Následky lásky

hodně zvláštní film, u kterého jsem na rozpacích při jeho hodnocení. Je u něj vidět snaha o modernistickou stylizaci s pomalejším příběhem. Ze začátku jsem chtěl dát 4*, ale když se mi po pár týdnech od vidění téměř vykouřil příběh z hlavy, tak se přikláním je k lepším 3 hvězdičkám. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.05.2012)

Consequences of Love je artový film, ktorý sa Vám buď veľmi páči alebo veľmi nepáči. Mne teda nezaujal. Teda zaujal, len chvíľu - na začiatku. Po snubnom úvode som čakala rozbeh (čo bola prvá chyba, tempo pokračovalo rovnakým uspávacím rytmom) a odhaľovaním Tittových tajomstiev sa naskytla možnosť vytvoriť si vzťah k hrdinovi a k deju. No dej ani ďalej neponúkol nič a hlavný hrdina bol po stránke analytickej zaujímavý, ale nudný vzhľadom k deju. K obrázkom, ktoré sa na plátne mihali nech sa vyjadria radšej odborníci, ktorí tomu rozumejú. Tento film ma obišiel veľkým oblúkom a kto nemá rád artovky, nech ho radšej ani neskúša. (06.11.2013)

Velká škoda, že se italský film, který se snad jako první začal zabývat obyčejným člověkem žijícím v obyčejném světě, přepnul na luxusní svět celebrit, zločinu a přepychu. Velká nádhera, ano, ale k čemu? Příběh padesátníka začíná opět impozantně (tak jak má Sorrentino ve zvyku); meditací o tom, jak je pro samotáře důležitá fantazie. Ta se ale rozplyne do dvou křivolakých příběhů, o mafiánské kolaboraci a nenaplněné lásce, které se nesejdou, ale také proč by měly... Z aktivní fantazie zůstávají jen heroinové noční můry insomniaka. Tím ovšem nechci upírat fantazii režisérovi, scénáristovi ani hudebnímu skladateli. (16.01.2016)

Sorrentino vystavěl kriminální drama tak neotřele, že se divákovi tento žánr vyloupne až daleko za polovinou stopáže. Do té doby sleduje neobvyklé počínání hlavního hrdiny, o kterém skoro nic neví, a všelijaké náznaky něco napovídají, ale i trochu matou. Toni Servillo je dokonalý jako obvykle, režisér ve vhodných momentech předvedl nápadité hrátky s úhlem snímání a dobře do toho sedí i hudba, ať už původní nebo použité písně. (14.09.2016)

Tak jsem viděl poprvé nějaký film od oceňovaného a respektovaného italského režiséra Sorrentina. Neodvážím se hned vyrukovat s názorem, že je současně velmi přeceňovaný, k tomu potřebuji vidět hlavně Velkou nádheru a srovnat ji s Honem. V tomto případě se jedná o klubový snímek, pomalu plynoucí, s poměrně slušnou atmosférou a přiznám se, že jsem byl docela napjatý, jaká další tajemství nám hlavní hrdina vyjeví. Toni Servillo si celý film vystačí se "stone face" výrazem, dumal jsem nad tím, zda se aspoň jednou usměje, což se přece jen alespoň v závěru jednou povedlo. Zajímavě působí ty "akční" vsuvky s našlapanou hudbou, jako by Sorrentino věděl, že divák klimbá nebo stejně jako Titto je pohroužen do svých myšlenek a schválně jej chce z tohoto stavu vytrhnout, aby se zase věnoval jeho filmu. Je to mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a dnes nemám rozdavačnou náladu. (02.05.2014)