Nahý obed

Jak Burroughs tvrdí, nešťastná vražda manželky z něj udělala spisovatele a díky tomu vznikl i jeho slavnej autobiografickej román Nahý oběd. Po shlédnutí filmu jsem si ho musel sehnat a podívat se na film znovu. Dával mi pak mnohem větší smysl. Ti co knihu nečetli zůstanou o mnoho ochuzeni. Nezjistíte jak máte film číst a že se nemáte snažit vše pochopit. Jak zfilmovat román s naprosto rozbitou narativní strukturou? Cronenberg se spíš volně inspiroval a očividně doslovněji filmově přeložil prvky z povídky Hubitel! (stejnojmennou povídkovou sbírku si musím sehnat), díky který dal filmu nějakej dějovej rámec. Celý to natočil jako surrealistickej příběh o tom, jak autor píše Nahý oběd a přidal do filmu některé scény z Burroughsova života. Drtivou většinu času je film vyprávěn z jeho pohledu pod vlivem drog, ale pár míst ukotvených v realitě se tam najde. Rozhodně si sežeňte knihu i film. Knihu ale radši jen ti otrlejší šílence, kteří pod nechutnou a brutální pornografickou homo fasádou dokážou číst další roviny tohodle skvostnýho díla a budou u toho chrochtat blahem jak nějací feťáci. Orwellovo 1984 je proti některým Burroughsovým vizím čajíček. Vážně. Asi by se chlapec divil… A Kafka taky. Antiutopistický a sociálně kritický prvky se objevujou i ve filmu, ale zdaleka ne v takový míře a intenzitě. A takhle se, milé děti, koukají na svět beatnici. </konec hlášení z Interzone> (28.12.2013)

Je spousta důvodů, proč NAHÝ OBĚD zůstal hluboko ve stínu famózní předlohy. Prvním zásadním je příliš konkrétní médium filmu, které neumí věrohodně převést fantazijní a stylistické orgie Burroughsovy knihy. Druhým zásadním pak to, že na rozdíl od Burroughse je Cronenberg nenapravitelný suchoprd. Na druhou stranu – ten film není jen špatnou adaptací. Takže dávám třetí * za to, že DC neotročil, zůstal svůj a vložil do přepisu něco ze své análně-transformačně-kafkovské poetiky; stejně tak celkem zajímavě posunul do popředí biografické prvky díla (smrt Burroughsovy ženy), resp. obecnější, postmoderní „úvahu“ nad vztahem spisovatele a jeho média. (13.04.2004)

"Těžkotonážní", ale jeden z nejlepších výplodů Cronenbergovy tvorby... Pro většinu diváků zřejmě naprosto nepochopitelný zmatek a bizardní chaos. Čtenářům literární předlohy je jistě stravitelnější. Já jsem knihu nečetl, ale film se mi opravdu líbil a i když to je, jak jsem již uváděl, neuvěřitelně těžké dílo, pokud člověk přijme systém "hry", tedy filmu, není to tak strašné a provokující, jak se původně zdá. Film pojednává v jednoduchosti o drogové závislosti a následné toxické psychóze, která se v běžné skutečnosti projevuje podobně jako schizofrenní onemocnění. Přechody z "reálu" do bludů hlavního hrdiny se při pochopení tohoto vzorce stávají pochopitelnější a jasnější. Jedná se o prostý rozpad psychiky a osobnosti drogově závislého člověka, jehož mozek vytváří nový, únikový svět. Výtvarně, herecky a atmosféricky výborně pojaté. Navrch k tomu pak ještě skrytá, ale jasná kritika společnosti, ale zejména jejich rozhodujících, vládnoucích a ovládajích složek. (05.09.2008)

Pojď, dáme si nějaký nahý oběd. Tím nemyslím svíčkovou s okoralými a rozpadajícími se knedlíky, nejlacinější hnedou omáčkou a zapáchajícím masem, za 180 Kč. To jen abych oddělil beat generation od té naší. Domníval jsem se, že tohle Cronenberg nemůže zvládnout, ale výsledek díky jeho nápadům a přístupu je mnohem lepší než bych čekal. A právě očekávání je pro filmové diváky prubířským kamenem; asi jen málokdo se dokáže uvolnit tak, aby se jen díval a poslouchal a "nerušil" po dobu promítání sám sebe svými očekáváními, představami, pocity, logickými úvahami atd. Film je sice určen převážně "broukofilům", ale uvažovat nad tím, jak daleko je od Kafky k Burroughsovi je vždycky dost času. (18.09.2024)

Když jsem Nahý oběd četl, nezdálo se mi, že by šel zfilmovat. Jenže to by se do něj nesměl pustit Cronenberg... Brouci, stonožky, podivné postavy a cronenbergovská symbióza organických tvorů se stroji. Posedlost režiséra mutacemi (Moucha, Scanners aj.) zanechala ve filmu výraznou stopu. Snad jen mi chyběl humor knihy, byť je většinou notně černý a zvrhlý. ,,Táta mi dal dvacku, kterou jsem měl dát kurvě, abych ji opíchal. Vzala si ji hned mezi dveřmi, tak jsem vytáhl kudlu a píchal jí do pr...." Ano, tohle ve filmu nenajdete. Dokonce ani nejbizarnější podoby sexu, kterých je kniha plná, což je asi dobře, jelikož bůh ví, kde by film skončil... Co však mají obě díla shodného je, že najednou nasednete do vlaku, co se řítí halucinačním světem, a vy přestáváte rozlišovat, co jsou drogové vidiny a co je realita. (29.03.2013)