San geng 2

Tři povídky, tři rozdílné přístupy k extrémnostem. První povídka, Dumplings, není v celku ničím zajímavá. Jediné, čím se snaží diváka zaujmout je nechutnost - žena pojídá knedlíčky z rozemletých novorozenců a doufá, že ji to omladí. Je to všechno, s čím film přichází, ale také odchází. Téma nijak nerozvádí, spíš nudí diváka. To druhá povídka, Cut, je z jiného soudku. Skutečně brilantně sestříhaný a vygradovaný příběh režiséra, kterému se během jedné noci změní celý život. Takové malé, akční komorní drama. Třetí povídka, Box, je tichá, klidná, je pravým opakem povídky předchozí. Je krásně nasnímaná a příběh dostatečně zajímavý - sice se tu moc nestane, ale snová atmosféra by se tu dala krájet. První povídka je zbytečná, ale druhá a třetí stojí za to. O extrémních sportech se nic nového nedozvíte, za to poznáte asijské umění napínavé zkratky pěkně zblízka. (05.06.2005)

najlepšou poviedkou bola druhá, ktorá mala aj opodstatnenú ideovú zložku (hoci bola miestami nechutná aj na mňa a vlastne celý film mi prišiel nechutne samoúčelný - niečo na spôsob EROSa), tretia mala celkom dobrý úvod aj zvrat a vlastne ma zaujala, bohužiaľ bola pridlhá a potom sa dookola opakovalo jedno a to isté, no a tá prvá poviedka celý čas držala nejaký ten vizuálno-mysteriózny štandard, aby to v závere zvrtla na totálnu blamáž, kedy sa celá kinosála rozjarila spontánnym smiechom. Ak človek chce hodnotiť vizuálnu stránku a mieru brutality a nechutnosti - tak 5 bodov. Bohužiaľ, aj keĎ originálna a necenzúrovaná, mala by mať tá brutalita nejaké opodstatnenie, ktoré bolo možno iba v poviedke druhej. Veľmi sporné dielo a sporne sa mi hodnotí, rozhodne však vrhá úplne svojrázny tieň na ázijskú kinematografiu (23.03.2006)

Park Chan-wook (Cut) je v každém detailu geniální a jeho schopnost skloubit černočerný humor s temnou atmosférou, přičemž ani na chvíli nezapomene na pečlivou gradaci a vývoj postav, mě prostě nikdy nepřestane udivovat. Takashi Miike (Box) mě potěšil, ale má zvědavost, kam zajímavě rozehraný film dovede, byla bohužel ubita dost hloupou pointou. A film Fruita Chana (Dumplings) je ve své zkrácené verzi možná tak akorát nedotaženou anekdotou, chybí mu nápad, spád a nějaká pěkná a důrazná tečka na závěr, v této podobě jen vyšumí do ztracena. Hodnotit film, kde se jednotlivé segmenty tak moc liší (a kupodivu bych ani jeden z nich neoznačil za "extrémní"), je dost ošemetné, ale nakonec si snad i ty čtyři hvězdičky zaslouží... ale vděčí za to jen a jen Parkovi. (03.04.2005)

Japonci, Jižní Korejci a Hongkongčané jsou blázni. Víc až se mi to rozleží. ♥ Knedlíky byly pro mě o dost slabší než oba dva zbývající filmy, ale vzhledem k tomu, že byly zařazené na začátku, jsem se stihla během následujícího skvělého Střihu ponořit do psychosvěta a během fenomenální Krabice už úplně zapomenout cestu zpátky. Vzdávám hold režijní suverenitě a osobitosti, kterou bych strašně ráda viděla i v jiných částech světa. (01.02.2012)

Kdepak extrém. A žádný horror. Jediné, v čem se název a přidružené info strefují přesně, je číslovka tři. Ano, povídky jsou opravdu tři, tady žádná mýlka nastat nemůže. Miikeho Krabice je zbytečně rozvleklá a snadno předvídatelná, ale v některých částech překvapí až nebesky křehkou melancholií a zvláštním pocitem znepokojení. Je škoda, že zrovna těchto momentů je v něm spíš méně a převážná většina se nese v líně ospalém tempu. Knedlíčky od Fruit Chan by mohly být dílem nějakého obskurního asijského klonu Tales from the Crypt. Bizarní způsob omlazování za pomoci požírání embryí ("šestiměsíční jsou nejúčinnější!") ještě umocňuje jeho roztomile střelená amorální provozovatelka teta Mei aka Bai Ling, která ráda zpívá hostům k jídlu. Ze všech tří povídek mi tahle přišla nejzábavnější. Závěrečný Parkův Střih je taky celkem vtipný, ale pro mě převážně z důvodu, který autor zajisté nepředpokládal. Frustrovaný neúspěšný mladík, který unese populárního režiséra a jeho ženu, aby trpěli za jeho zpackaný život, mi nemohl nepřipomenout nedávný incident se střílením korejského studenta ve Virgnii. Musím říci, že Korejci umí své komplexy a vztek vůči světu ventilovat skutečně razantními metodami. :) Střih je z povídek nejdynamičtější a nejnásilnější, nechybí dokonce ani jedno taneční číslo. Jen by mě zajímalo, jestli musí mít Park v každém filmu nějaké prohlášení o pomstě, nebo se jednalo o čirou sebeparodii, případně obojí. Nicméně, také obsahuje hluchá místa, zvláště v závěru. A všechny tři filmy mají jedno společné (i proto je mé hodnocení tak nízké) - nedostatečně využitý potenciál slušného základního nápadu a v případě Krabice i autorů - Miike se zde opravdu moc v dobrém světle neukázal. (06.05.2007)