Posol budúcnosti

Jen těžko se dá nalézt film, který byl každým svým aspektem takto průměrný. Jakožto průměr všech průměrů bych chtěl dát 50% což zde není možné a tak se přikloním ke 2 hvězdám vzhledem k průměru filmu. To však neznamená, že film je špatný a rozhodně se na něj koukat dá, i když už ho nikdy v životě vidět znovu nechci. (20.11.2020)

Po první hodině pevné čtyři hvězdy, po druhé hodině solidní tři hvězdy, po třetí hodině, výsledek vidíte. Skoro celou dobu jsem si říkal, co všichni blbnou, vždyť je to dobrý film, jen musíte zapnout mód naivity a ignorovat kýč a patos. Ty byly celou dobu jen trochu za hranou, že jsem je byl schopen přehlížet, ale poslední hodina tu hranu přeskočila skoro o celé obnovené Spojené státy. Ten film má v sobě spoustu dobrého; krásné scenérie, povedenou hudbu v úvodu (zbytek už nestojí za řeč), velkolepé vyprávění postavené z maličkosti, charismatického hlavního hrdinu a i originální (leč samozřejmě naivní) zápletku. Občas jakoby se do toho vkrádala genialní jednoduchost a působivost Forresta Gumpa, ale to opravdu jen občas. Čím blíže jsme konci, tím je tenhle film více a více k smíchu. Skutečně promarněná šance, kterou nebetyčně shazují zejména mnohé klíčové scény (finálové rozuzlení, zpomalený záběr na kluka s dopisem, epilog), které se skutečně nepovedly. (03.02.2015)

Přeci jenom člověk tam najde nějaké ty chybičky. Třeba délka. 177 minut o pošťácích, co to je ? To si fakt Kevin myslí, že diváci jsou sračky? Proč z toho neudělat film dejme tomu na 549 minut. Ono je hezký se začít dívat na film když se stmívá a končit, když se rozednívá. Druhá věc je, když skončí film a zvoní Vám někdo na dveře a po otevření tam stojí pošťák z doporučeným dopisem, to se Vám ten film začne přehrávat znova a na těle z toho začnou vyskakovat pupínky. Třetí věc je, že od té doby co zaměstnacům České pošty zrušili 13.platy jim dávají k vánocům jako bonus DVD s tímto filmem. Taky si takhle představuji budoucnost, na světě budou jen gauneři a listonoši. Tahle myšlenka a Kevin jsou mé dvě hvězdičky. (19.08.2007)

Současná mladší generace ani neví, že tento film existuje. Asi jako ani nevnímá Costnera coby někdejšího oscarového laureáta a filmovou superstar. Sladké devadesátky. Tento megapropadák mu tehdy coby režisérovi a producentovi zlomil vaz. Není divu, je to film pytomoučký a naivně patetický, a koukat na takovej film tři hodiny není pro každého. Vidět ho ale poprvé teď, po více jak dvaceti letech, mu paradoxně prospívá. Přes spomenuté negativa je totiž milou spomínkou na výpravná filmová dobrodružství, kde důležitou roli hráli monumentální přírodní exteriéry a širokouhlá kamera létala nad davy důkladně nainscenovaných živých komparzistů a zvířat za velkolepé orchestrální hudby Jamese N. Howarda. A to se srdcařským zápalem štábu pro zprostředkování diváckeho zážitku tvrdou prací tam venku v reálné divočině. Nic z toho už dnes ve velkých hollywoodských filmech nevidíme. Proto mě dnes, na domácím kině se 4-metrovou uhlopříčkou The Postman jistým způsobem pohladil - i přes kroutění hlavou a usmívání se nad tím, co se v něm dělo. (31.10.2020)

Synonymum filmového průšvihu. Respektive totálního komerčního propadáku. Pamatuju, že se to tehdy v Cinemě sešlo s Demi Moore, která se pod vedením Ridleyho Scotta chtěla stát členkou speciálních oddílů americké armády... Kevin Costner zachraňuje lidstvo, protože ti, jenž přežili nukleární válku, nemají zdaleka na růžích ustláno. Akce je řídká, postavy jsou nevýrazné, patriotismus, kam se podíváš. Skautsky naivní a předlouhý opus, i když jsme asi všichni viděli horší drahé projekty, nicméně tady platí, že pouze „otevřené srdce“ nestačí. (16.09.2017)