Světlo ženy

Osamělý muž v tísni potkal světlo. Ženu, kterou ani nestihl pořádně poznat, ale měli toho hodně společného a jeden den, jednu noc stala se pro něj vším... Náhoda nebo osud? Costa-Gavras po několika silně politických filmech natočil obyčejný komorní příběh o obyčejných lidech. O lidském trápení i hledání smyslu života. A opět na mne zapůsobil silně, s neobyčejným prožitkem deroucím se až na dno duše. Nakonec ani ta politika zde nechybí, i když tahle linka hodně spjata s dobou napůl rozdělené Evropy byla možná trochu navíc, ale nijak nerušila tu nadčasovost a ještě více můj dojem prohloubila. Půvab Romy Schneiderové mi nemohl uniknout, ale o něco víc než ona a Montand mne zaujal ve vedlejší roli pro mne neznámý Romolo Valli, v symbolicky své úplně poslední roli. Náhoda nebo osud? A nejsilnější scénu z celého filmu, kdesi v závěru, tvoří cirkusové číslo dvou zvířat s hudebním doprovodem tanga... dovedete si něco podobného, pokud jste film neviděli, vůbec představit? 95% (06.05.2020)

Tak tohle byl naprosto bravurní film. Brilatní ztvárnění dvou rozbolavělých duší brilantně ztvárněných paní Schneider a monsieurem Montandem. Jak jsem neposeda, tak na toto jsem koukala od třetí minuty do poslední vteřiny včetně titulků jako přibitá. I slzu jsem uronila. Celé to bylo kompaktně dokonalé, včetně vedlejších postav. Tancující opičák Jackson s růžovým pudlíkem na konci v hotelovém pokoji to dokonal. Zkrátka vynikající výchozí bod v románu Romaina Garyho, k tomu perfektní scénář, režie a neoddiskutovatelně i již zmínění herci. Tak tohle menu bych si dávala každý den. (23.07.2011)

Emocionalne film cloveka rozoberie na atomy, a potom na elektrony, protony . Neutrina ...... Cista depresia, nic pozitivneho tu niet.  osamelost, strata opory, ked clovek nikoho nema. Ludia su tvory socialne - stastlivci maju rodinu, osameli ludia tuzia aspon po nejakom spolocenskom kontakte. Tu je to  - ta depresia a zufalstvo - v miere vrchovatej  : 100 % (26.12.2021)

Niektoré z psychosomatických teórií vychádzajú z priblíženia neznámych ľudí na základe ich vnútorného nastavenia. Z tohto pohľadu sa film mohol volať aj "Stretnutie zúfalcov". Prekonávajú utrpenie, stratu z odchodu blízkych, či blížiacu sa smrť. Muž, žena a v ich tieni neustále prítomný opilec a zvierací artista v jednej osobe. Každý z náhodne sa zrodiaceho páru sa snaží priblížiť k tomu druhému. Raz ako blízki priatelia za chvíľu zase ako milenci. Ich postoje sú dané nielen náhle vzplanúcou láskou, neistotou búrajúcou nastavené hranice dobrovoľne zvolenej samoty a do značnej miery aj potrebou poskytnúť milosrdenstvo trpiacemu. Žena v závere však správne podotýka niečo v tom zmysle, že rodiaci sa vzťah nevychádzal v tomto prípade ani tak zo znalosti pováh, ale len z povahy danej prežívanou bolesťou a utrpením a z poskytnutého súcitu. Tento film vo mne dozrieva. Najprv som ho posunul do trojhviezdičkovej úrovne, najmä z dôvodu takého ťažkého dumania plného ultravážnych tvárí a dialógov, avšak ako reflexiu rozpadnutých partnerstiev v neskoršom strednom veku/ po štyridsiatke a hľadajúcich si adekvátnu náhradu, ktorá už má tiež veľa za sebou je to celkom fajn. Pachuť trochu nasilu naimplantovanej ťažoby síce ostáva, ale pozrieť sa to oddá. Ba i opakovane. (11.06.2014)

Tenhle film mě nejdříve citově rozšlapal, ale bylo mu to málo, tak mě smotal do ruličky a tu ještě skopal se schodů. Až jsem vypadla na ulici a přejelo mě hodně aut, mezi nimi určitě i plno plně naložených kamionů. Když se vymačkává citrón, zbude v něm víc šťávy, než ve mě nyní. Krásný film o lidství, který už asi nikdy nikdo nenatočí. (06.10.2013)