky někdo zfilmoval, i když si nedovedu představit kdo, aby to nezmršil, protože Karel Zeman už umřel). Je jen s podivem, že tento film vyhrál jedinýho Oskara, i když když se podívám na soupeře toho roku (Gándhí - režie film a herec, Tootsie - vedl. herečka, Sophiina volba - herečka), až tak neuvěřitelný to není. (20.02.2006)

Dávno videný francúzsky film, svojho casu v našich kinách dosť populárny, Už len kvôli deju som ho nedávno stiahol a ukázal vnukovi , ktorí to mal tuším práve v škole. Musím priznať, že film som si znova pozrel s takou ľahkosťou ako aj po prvý krát. A dosť som sa pri sledovaní aj zabavil, aj keď dnes si už neodpustím pár poznámok. Ide o film kde scenárista troška povolil fantáziu a stvárnil pravekých ľudí a ich vitálne spôsoby žitia, niečo medzi neandrtalcami a kromaňoncami. Vo filme sú dosť výrazne rozdiely vo vývoji inteligencii sociálneho správania a vizáži severských rodín, ktoré mali predsa len viac bližšie k praopom v spôsobe chôdze vo vzhľade postavy v spôsobe žitia, ktorí však už oheň poznali, oproti južanskym rodinám (riečnym), intelektuálne a sociálne podstatne na vyššej úrovni( žili v prístreškoch, tvarovo sa podobali podstatne viac na súčasných ľudi, používali zbrane na obranu (útok) mali pestrejšie verbálne vyjadrovanie mali výrazne členenie v skupine, používali vlastne primitívne masky ošatenie a tak.. Hold tradičný rozdiel medzi Severom a a juhom. Napriek tomu všetkému je film pozerateľny a dávam mu spoľahlivých 4b. (02.06.2013)