Boj o oheň

Povinnost vidět už jen z toho důvodu, že něco takového už se třeba nikdy nenatočí. Annaud je pro mě jedním z nejlepších režisérů, který má ten podivuhodný dar nikdy nenatočit nic špatného, což v tomto případě jen podtrhl. Maximálně jednoduchý a přímočarý děj orientovaný výhradně na herce a jejich skřekavé projevy, parádní pravěká atmosféra a řada působivých scén od úvodního krveprolití až po téměř mystické setkání se stádem mamutů. A navíc výteční McGill a hlavně Ron Perlman, kterým to v jejich úlohách skutečně náramně slušelo. Sice si stále myslím, že z daného námětu se dá alespoň v dnešní době vytřískat ještě daleko více, ale i tak je Quest for Fire povinnou filmovou čítankou, jejíž stránky nikdy úplně nezežloutnou. 80% (21.03.2013)

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)

Pokojne Boj o oheň (natáčaný tri mesiace všade možne, od Škótska cez Kanadu po Keňu) označme za jeden z najexperimentátorskejších filmov 80. rokov. Dôvodov je požehnane: dej zasadený do mega-dávnej minulosti našej planéty, o ktorej sa bežne sto filmov ročne nenatáča, k tomu umelá praveká reč pre účely tohto filmu špeciálne vytvorená autorom knihy Mechanický pomaranč a odvaha renomovaného francúzskeho režiséra kvôli intenzívnejšiemu divákovmu zážitku postaviť proti sebe živočíšne (ľudské?) druhy, ktoré sa v realite stretnúť nemohli (neandertálec, australopitekus). Strhujúce a originálne. A Ron Perlman samozrejme k tomu. (26.01.2008)

Hodně neokoukaný námět.Na to, že se ve filmu nemluví, to má celé obdivuhodné napětí a u obou neandrtálců i dobré herecké výkony. K tomu se přidává i bezva práce s kamerou a hudbou. Vážně jsem celou dobu těm dvěma fandil, aby oheň donesli, jako málokterým filmovýmj hrdinům. Poznámka: Jediná konkurence v téhle oblasti je snad jen Bartoškův pračlověk z Osady Havranů. (18.11.2007)

Ve fascinujícím výletě do doby, která pravděpodobně nikdy neexistovala (a nemyslím tím jen onu metaforickou dobu, v níž se setkávájí "různé vývojové druhy"), popouští Annaud uzdu svým sexuálním obsesím. Před „znásilněním“ mnicha (Jméno růže) a souloži v bunkru plném chrápajících Rusů (Nepřítel před branami) ukazuje mimo jiné i to, kterak dívčina z neolitu (?) naučí neandrtálce misionářskou polohu. (31.12.2007)