Berlín, symfónia veľkomesta

I taký DZIGA VERTOV ( vlastným menom Denis Kaufman, spolu s bratom Mikhailom), sa inšpirovali Berlínom Waltera Ruttmanna, pričom slávni bratia doviedli výkon do maximálnej možnej dokonalosti, aj vďaka neuveriteľnej strihovej montáži + prítomný kameraman Mikhail, čo ide v duchu : film o filme. Som spokojný aj s hlavným mestom Nemecka, Berlínom, ešte pred krachom na burze, či vstupom Nacistov na scénu, pomaly, ale isto sa spamätávali z potupy 1. svetovej vojny, a tak režisér, ktorý za pomoci scenáristu Karla Freunda ( POZOR, POZOR, on nie je žiadny zelenáč, patrí medzi špičkových kameramanov sveta, pracoval napríklad na legendárnom science - fiction METROPOLIS, či klasickom horore Dracula... ) + ďalší scenárista Carl Mayer, sa absolútne nenecháva zahanbiť, pretože bol pri “Východe Slnka” , a to je už čo povedať, vážení ! Títo páni a traja kameramani zachytávajú rozvinuté nemecké veľkomesto v takej podobe, v akej ho nepoznáme, za doprovodu všetkého, čo k tomu patrí, od skorého rána, do neskorého večera. Je až pomaly neveriacke, čo sa im všetko podarilo zdokumentovať, že to zaváňa normálne - nenormálnou túžbou uspokojivého vstrebávania mnohých informácii na ploche jednej hodiny, že to hádam nemá ani žiadnej obdoby ? Toľko strihov, toľko návštev, toľko zaujímavostí, toľko pozitívnej energie, že si to zaslúži veľký, nefalšovaný POTLESK ! A ja skrátka musím TLIESKAŤ tejto svedomitej AVANTGARDE, ktorá sa vyrovnáva vyššiemu konštruktivizmu ! (09.07.2017)

Když se v roce 1887 narodil malý Walter, nikdo netušil, kolik filmařů jednoho dne inspiruje. Takže zdravíme Vertova. Ruttmann fascinován pohybem snímá jeden den města v pohybu, jeden běžný den Berlína. Kdyby si náhodou chtěl obraz na chvíli odpočinout a připozastavit se, přispěchá Ruttmann a rozpohybuje alespoň kameru. (18.10.2019)

Zvídavá dokumentární exkurze do ulic a vůbec života Berlína v průběhu jednoho dne mě bavila. Tahle pětiaktovka je i docela dynamická (na čemž má lví podíl kvalitní střih) a během té zhruba hodiny zabrousí do opravdu různých míst města, ukáže obyvatele všemožných zaměstnání, chutí (obědová sekvence), volnočasových preferencí (od hraní hokeje přes divadlo až po klasickou hospodu), temperamentu (rváči, buřič či flirtující dvojice) a vůbec toho o tehdejším městě, životě i lidech nemálo napoví. A také je zde cítit zjevná fascinace stroji a technikou (která však neomrzí). Vytknout dokumentu lze tak snad jen jednu věc, a to přílišnou idealizaci, protože krom (doslova) pár náznaků (žebrající žena a tulák o berlích sbírající cigaretu ze země) nenabízí odvrácenou tvář tohoto města, na tu by se jistě nekoukalo tak pěkně. Nicméně solidní 4* si film podle mě zaslouží. (01.06.2015)

Muž s kinoaparátem mě oslovil více, je ještě nápaditější a nepotřebuje tolik očividně nafingovaných až hereckých vsuvek, nicméně Berlín, symfonie města je i tak úžasná podívaná. Velmi dynamickým způsobem zachycuje živoucí město na prahu hospodářské krize a před těmi strašlivými hrůzami, které přišly pak. Chtě nechtě se člověk sám sebe prostě musí ptát, jestli tenhle krásný dům zasáhla bomba, jestli tomuhle krámku vytloukli výlohy a vypálili ho, jestli tyhle děti přežily... Ach jo. (18.09.2016)

Film začíná přijíždějícím vlakem k okraji Berlína s množstvím továren. Je to opojení industrií střídané s lyrickými momenty spícího města a různými pouličními situacemi (pán jde na pouliční procházku se psem). Na to, jak byl film experimentální byl i dosti výdělečný. Je srovnatelný s Vertovovým Muž s fotoaparátem, který vznikl až o dva roky později a který ovlivnil další filmové školy. Ruttmann snímá město abstraktně animačním způsobem. Na tyto dva filmy se dodnes odkazuje a měly velký dopad. Je zde hodně slavná sekvence z továrny na žárovky (vidíme parní stroje, mohutné písty...). (30.11.2017)