Tajomstvo slov

V první moment jako bych viděla své pracovní začátky – stejně ponurá, zaprášená železná konstrukce, kde denní rituál velel nejprve ze stolu setřít vrstvu grafitu a následně se pustit do přípravné fáze cílící na každoměsíční mizernou mzdu pro padesátku podobných dříčů. Ocelové monstrum s příznačným názvem ropná plošina tuto dobu silně evokovalo - jedna žena, několik mužů, sugestivní vyprávění a nekonečno mořských hlubin.Nebylo na škodu, když příběh zabředl na jednom místě, protože dialogy byly skvělé a určitě stály i za těch jindy nekonečných stodvacet minut, které se tady převalily rychlostí vlny. (03.11.2014)

8/10 Co o to vlastně napsat? Těžko se o tm mluví. Snad bych mohl jednou větou říci, že to je o dvou popálených osobách, jedné na kůži a jedné na duši, které k sobě najdou cestu. Ale těch témat tam je mnohem víc. Dokáži si představit, že by se z Tajemství slov dalo vyždímat daleko víc. (25.12.2006)

Isabel Coixet nudí. A to tak, že pod ťarchou ubíjajúceho tempa spoľahlivo vyšumí významný odkaz, tejto inak konvenčnej drámy. Osudové stretnutie dvojch "životom postihnutých" ľudí postráda jediný výraznejší prvok, ktorý by trochu zamaskoval direkt k očakávanému záveru. Zisťujem, že podobné "pomalé-ambientné" snímky (Code 46, Lost In Translation) idú jednoducho mimo mňa. (26.11.2006)

Depresivní pohled na mladou ženu je zábavný asi tak prvních 20 minut. Lineární a pomalý scénář postupem času unavuje. Všichni se tváří zakomplexovaně nebo ublíženě. To se dá ještě pochopit, horší je to však ve druhé části, kde jsme svědky citového vydírání diváka. Tajemství slov se tváří jako přemýšlivý a náročný kousek. Bohužel je to klišoidní pseudo-psychoanalytické nedrama , kde se potřebují všichni jen vykecat. (16.12.2009)

Příběh dvou ztrápených duší, které se díky mnoha okolnostem našly v bludišti mezilidských vztahů. Hlavní postavy nejsou ploché ani bezduché loutky odříkávající naučený text. Byli to vlastně dva úplně obyčejní lidé, které můžeme dnes a denně potkávat na ulici. Nejvíce jim pomohlo, že spolu mohli mluvit o téměř obyčejných věcech, které pro ně měly ale zásadní charakter. Film vyžaduje velkou dávku pozornosti a čistou hlavu, aby mohl člověk přemýšlet o tom, co se před ním na obrazovce děje. Pak se možná i stane, že ta zmiňovaná deprese postihne i vás. (27.09.2012)