Burnt Offerings

Je zvláštní tento film o kterém jsem byl před shlédnutím přesvědčen, že si ho nechám a to se nemá jak víme, dělati. Má sice jen 2 hud. motivy, ale jsou natolik výrazné, že to vlastně nevadí. Dále obsahuje sice pro někoho (což plně chápu) přepálenou stopáž, leč já se nenudil ani chvíli. Pak je tu další z mnoha paradoxů tohoto díla, hl. mužská role jest hrána zvláštním hercem, který mě odpuzoval a zároveň fascinoval již v Cronenbergově the Brood. Zde opět jen šeptá (což je u tohoto herce copyright) a já byl ne zrovna nadšen z představy, jak ho budu museti skoro 2h sledovati/poslouchati. Načež jsem již v pol. zjistil, že byl dosti zajímavý natolik, že jsem si ho ozn. jako sympatickou postavu, zatímco ta jeho již od zač. domem posedlá žena (a to tam ještě ani nebydleli) mě od pol. štvala natolik (včetně scény u/v bazénu-pak dohra na trávníku) že já bych sebral už v 30.minutě syna (který byl světe div se, též fajn) a odjel velmi rychle pryč. Bete Davisová byla méně vizuálně děsivá, než ve 40.letech (další paradox) a potěšil Tučňák z tv 60tkového Batmana. Sice se maskoval jako běžný občan, ale já ho stejně hned poznal.;-) Posl. asi 15min. je ovšem absolutně dokonalých (a připomělo mi to můj silně oblíbený flák Dead Silence) a já si uvědomil další paradox (jo, je jich tu hodně) že jsem celou dobu cítil, že to je na 4, ale v mysli mi stále svítily 3. Takže jsem po shlédnutí (i přes ten závěr a několik vizuálně působivých scén alá Carpenterova Christina, jen si místo auta, dosaďte dům) dal jen 3,5 s klasickým příklonem ke 3, než ke 4. V každém př., pokud jako já, vyhledáváte horory z let 70. až počátku 80., za minimálně 1 shlédnutí to stojí. Má to silnou a hl. konstantní atmosphéru, kterou se už nikomu nepodařilo v dalších desetiletích úspěšně zduplikovati (že Daubermane s kámošem Flanaganem) páč to byly prostě 70tky, jak vyšité. Ta éra i v literatuře (i Dick psal ještě více ponuré věci než dřív) je naprosto specifická a moc positivismu (taky za Nixona?) v ní nenajdete. Což platí i o tomto filmu. Předlohu neznám, ale musel to býti slušný trhák, když to někomu stálo za to, to zvěčniti na celuloidový pás. Takže, stojí to za to? ANO. (15.02.2022)

Tak tenhle strašidelný dům mě zrovna dvakrát neoslnil. Nic proti hudbě, ta býla výborná a už vůbec nic nenamítám proti Oliveru Reedovi či Karen Black, ačkoliv v tomto případě by se jejich výkony hodily spíš pro divadelní prkna. Kámenem úrazu je pomalost a nulové budování atmosféry. Film se tak omezuje na halucinace v podání otce a podivné chování matky. Na konci film sice graduje do celkem solidního závěru, ale je to jako kdyby jste hodili velký šutr do rybníka, jehož klidnou hladinu do té doby narušovala jen žába, která přes něj dvakrát za hodinu přeplavala. Očekával jsem tedy podstatně víc. 30% (07.01.2015)

Rodinka si pronajme na léto luxusní dům, v jehož ceně je i podivnská stará paní, kterou s domem pojí sentimentální vzpomínky a odmítá ho opustit ("Pravděpodobně ji ani neuvidíte, většinu dne prospí.") Rozesmátá idylka se vyvine v teror tak pozvolna, že zpětně nejsem schopen uvědomit si přesný bod obratu. K filmu mě přilákala účast Bette Davis a díky ní jsem byl napůl připraven i na možnost, že Burnt offerings klame tělem a vyklube se z něj další grande dame guignol. To se nepotvrdilo. Je to tradiční haunted house horror, Davisová (atypicky obsazená do role dobrácké tety) hraje vedlejší roli a původ zla je někde jinde. Doufal jsem, že se vyhnu srovnání s tolikrát vzpomínaným Osvícením, ale asi to není možné. Nejde jen o rámcovou rovinu podobné zápletky, ale i o několik podezřele totožných detailů. Ale zatímco Osvícení jako celek je strohé, pomalu a plíživě znepokojivé psychologické drama, Burnt Offerings je přímočařejší, "žánrovější" horror a nebojím se říct, že patří k nejlepším ve své kategorii, jaké jsem dosud viděl. Váhal jsem i nad pěti hvězdičkami, ale nakonec si přece jen myslím, že některé delší konverzační scény mezi Oliverem Reedem a Karen Black by film nepostrádal a že mohl lépe prodat trošku přechválený závěr. 80% (07.02.2011)

Vidíme tu meniacu sa psychológiu postáv, vždy z dobre naladeného otca, začína byť násilník, z matky, ktorá bola šťastná a sálala s nej radosť, bola s nej rázom veľmi uzatvorená žena, ktorá ma v očiach, že niečo skrýva, z tety čiperky, veľmi unavená osoba a to všetko sa udialo po vstupe do toho, nie moc prívetivo vyzerajúceho domu. Tak tu je silno zobrazený rozklad jednej osobnosti, ktorá je nahradená inou, oveľa horšou osobnosťou. Je to silno psychologicko mysteriózna snímka, ale ktorá ma strašne pomalí rozbeh. Rozpad rodiny je tu zobrazený do najmenších detailov. Je tu viacero pokusov o atmosféru a hlavne pri konci filmu, tie pokusy boli pretavené do silnej strašidelnosti a aj napätie tu bolo, ale nie v takom množstve, aké som čakal. Ale logicky tento film bol úplne mimo. Ale najviac ma rozčúlil fakt, že tu niesu duchovia, ale len ľudia v psychickom rozpoložení. Scenár mohol byť aj prepracovanejší. Dávam 3*, ale zo silným sebazaprením. (02.08.2015)

„Dom sa o seba postará.“ Parádne atmosférický začiatok, dobrý koniec (hoci trochu nepochopiteľný?), ale v strede to začne výrazným spôsobom stagnovať, motať sa akoby od ničoho k ničomu a, nuž, nudiť. Ale herci veľmi fajn, takisto postavy a výprava. Možno s prižmúrenými očami a za istých okolností 4*? Kniha Obětiny vyšla aj v českom jazyku a je považovaná za inšpiračný vzor Stephena Kinga a jeho Osvietenia. Mne osobne to viac, ako inšpiráciu, pripadalo proste ako vykrádanie (silná matka, divný otec, malý syn v obrovskej nehnuteľnosti uprostred špecifického ročného obdobia odstrihnutí od pomoci). (20.06.2020)