Modrý pták

Merel se skvěle učí, ráda čte, s radostí se stará o postiženého mladšího bratříčka, jezdí na skejtu, věnuje se skokům do vody, zpívá ve sboru a vyniká i v tělocviku... i vzhledem k takto širokému záběru by měla být spíš třídní hvězdou, ne terčem posměchu a šikany. Možná je to proto, že vypadá o několik tříd mladší než spolužáci, těžko říct, děti jsou nevyzpytatelné. Film se skládá z kratších scén, v nichž Merel převážně buď tráví čas se svým milovaným bratrem Casperem (který mimochodem rovněž předvádí vynikající výkon, a navíc udivuje soběstačností), nebo je ve škole / jede do ní. Tyto scény se trochu schematicky opakují, ale záběr je téměř pořád na 13letou hlavní hrdinku – musela to uhrát de facto sama, všechna čest. Moc hezky natočeno. I v tom největším zoufalství se děje něco pěkného. A povedená je i pasáž, kdy jí černoch z vlaku zpívá "Blackbird" od Beatles. Merel (k bratříčkovi): "Rozumíš tomu? Já taky ne. Ale ty věty jsou tak krásný..." (09.11.2019)

Dobrých filmů o šikaně bylo natočeno už poměrně dost; odhadoval bych je na stejno s dobrými westerny. Chybí je jen nějak označit a zařadit do tématické nabídky. Mají skutečně svou vlastní specifiku, i iv životě jsme se (alespň já) střetli se šikanou stejně jako s westernem (alespoň já). A šikana má navíc spoustu forem, které westernu chybí. V Modrém ptáčkovi jde o šikanu, která nakonec nezdeptá, ale posílí. Pokud se však na stranu šikanistů postaví učitelé nebo dokonce rodiče, může to být - a také to bývá - fatální. Šikana je navíc těžko uchopitelná a mnozí šikanovaní to berou jako trest za své nedostatky; zde to mlže být fintivost nebo sebeprosazování. Vedle jsou rodiče, kteří nevidí pod povrch věcí i černoch, který ji posílá na mylnou cestu: Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná je nešťastná po svém. (07.11.2022)

Šikana medzi deťmi nie je práve to, čím by sa jedna alebo druhá strana pochválila. Normálne by som si pomyslel, že sa do takej formy ani nemôže vyvinúť, ale tým, že vo filme nonstop kráčame, bežíme, plávame a skejtujeme s hlavnou hrdinkou, tak som si osvojil aj jej myslenie a mlčanie. A hľadanie východiska celkom inde, ako by bolo logické. Neviem, či to je celkom pedagogické nájsť riešenie v poriadnej bitke, ale keď to funguje... Život sa s nikým nemazná, a hlavné je postaviť sa na vlastné nohy, ako krásne symbolicky ukázal záver. (10.04.2017)

43. MFF KV .. Scénář: Helena van der Meulen .. Snad Slunce prohřeje tvé chladné srdce. __ Neskutečně civilní, smutný, patetický, krutý film s výtečnou hereckou představitelkou, která zvládá excelentně roli uzavřené dívky s výrazným neverbálním projevem. Příběh protkaný školní šikanou a strastmi dospívání staví jedenáctiletou dívku před svět, do kterého se snaží zapadnout. Univerzální schéma, přesto působivě podané, byť se s tím nejspíš každý neztotožní. (10.07.2008)

Holandský snímek je myslím především ze dvou důvodů. Prvním je téma filmu - dospívání a šikana, druhým pak výkon hlavní představitelky. Nutné je začít tím druhým, protože tam lze být stručný - byl vynikající. Měla zahrát podivínkou, nezačleněnou dívku a zahrála ji. Většina filmů o dětství či pubertě většinou přiměje dospělé nostalgicky zavzpomínat a připomenout si, jak by se do těch časů chtěl vrátit. Vždyť kolik dospělých už prohodilo, že dětství či puberta je skvělý čas, protože dospívající vlastně nemají žádné starosti. Tenhle film však ukazuje i odvrácenou stránku puberty. Nepochopení rodičů, šikana, odloučení od skupiny ve škole, sourozenci aj. A ukazuje to vcelku decentně, poeticky s výhledem na moře. Mám-li být ale upřímný, není jen tím, o čem film pojednává, jedno shlédnutí mi bohatě stačí. (28.02.2018)